architekt Osamu Okamura (foto: FUA TUL, Jana Vašáková Havlíková)
Karanténa nás zavřela v bytech. Často jsme je museli proměnit v domácí kanceláře. Uvědomili jsme si, že se virus snadno šíří ve veřejné dopravě nebo uzavřených prostorech. Jaké poučení z toho plyne? Měli bychom se jinak dívat na města, v nichž žijeme, říká architekt Osamu Okamura, který působí jako děkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci a dlouhodobě se zabývá veřejným prostorem. Osamu je mladším bratrem politika Tomia Okamury.
Jaký dopad bude mít pandemie na naše města?
Pozornost se znovu zaměřuje na veřejný prostor. Ukazuje se, že ideální je, když člověk vyjde z domu a maximálně v okruhu patnácti minut chůze najde všechny cíle spojené s každodenními potřebami – prací, službami nebo rekreací. Mluvíme o tzv. patnáctiminutovém městě. Je to koncept, na kterém teď aktivně pracuje Paříž pod vedením starostky Anne Hidalgové. Člověk pak téměř nepotřebuje veřejnou hromadnou dopravu, a už vůbec ne automobily. Ulice se přizpůsobí pro pěší, aby měli více prostoru, rozšíří se chodníky, tak jak se na tom pracuje nyní třeba v dánské Kodani. Více prostoru umožňuje i venkovní posezení v restauracích a kavárnách na čerstvém vzduchu. Musí tu růst stromy zajišťující stín. Není chytré stavět město rozdělené do monofunkčních rezidenčních nebo výrobních čtvrtí. Takové vzdálenosti pěšky nepřekonáte. Ideálním městským blokem je ten, který má v přízemí obchody a služby, nad tím patro kanceláří a v horních patrech byty, tak jak to dobře známe z historické blokové zástavby našich měst.
Proč je město pro pěší výhodné?
Lidé se pohybují na čerstvém vzduchu ve veřejném prostoru, v němž je mnohem snadnější dodržovat bezpečnou vzdálenost od ostatních lidí. Navíc lidé, kteří více chodí pěšky nebo jezdí na kole, jsou v průměru i ve výrazně lepší zdravotní kondici. Paradoxně tak jsou v pěších centrech amerických velkoměst lidé často zdravější, než ti, kteří bydlí ve „zdravých", ale na automobilismu závislých zelených předměstích. Právě tito lidé kvůli svému nezdravému životnímu stylu trpí obezitou, srdečními problémy nebo následky automobilových nehod.
Můžu to chápat tak, že pandemie bude znamenat konec satelitních městeček?
Satelitní městečka jsou i tak do značné míry minulostí. Kompletně se je ale podaří nahradit, jen pokud vytvoříme lepší alternativu v centrech měst s dostatečně atraktivním mixem funkcí a bezpečným a zdravým prostředím.
Jak ale tyto plány realizovat v zastavěných městech?
Představa o zaplněných městech je mylná. Pro investory je lacinější stavět na zelené louce daleko za hranicemi města než adaptovat brownfieldy v centru, například na místě bývalých nádražních ploch na Smíchově, v Holešovicích a na Žižkově nebo v dříve průmyslových Vysočanech. Do budoucna bychom se tedy měli zaměřit především na tyto pozemky, které je potřeba proměnit v živé a pestré městské čtvrti.
Co v městech přibude?
Přibude prostor pro pěší a cyklisty. Jak nyní vidíme, nejbezpečnější je nakupovat v menších obchodech, které mají vstup přímo z ulice. Tento směr bude mít zásadně pozitivní dopad i na lokální ekonomiku. Větší důležitost také získají klidové zóny, například uzavřené vnitrobloky, které fungují jako polosoukromý prostor, zelené oázy pro odpočinek od městského ruchu a provozu. Přibudou i venkovní hřiště, posilovny a sportoviště. Zároveň se budeme snažit posilovat soběstačnost, která se v době pandemie ukázala jako velice důležitá. Mluvíme o soběstačnosti států, můžeme to ale aplikovat i na města, která by měla víc spoléhat na lokální produkci než na dovoz z daleka. Začnou se více rozvíjet komunitní zahrady, lidé budou více pěstovat i na balkonech. Je to zajímavý doplněk zásobování, který navíc úzce souvisí i s rekreací a smysluplným trávením volného času. Zajímavé jsou v tomto ohledu samozřejmě i větší obytné terasy u bytů a zelené střechy.
A co z měst naopak zmizí?
Pandemie by mohla představovat konec velkých obchodních center. Vidíme to na uvolňování karanténních opatření. Nejdříve se v Česku otevřely jednotlivé menší obchody a služby s přímým přístupem z ulice, protože to je mnohem bezpečnější než hnát davy lidí přes celé město do velkých center, kde člověk tráví spolu s tisíci ostatních nakupováním mnoho hodin. Zároveň roste konstantně i poptávka po zásilkových, donáškových, ale i ambulantních službách přímo do domu. To také obchodním centrům nenahrává.
Pandemie nepřejí obchodním centrům Zdroj: unsplash.com
Jak budou vypadat naše domy?
Přemýšlel jsem o možné renesanci pavlačových domů s otevřenými schodišti a klidnými zelenými vnitrobloky. Pavlače fungují jako ulice, proudí tu čerstvý venkovní vzduch. Nebezpečným místem v době pandemie zůstává výtah. Dovedu si představit návrat klecových výtahů, jaké byly v mnoha prvorepublikových domech, s větrací mřížkou na stropě. Až do začátku dvacátého století nebyly výtahy běžné, protože domy neměly více než pět pater. Takovou výšku člověk s průměrným zdravím bez problémů vyjde. Ve vyšších patrech bydleli studenti, v nižších zase senioři. Zdravé a ekonomické město bylo město do pěti pater. Dnes je výtah důležitým technickým doplňkem umožňujícím bezbariérový přístup všem, kteří to potřebují. Takové domy by ale také měly vytvářet souvislou uliční frontu bez mezer. Jak z důvodu zkracování vzdáleností a snižovaní tepelných ztrát, tak i ochrany vnitřní klidové zóny dvora.
Proč tedy dáváme přednost u nových čtvrtí volně stojícím domům odděleným zelení?
To je problém stavebních regulací. Donedávna nebylo možné kvůli požadovanému normovému oslunění stavět byty, které by byly orientovány jen na sever. Takové prostory nešlo kolaudovat jako byty, pouze jako pracovní ateliéry, jejichž cena je nižší. Takto z donucení se proto stavěly rovnoběžně vedle sebe situované domy.
Vrátí se tedy bloková zástavba?
Urbanisté a architekti z IPR Praha o to usilují už delší dobu. Před třemi lety byly schváleny nové Pražské stavební předpisy, které to umožňují. Jedná se o krátkou dobu, změny ve výstavě by se ale měly projevit už v brzké budoucnosti.
Co tolik diskutovaná práce z domova?
Tento trend bude pokračovat. Ukazuje se, že je možné efektivně pracovat formou home office. Zřejmě bude v každém bytě vyčleněná část pro čistě pracovní účely. Může se jednat o samostatnou místnost nebo pracovní kout. Může se to odrazit i v budoucím menším zájmu o velké kancelářské prostory. Pandemie by tak mohla ovlivnit trh s kancelářskými nemovitostmi, u nichž je stejný problém jako u obchodních center: příliš mnoho lidí na jednom místě.
Práce z domova by mohla být novým standardem Zdroj: unsplash.com
Zvětší se prostory domů?
Je to možné jako alternativa k upadajícímu předměstskému bydlení. Doposud ti, kteří chtěli více prostoru a mít například zahrádku, se stěhovali na okraje měst. V centrech pro to nebyly dobré podmínky. Můžeme se inspirovat v Rakousku nebo ve Francii, kde se s velkými lodžiemi nebo obytnými terasami staví i sociální byty. Můžeme stavět i vícegenerační byty s dvěma patry a s oddělenými vstupy, kde by prostor dětí s prostorem rodičů spojovala například chodba. Druhým posilujícím trendem ale bude určitě single bydlení.
Tam se ale jedná o garsonky...
Ano, ale lidé žijí sami a koronavirus je tolik neohrožuje, protože v bytě nemohou nakazit nikoho jiného. Bude se jednat o souběžné trendy. Buď budeme byty zvětšovat pro rodiny, které nyní utíkají na periferie, ale které už nebudou chtít každý den dojíždět, nebo naopak zmenšovat pro potřeby single lidí. Jedná se o mladé i velmi staré lidi, zejména ovdovělé ženy. Garsonky s ambulantní péčí a donáškovou službou v domech s pestrým sociálním mixem by mohly fungovat jako skvělá alternativa k domovům seniorů, kde se snadno šíří infekce.
Čeká nás i rozvoj chataření?
Krátkodobě možná ano, ale ideálem je budovat města, ze kterých nebudeme muset utíkat. Měli bychom vytvořit přívětivá, bezpečná a obyvatelná města, která nás nebudou nutit sedat do aut. Chataření je jen útěk před problémem, ne jeho opravdové řešení.
OSAMU OKAMURA
Architekt Osamu Okamura (46) působí jako děkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Předsedá Komisi Rady hlavního města Prahy pro umění ve veřejném prostoru, je členem Komise rozvoje urbanismu, architektury a veřejného prostoru Rady MČ Prahy 7 a Správní rady Nadace české architektury. V letech 2015 až 2019 byl kurátorem projektu Shared Cites: Creative Momentum, mezi roky 2013 a 2017 pracoval jako programový ředitel mezinárodního festivalu a konference pro obyvatelnější města reSITE, v letech 2005 až 2012 působil jako šéfredaktor architektonického časopisu ERA21, nyní je členem jeho redakční rady. Přednášel na univerzitách a institutech v USA, Japonsku i v Evropě.
