Začátkem listopadu se v médiích objevila informace, že se Jiří Ovčáček oženil s Ukrajinkou Annou. Mluvčí prezidenta to tehdy nechtěl moc komentovat, nyní se však rozhodl o jejich vztahu promluvit v exkluzivním rozhovoru pro deník Blesk. Popsal, jak se seznámili a jak proběhly zásnuby.
Ovčáček v rozhovoru pro deník Blesk přiznal, že si za poslední rok prošel velkou změnou. „Můj život se za poslední rok hodně změnil a možná je to paradoxní, ale tím pomyslným startem byla moje aféra z prosince loňského roku (opilý Ovčáček tehdy skončil v doprovodu policie v nemocnici, pozn. red.), kterou všichni velmi dobře znají,“ uvedl na úvod mluvčí Hradu. „Pak se začaly věci rychle proměňovat a vypukla válka, která zasáhla i životy občanů České republiky. No a právě tahle válka mi paradoxně přinesla lásku,“ doplnil někdejší novinář.
V rozhovoru také přiznal, že v současnosti abstinuje. „Masaryk říkal, že po čtyřicítce přestal absolutně pít alkohol, a já to dělám podle něho, i když je mi 43,“ prozradil.
Se svou budoucí chotí se prý seznámil letos 4. března. „Byl pátek. Ráno jsem byl v katedrále, a když jsem z ní odcházel, byl na zemi jemný sněhový poprašek. A do hradního vchodu naproti katedrále vedly tím sněhem troje stopy. Já jsem si ty stopy vyfotil, aniž bych tušil, co to třeba může znamenat,“ pokračoval ve svém vyprávění mluvčí.
Z katedrály zamířil Ovčáček do své kanceláře, kam mu po poledni zavolal jeho známý z Ukrajiny. „Zatelefonoval mi, jestli bych nepomohl mamince s malým dítětem. Já jsem si vyžádal telefonní číslo a pak jsem tady tak možná půl hodiny přemýšlel, co s tím. Nakonec jsem se podíval na kříž, který mi tady visí na stěně, a řekl jsem si: ‚Jirko, zavoláš‘. Ještě ten den jsem je vyzvedl, protože byli z cesty nemocní a potřebovali antibiotika, hned jsme jeli do nemocnice. Další den jsme jeli vyřídit všechny potřebné papíry. Díky dobrým lidem tady z Prahy se mi podařilo jim zařídit ubytování a vlastně tím celý příběh začal,“ pokračoval Ovčáček.
Netrvalo dlouho a budoucí manželé spolu začali bydlet. „Asi týden poté, co je ubytovala ta pražská rodina, jsem pro ně našel malý byt v pronájmu. Během tří týdnů byla zajištěna školka, pak se nám podařilo do měsíce sehnat práci. Manželka dělá už devět měsíců v neziskovém sektoru, je vzděláním ekonomka. Nikdy si nevzala žádnou sociální dávku, odvádí tady daň, platí sociální a zdravotní pojištění. Pak uběhla ještě nějaká krátká doba a sehnal jsem větší byt. Tam bylo důležité, abychom byli blízko k babičce, které je 89 let a o kterou se starám, a to se bohudíky také podařilo,“ svěřil se mluvčí Hradu.
S Annou se vzali 4. listopadu v kostele v Praze-Záběhlicích. Ačkoliv ke své manželce cítí nesmírnou lásku, o přeskočení jiskry prý nemohla být řeč. „Ve čtyřiceti letech nejde o žádné přeskočení jiskry. Prostě jsme k sobě pocítili nesmírnou blízkost a nesmírnou lásku. Já jsem si prožil životní změnu, žena si prožila životní změnu, a tak jsme se řízením Božím našli a je nám moc hezky,“ sdělil.
Vyluxuju, vyperu, to mi vůbec nevadí
Mluvčí prezidenta republiky má prý hezký vztah i s jejím šestiletým synem. Mluví o něm jako o bystrém chlapci, který v září příštího roku nastoupí do první třídy. „Beru ho jako svého, ale samozřejmě jsem si vědom, že není mým synem. Snažím se o něho starat, jako kdyby mým synem byl,“ vysvětlil.
A jak to chodí u nich doma? O domácí práce se prý dělí. „Vyluxuju, vyperu, to mi vůbec nevadí. Akorát mě někdy laskavě upozorní, že doma nejsem ředitel odboru. To když začnu příliš plánovat den,“ prozradil Ovčáček a Blesku také vylíčil, jak proběhly zásnuby. „U nás doma jsem před ni poklekl a měl připravený zásnubní prsten. Bylo to před žlutým křeslem jedné nadnárodní společnosti,“ popsal romantickou chvíli.
Ovčáček v rozhovoru vyvrátil i řadu spekulací, které kolem jejich manželství panovaly. Jednou z nich bylo, že se vzali kvůli tomu, aby jeho partnerka získala české občanství. „Ona ale na nic nárok nemá a je před námi dlouhá cesta. Ve své podstatě si taky trošičku zkomplikovala život. Víte, co to je, vyměňovat v této době ukrajinský pas či občanský průkaz? Prožili jsme neuvěřitelné příběhy při shánění různých dokumentů. Rozhodně jsme se nebrali, aby moje žena získala české státní občanství a já měl hezký pocit. My se prostě máme opravdu moc rádi,“ uzavřel hradní mluvčí.
