Až 250 druhů tohoto bohatě kvetoucího keře najdete kromě Austrálie po celém světě

Jejich listy jsou vstřícné, jednoduché, celistvé až laločnaté, řapíkaté, často s palisty. Květy oboupohlavné, pětičetné, většinou uspořádány v plochém vrcholíku. Plodenství jsou kulovitá až elipsoidní, plodem jsou červené či černé peckovice.

Velkou předností kalin je kromě půvabných květů, také kompaktnost keře a atraktivní vzhled. Hodí se do jakékoliv zahrady a představují ideální alternativu tam, kde se nedaří choulostivým dřínům, nebo magnoliím. Kaliny upřednostňují propustné, čerstvě vlhké půdy, ale druhy s plstnatým listem snáší dobře i sucho. Rostou na slunci i v polostínu. Množení je v domácích podmínkách obtížnější, ale je možné výsevem, předčasně sklizeného osiva na podzim, nebo stratifikovaného příští podzim. Pro produkci se ale častěji používá způsob množení řízkováním s tím, že stálezelené druhy se množí polovyzrálými řízky v srpnu až září a opadavé druhy zelenými řízky. Pro zahrádkářské účely připadá do úvahy i jednoduchý způsob množení, kterým je hřížení.

Vzhledem k tomu, že rod Viburnum je velmi bohatý, není problém si najít ideální kalinu přímo na míru vaší zahradě a záměru použití. Některé druhy kalin dosahují výšky až 3 m, ale najdeme i 50cm trpaslíky. Zajímavé je i jejich kvetení. Velká skupina rozkvétá v létě, kdy právě v červnu je jejich hlavní období působnosti, některé kaliny ale kvetou i v zimě a velmi časně na jaře, a ještě k tomu i nádherně voní. V létě kvetoucí kaliny představují nádhernou podívanou, keře jsou doslova pokryty záplavou bílých či narůžovělých květů. Jejich půvabu si všimli i mistři zahradního umění – Japonci a nezřídka najdeme kaliny i v japonských zahradách, často ve spojení s jezírkem nebo jinou vodní plochou.

Choroby a škůdci

Na choroby nejsou kaliny nijak náchylné, daleko větší nebezpečí představují škůdci, a to zejména savý hmyz, který v některých letech napadá v průběhu vegetační sezóny opadavé druhy. Nejlepším zásahem je včasný postřik. Vyplatí se tedy keře pravidelně kontrolovat a zasáhnout hned na počátku jejich výskytu.

Mezi nejkrásnější OPADAVÉ KVETOUCÍ DRUHY patří:

Kalina japonská (V. plicatum), která je vynikající pro solitérní použití. Tato kalina se vyznačuje impozantním růstem a zajímavým etážovým uspořádáním větví, které se se kloní do vodorovného směru. Je to mrazuvzdorný druh, který lépe odolává živočišným škůdcům než naše kalina obecná. Kromě nádherných čistě bílých květů je rostlina ozdobná i jemnými listy, které se na podzim navíc fantasticky vybarvují do červenooranžových odstínů. Jedním z jejích nejkrásnějších je kultivar ‘Mariesii´, který má plochá květenství, s velkými obvodovými, sterilními květy a s větvemi ještě vodorovnějšími, než má základní druh.

Pro naše podmínky pak máme dva domácí druhy, kterými jsou kalina obecná (V. opulus) a kalina tušalaj (V. lantana). Kalinu obecnou najdeme na vlhčím stanoviště od nížin do hor, naopak kalina tušalaj preferuje teplejší oblasti na vápnitých půdách. Dobře snáší sucho a je vhodná na krajinářské úpravy. Kalina obecná má pěkná plochá květenství po obvodu se sterilními, velkými květy,. Korálově červené peckovičky, které se objevují na podzim, jsou velmi ozdobné. Atraktivní je kultivar „Nanum“, který je jen  0,5 m vysoký a „Roseum“, kterému se lidově říká „sněhová koule“. Všechny jeho květy jsou neplodné zelené–bílé–narůžovělé. Velmi zahradnicky cenné pro kompaktní růst a bohaté květy jsou také kultivary „Xantocarpum“ a „Newport“.

Viburnum carlesii pochází z Koreje, dosahuje výšky 1,5 m a celkem pomalu roste. Její tvar je ploše kulovitý, mladé větvičky i na podzim červené listy jsou pýřité. Kvete v dubnu až květnu, polokulovitě na konci větví, Květy jsou v růžových a bílých barvách. Pěkným růžovým kultivarem je „Aurora". Druh byl použit v křížení a dal vznik mnohým podobným robustnějším hybridům, mezi které patří V. juddi, V. burwoodii a V. carlcephalum.

V. x carlcephalum (carlesii x macrocephalum) je vyšší, dorůstá 1,5–2 m. Je zmíněným vyšším křížencem předchozího druhu. Její květenství jsou rovněž vonná a mohou dosahovat až 15 cm v průměru. Kvete spolehlivěji než V. Carlesii a hodí se i pro chladnější oblasti.

V. x burkwoodii je 1-2 m vysoká, poloopadavá. Listy jsou lesklé, z rubu pak plstnaté. Růžovobílé květy silně voní. Kvete v dubnu až květnu a někdy kvetení znovu opakuje na podzim.

V. erubescens gracilipes dosahuje až 5 m. Preferuje vlhčí půdu a snese slunce i stín. Listy jsou lesklé a vonné květy se otevírají v červnu.

V. farreri je původem z Číny. Je o něco vyšší a dosahuje výšky až 2-3 m. Keř je velmi hustý, listy se na podzim zbarvují do červena. Kvete velmi časně, některá poupata jsou narašená či kvetou přes zimu, jinak hlavním termínem květu je časné jaro. Kvítky jsou v malých svazečkovitých latách, růžovobílé, vonné. Tento druh nesnáší sucho. Zahradnicky velmi oblíbeným kultivarem je „Nanum“, který dorůstá jen 0,5 m výšky.

V. x bodnantense dosahuje až 3 m. Je křížencem V. farreri a dost se jí podobá, jen listy a květenství jsou větší. Ze všech v kvetoucích druhů patří tento k těm nejvděčnějším. Vonné bílo-růžové květy se mohou otevřít už v listopadu. Klesne-li teplota pod 10 °C, pomrznou, ale jak se oteplí, otevřou se nové. Tak to jde po celou zimu až do konce března. Každou oblevu využijí ke kvetení.

Skupinu asijských druhů doplňuje V. macrocephalum, kvete v květnu, květenství jsou bílá, kulovitá až 15 cm velká.

Některé kaliny jsou doma i v Severní Americe. Nejčastěji se pak setkáme se dvěma druhy:

V. lentago - S výškou až 6 m. Květenství jsou plochá, bílá a vykvétají v květnu až červnu.

V. dentatum  má rovněž bílé květy. Snáší vlhko i sucho.

Stálezelené druhy kalin:

Ze stálezelených druhů jsou zejména v našich podmínkách velmi oblíbené dva druhy, kterými jsou kalina vrásčitolistá (V. rhytidophyllum) a kalina pražská (V. x pragense), která je velká jen 1–2,5 m a vznikla křížením rhytidophyllum již v r. 1955 v Praze, kdy má podle místa vzniku i název. Svému rodiči se podobá, je ale jemnější a listy jsou menší.