Dovolená na lyžích skončila tragicky. Po pádu došlo u Nikol k poranění mozku

Vše začalo každoroční zimní dovolenou v únoru 2020, kterou se rodina rozhodla strávit už pošesté v rakouském Grossarlu. Na dovolené s nimi byla i jejich dnes už osmnáctiletá dcera Nikol. „Niki lyžovala dobře, před návštěvou Rakouska byla navíc na lyžích ještě se spolužáky,“ vypráví maminka Dáša. Kromě dcery s nimi byl lyžovat ještě tehdy čtrnáctiletý syn Tomáš a tatínek Josef.

Hned druhý den po obědě se rodina rozhodla i přes mírně zatahující se oblohu vyjet na vrchol Kreuzkogelu, ze kterého vede modrá sjezdovka. „Asi v polovině sjezdovky se nachází snowpark s různými překážkami, skokánky a slalomem. Právě sem Nikol s Tomášem zamířili, protože to tady za ty roky dobře znali. Jezdili vždy opatrně a bez pádů,“ pokračuje Josef. S manželkou Dagmar, která není na lyžích tak zdatná, se rozdělili s tím, že se všichni setkají až u spodní stanice lanovky. „Sám jsem čekal na děti pod snowparkem a po dlouhé době, kdy jsme si i se ženou volali, jestli mi děti náhodou neproklouzly a nečekají všichni na mě dole, jsem se rozhodl odepnout lyže a jít se podívat, co se děje,“ vzpomíná pan Josef.

Nikol ležela na zemi v bezvědomí a zasahovala horská služba. Věděl jsem, že se stalo něco vážného.

V tu chvíli spatřil sněžný skútr s majákem mířící do snowparku a velmi rychle pochopil, že se něco stalo. „Niky byla po pádu na lyžích v bezvědomí a zasahovala u ní horská služba. Tomáš nám řekl, že když k ní přijel na lyžích, už ležela na zemi a pak upadla do bezvědomí,“ popisuje nejhorší okamžiky svého života. Mladou dívku museli transportovat až do Salzburgu kvůli krvácení pod mozkové pleny, kde ji čekala náročná operace. „Stav Niky byl po operaci stabilizovaný, ale zůstávala v umělém spánku, kvůli vysokému nitrolebečnímu tlaku jí byly vyoperovány lebeční kosti “ dodává tatínek.

Když se Nikol probudila z umělého spánku, normálně komunikovala a vše se zdálo být na dobré cestě. Bohužel ne na dlouho. Po dalších dvou týdnech musela Niky opět na operaci kvůli prasklému aneurysma v oblasti mozkového kmene. „I lékaři byli velmi překvapení tím, co se stalo. Následující dva týdny byly vysoce rizikové a všichni jsme se jen modlili, aby to Nikol vůbec přežila. Naštěstí bojovala a i tuto komplikaci zvládla, bohužel ne bez následků,“ vzpomíná Dáša se slzami v očích. V této době jí byla rovněž provedena tracheostomie.

Po probuzení ze spánku vůbec nekomunikovala a byla na tom velmi špatně.

Když lékaři Nikol znovu probudili z umělého spánku, vůbec nekomunikovala. Celou situaci ještě zhoršila covidová pandemie, kvůli které se uzavřely hranice a rodiče měli problém s návštěvami i s pobytem v Rakousku. „Manželka tam zůstala na blízkém hotelu i za tu cenu, že by po návratu do Česka musela do karantény. Já se synem jsme se vrátili domů,“ vysvětluje Josef.

Trvalo celý další měsíc, než byla Nikol stabilizovaná a mohla být převezena do pražské Fakultní nemocnice v Motole na neurochirurgii. „Až do poloviny června nebyly povoleny návštěvy kvůli koronavirové situaci, takže jsem Nikol mohl vidět až po více než dvou měsících. Lékaři zjistili poruchu vstřebávání mozkomíšního moku, takže následovaly další operační zákroky,“ popisuje Dáša situaci své dcery Niki, která na tom vůbec nebyla dobře. „Po celou dobu s námi nemluvila, jen mírně hýbala levou rukou, neustále zvracela, bylo to opravdu hrozné,“ dodává.

V červenci měla Niki podstoupit kranioplastiku neboli náhradu lebečních kostí, ale tato operace nakonec byla posunuta. V té době byla převezena do nemocnice Hořovice, kde se čekalo na schválení operace pojišťovnou a rezervaci termínu zákroku. Vše ale opět zkomplikovala druhá vlna covidu, kvůli které došlo ke zrušení veškerých operačních zákroků. „Stav Niki se po celou dobu nijak významně neměnil, přetrvávalo i zvracení a výživa probíhala přes zavedený PEG (speciální hadička zavedená do břicha, pozn. red.),“ pokračuje Josef.

Po deseti měsících od úrazu se konečně vše obrátilo k lepšímu. Nikol postupně začala hýbat končetinami a mluvit.

K plánované kranioplastice došlo nakonec až začátkem prosince, po které nastal doslova obrat v léčbě. „Niki začala hýbat nejdřív i levou nohou, pak pravou nohou, postupně se přidala i pravá ruka a po deseti měsících od úrazu začala s námi komunikovat, nejprve pouze rukama a hýbáním hlavy, po pár dnech se s vypětím všech sil pokusila mluvit, byl to pro nás ten nejkrásnější dárek k blížícím se Vánocům,“ dodává.

Rodině velmi pomohla pacientská organizace Cerebrum – Sdružení osob se získaným poškozením mozku a jejich rodin, prostřednictvím které získali řadu potřebných informací i kontaktů na odborníky. Niki absolvovala řadu rehabilitačních pobytů a její stav se i nadále zlepšoval. Po vyndání PEG a tracheostomické kanyly začala Nikol docházet na rehabilitaci v místě bydliště, logopedii a ergoterapii. „Lékaři byli ze stavu Nikol nadšení a ujišťovali nás, že je to doslova zázrak po tom všem, čím si prošla. Ale samozřejmě bez následků se to neobešlo. Bojujeme s poruchou krátkodobé paměti, nicméně toto lze časem prý natrénovat,“ pokračuje Nikolin tatínek.

Nikol se od konce června doléčuje v Kladrubech a rodina očekává, že tamní terapie její stav ještě zlepší. „Přestože někteří lékaři nám na rovinu řekli, že Nikol už nebude nikdy v pořádku a dodnes kroutí hlavou nad tím, jaký se stal „zázrak“, jsme moc rádi, že jsme to nevzdali. Někdy bylo hodně náročné zajistit dceři tu nejlepší léčbu a rehabilitaci, ale i díky spolku Cerebrum se nám to povedlo a věříme, že Niki bude moci žít plnohodnotný život jako její vrstevníci.“ uzavírají rodiče.

Eliška se narodila se vzácným syndromem, který mění tvář, ale ne intelekt

Zdraví

Eliška trpí takzvaným Treacher-Collins syndromem (TCS). Jedná se o vrozenou vývojovou vadu, která se projevuje neúplným vyvinutím lícních kostí, odlišným postavením očí a malou zapadlou bradou. Lidé s TCS syndromem mají obvykle přidružené problémy – nejčastěji se sluchem a řečí. Intelekt zůstává zachován. Co všechno obnáší péče o dítě s TCS syndromem, popsala pro CNN Prima NEWS maminka roční holčičky Ľubomíra Hrabovská ze Slovenska.

Mrtvice se netýká jen seniorů. Stále častěji postihuje i mladé lidi

Na otázky ohledně poškození mozku odpovídá neurolog Václav Lukáš, který také spolupracuje s pacientskou organizací Cerebrum, a navíc sám prodělal před lety mrtvici.

Jaká onemocnění nejčastěji způsobují poškození mozku?
Je toho mnoho. Nejčastěji se jedná o úrazy hlavy, nádory na mozku, záněty, které primárně zasahují jinou část těla. Například pneumonie způsobená pneumokokem. Dále je to cévní mozková příhoda nebo například otrava. Toto jsou asi ty nejčastější příčiny, kdybych měl jmenovat všechny, byl by výčet obsáhlejší.

Je rozdíl, když dojde k poškození mozku u dítěte a u dospělého? Myslím tím například v rychlejší rekonvalescenci?
Ano, při relativně podobném poškození má mozek mladšího jedince, respektive celý organismus větší schopnost přizpůsobit se.

Pokud k poškození mozku dojde, jaké jsou možnosti léčby, mám nyní na mysli následnou péči?
Pacienti, kteří prodělali z různého důvodu poškození mozku, většinou podstupují fyzioterapeutickou léčbu v kombinaci s návštěvami logopeda, ergoterapie, muzikoterapie a dalších odborníků. Je však třeba si uvědomit, že následky poškození mozku jsou u každého jiné, proto každý pacient vyžaduje různé přístupy, intenzitu a obtížnost cvičení.

Je pravda, že mezi pacienty jsou nejčastěji senioři?
Nikoliv. Příčiny poškození mozku jsou velmi různé a mohou se tak vyskytovat v každém věku. Dokonce i mrtvice postihuje mladé lidi. Existuje nějaká prevence? Dejme tomu před mrtvicí nebo například Alzheimerovou chorobou? Ano. Zdravě jíst, pohybovat se, odpočívat, nestranit se lidí – udržovat společenské aktivity, být duševně aktivní a chodit na pravidelné preventivní lékařské prohlídky.