OS Buldočí naděje: „Dovolte být buldokovi buldokem a nechtějte z něj mít závodního chrta.“

Buldočci se už několik let řadí mezí tzv. módní plemena. To však neznamená jen to, že je po nich velká poptávka, ale že se ji nejen chovné stanice snaží vytrvale uspokojovat. Problémů víc než dost? Ne pro buldočky. Jejich majitelé totiž občas zapomínají, že tahle plemena nejsou stvořena k přespolním běhům nebo celodenním procházkám v parném létě.

Buldočí naděje pomáhá anglickým buldokům, francouzským buldočkům a mopsům, tedy takzvaným krátkolebým, brachycefalickým plemenům. Lidově zkrátka placatým, sraženým, chrochtavým,“ vysvětluje Hana Ďuráková, jedna ze zakladatelek spolku. Pod rukama jí za sedm let prošly stovky psů z nevhodných chovatelských podmínek, takže viděla už celou škálu onemocnění a vrozených vad především u buldočků, kterých se do spolku dostane většina.

„Každý pes v naší péči před adopcí absolvuje podrobné veterinární vyšetření, při kterém se mu podíváme nejen na zoubek. Naši lékaři poslouchají srdce, dělají krevní testy a v narkóze i rentgeny páteře, případně končetin, pokud máme podezření na nějaký problém,“ popisuje Ďuráková. Zároveň kontrolují prodloužená měkká patra, a vše, co by mohlo odhalit stávající či budoucí zdravotní problémy.

U konce s dechem?

Dýchání u buldočků je velmi diskutované téma. V tom, co je a není za hranou, se mnohdy rozchází i samotní veterináři. „Placatá plemena zkrátka nemají čumák. V létě chrochtají, přehřejí se snadněji než jiní psi. Úzké nosní dírky, příliš plochá tvář, přerostlé měkké patro. To jsou buldočí specifika. Zdaleka ne všichni z nich ale při správném chovu problémy s dýcháním mají,“ říká Hana Ďuráková.

OS Buldočí naděje: Zkazit buldočka dá velkou práci, ale když už se to povede, stojí to za to

Mít buldočí vytrvalost, pustit se do něčeho s buldočí vervou, jít si za svým cílem jako buldok… Ne nadarmo se lidé přirovnávají k tomuto plemeni v případech, kdy se nedívají nalevo ani napravo a často ani před sebe. Buldoci (i buldočci) jsou totiž známí svou urputností a tvrdohlavostí, která se může v době jejich puberty vymknout majitelům z rukou.

Stejně jako jezevčíci, i buldočci mají větší dispozice pro srůstání obratlů nebo luxace pately (vykloubení čéšky). A stejně jako u problémů s dýcháním, i tady hraje velkou roli původ zvířete. Koupili jste si štěně „pod cenou“ a předání bylo na benzince nebo u obecního úřadu? Pak je možné, že se ještě budete divit. „Kdo na koupi svého životního přítele šetří, má nakonec v peněžence díru za tři. Všechny zmíněné problémy totiž opravdu v naprosté většině řeší zodpovědný přístup chovatele i majitele,“ říká Ďuráková.

Jaké jsou její zkušenosti? „Když se vrátíme k našim spolkovým statistikám, měkké patro nebo problémy spojené s dýcháním jsme museli ze stovek psů řešit operativně jen v několika málo případech, které bychom napočítali na jedné ruce. Problémy s páteří a pohybovým aparátem jsou častější a bývají geneticky podmíněné. Naši placatí klienti ale pochází v drtivé většině z množírenských nekontrolovaných chovů, kde si tyhle libůstky předávají z generace na generaci. Stejně tak nejrůznější alergie.“

Kočka není pes a buldok není chrt

Pokud si člověk chce pořídit buldočka, je potřeba nejen pečlivě vybírat chovatelskou stanici, ale také se informovat o jeho fyzických možnostech i povaze. „Stále častěji se setkáváme se špatným výběrem vhodného plemene. Placaté čumáky si totiž pořizuje stále víc lidí pro jejich roztomilost, bezprostřednost a skvělou povahu. Nezohledňují při tom ale to nejdůležitější – jestli se takový pes svou fyzickou konstitucí hodí k jejich životnímu stylu,“ vysvětluje Hana Ďuráková.

A tak buldočci musí se svým krátkým čumákem běhat maratony, skákat přes překážky nebo vydržet celodenní poklus vedle páníčka v rozpálené městské džungli. „A oni se snaží vyhovět, s pověstnou zarputilostí buldoka doprovází svého pána až do chvíle, kdy je jejich vlastní tělo zradí. Odměnou je jim hodnocení, že se s tím psem nedá nic dělat, že je k ničemu a nemocný. Veterináři se pak ve snaze vyhovět zhrozenému a zhrzenému majiteli snaží psa opravit tam, kde by opravu vůbec nepotřeboval, kdyby ho jeho vlastní rodina neuhnala,“ líčí Ďuráková a na radu jak snížit riziko onemocnění u buldočků na minimum odpovídá: „Vyberte si zodpovědný chov s testovanými rodiči a dopřejte svému buldokovi, aby byl buldokem. Ne border kolií, ne huskym, ne chrtem. Buldokem.“

Tagy: