Variace dlužich doplňuje japonský javor Zdroj: Daniela Dušková
Heuchera, heucherela, tiarella... podobná jména, podobné rostlinky. Co mají společného a proč jsou tolik oblíbené? Všechny spadají do stejně čeledi – lomikamenovité. K jejich hlavním plusům patří kompaktní hustý růst a pestře zbarvené listy. Listy mohou být růžové, zlaté, červené, s nejrůznější světlou nebo tmavou kresbou. A různým tvarem okraje listů. Dají se mezi sebou perfektně kombinovat, můžeme z nich vytvářet pestré obrazce kontrastních nebo souladných barev.
Zajímavá je i pestrá směr různých kultivarů. Výrazných barev můžeme využít i při vytváření barevně laděných záhonů. Červenolisté se výborně hodí k purpurovým japonským javorům a popelivkám. Se žlutolistými druhy zase můžeme vytvářet krásné zlaté zářivé výsadby.
Květy jsou bohaté, ale poměrně drobné, hlavním efektem těchto trvalek jsou určitě pestře zbarvené listy. Krásný růst a zajímavé listy jsou v podstatě cennější než květy, protože dělají rostlinu krásnou po celou vegetační sezónu. Mnohé trvalky krásně kvetou, ale mimo hlavní čas kvetení jsou vcelku neatraktivní. Hlavní kostru květinového záhonu by měly tvořit právě trvalky s dlouhou dobou působnosti. Trvalky pěkné pouze v době květu, by měly představovat spíš jejich doplněk. Mezi takové patří např. ostrožka (Delphinium), záplevák (Helenium), oměj (Aconitum), orlíček (Aquilegia) a celá řada cibulnatých a hlíznatých květin, jako jsou mečíky (Gladiolus), krokosmie (Crocosmia) a eremurus či liliochvostec (Eremurus).
Dlužicha
Dlužichy (Heuchera) se u nás pěstují již poměrně dlouhou dobu a jsou dobře známé. Stejně jako oba další druhy i dlužicha je domovem v Severní Americe. Pochází z čeledi lomikamenovité (Saxifragaceae) a je tedy blízkou příbuznou skalkových lomikamenů. Listy jsou nejčastěji 5-9 laločnaté okrouhlé v základu tmavě zelené, někdy s barevnou kresbou. V zahradách se více než původní druhy pěstují vyšlechtění kříženci. Dlužichy jsou vcelku nenáročné na kvalitu půdy, vyhovuje jim slunce i lehký stín. Výška listové růžice se zpravidla pohybuje okolo 30 cm, květní lodyhy jsou pevné, ve výšce od 20 do 50 cm. Vysoké druhy se dokonce používají i v květinářství jako doplňková květina k řezu. V kyticích se dobře kombinuje s velkokvětými druhy, jako jsou růže, lilie a gerbery.
Tiarela
Tiarela, mitrovnička (Tiarella) dosahuje výška listové růžice okolo 15-30 cm. Květy jsou bílé nebo růžové v latách, která dosahují až 50 cm. Kvítky jsou jemné, připomínají malá peříčka. Tiarely jsou oproti heucherám spíše zelené, listy jsou jednoduché někdy i tříčetné, laločnaté. Mitrovničkám vyhovuje zejména stinné a polostinné stanoviště. Půda by měla být vlhká a zároveň propustná. Oproti dlužichám reagují hůře na sucho, a pokud je pěstujeme pod korunami stromů, je potřeba pravidelná zálivka nejlépe automatickou nebo kapkovou závlahou. Hůře také snáší silnější oslunění. K nejhezčím a zároveň i nejčastěji pěstovaným druhům patří tiarela srdčitá (Tiarella cordifolia) která představuje typickou lesní podrostovou trvalku. Pokud jí poskytneme podmínky, které potřebuje, pak je nesmírně krásná a dekorativní. K dalším druhům patří tiarela trojlistá (T. trifoliata) a Tiarella wherryi.
Kvetoucí porost tiarelly Zdroj: Prima DOMA MEDIA, s.r.o.
Heucherela
Heucherela (Heucherella) je mezirodový kříženec dlužichy a její příbuzné tiarely. Spojením názvů obou výchozích druhů vzniklo i jméno této trvalky. Rostlin vzniklých mezirodovým křížením není mnoho a jsou poměrně vzácné. Po svých rodičích získala heucherela mnoho cenných vlastností. Má krásně vybarvené listy, mimořádně kompaktní vzrůst, adaptabilitu na polostinné i slunnější lokality. Zbarvení listů zlatolistých kultivarů se liší podle stanoviště, ve stínu je barva méně intenzivní, výraznější barvy získává v polostínu, popř. na plném slunci. Odrůdy, které mají listy vybarveny do žluta a oranžova se mohou pálit na poledním slunci, proto je nejvhodnější stanoviště s ranním a odpoledním sluncem.
Množení
Všechny zmíněné trvalky se dají v domácích podmínkách velmi dobře množit. Botanické druhy množíme semeny, pro všechny druhy je vhodná i vegetativní cesty dělením starších trsů nebo odtržky s několika kořínky.
Semena si můžeme snadno sklidit sami. Na odkvetlé laty se zrajícími semínky natáhneme slabý sáček ze záclonového materiálu a necháme plně dozrát. Stonek odlomíme a semínka vysypeme. Skladujeme v temnu a sucha vyséváme příští rok na jaře. Po odkvětu vystříháme všechny odkvetlé stonky, ze kterých nechceme sbírat semena. Rostlina se nevysiluje, neztrácí na své přitažlivosti. Dlužichy i heucherely jsou velmi vhodné i pro výsadbu do nádob. Můžeme jimi doplnit balkón nebo terasu. Hodí se i do truhlíkové výsadby spolu s kvetoucími letničkami a balkonovkami.
