Pořiďte si dřišťál. Jak jej pěstovat?

Dřišťály se u nás pěstují ve veřejné zeleni, na zahradách, v nádobách i jako bonsaje v miskách. Jedná se zpravidla o nenáročné a dobře otužilé keře s dobrým zdravotním stavem.

Mnohé druhy mají krásné podzimní vybarvení i barevnou kůru. Řada nových kultivarů zase vyniká pestře zbarvenými listy. Dřišťály mají také pěkné, žluté květy a zajímavé drobné plůdky. Opadavé druhy mají plody většinou podlouhlé, zbarvené červeně, stálezelené druhy mají plody tmavomodré s ojíněným povrchem. Typickým znakem dřišťálů je i výrazně žluté dřevo a tenké trny na větvičkách, někdy i listech. Dřišťály se velice dobře hodí na živé ploty, jako součást keřových výsadeb, mezi trvalky a jehličnany. Velikost keře závisí na druhu a konkrétním kultivaru, rozmezí se pohybuje od 0,3 m do 2 m, ale najdou se výjimky. Keře jsou kompaktní, rozkladité a jejich šířka je často stejná jako jejich výška.

Opadavé druhy

Opadavé druhy dřišťálů velice dobře snášejí sucho a chudší půdu. Preferují zásadité pH. Velice dobře se kombinují s růžemi a skalníky, protože mají podobné nároky na stanoviště a pěstování. K rozšířeným druhům patří dřišťál obecný (Berberis vulgaris), je to zároveň náš jediný domácí dřišťál. V parcích se často setkáme s červenolistým kultivarem Atropurpurea.

Zajímavějším druhem je dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergi). Předchozímu je velmi podobný, jen je o něco nižší, dorůstá výšky okolo 1,2 m, pochází za Japonska. Vytváří husté keříky a pěstuje se ve velkém množství krásných kultivarů, které jsou specifické krásnými barvami listů. Mezi bestselery patří kultivar Atropurpurea s temně červenými listy a Atropurpurea Nana, který je stejně zbarvený, jen s tím rozdílem, že roste velmi pomalu a jeho maximální výška je 0,3 m. Skvěle se hodí na nízké živé plůtky a zejména do skalek. Sunjoy má červené listy s tenkou telenou linkou po okraji. Opakem červenolistých kultivarů je Aurea, který má krásně zlatavožluté listy. S červenolistými kultivary vytváří zajímavý kontrast. Velmi atraktivní jsou i Pink Queen a Rose Glow, s pestře růžovo-zeleno a bíle skvrnitými listy. Hrlequin má zelené listy s bílým a růžovým žíháním.

K cenným opadavým druhům patří i dřišťál ottavský (Berberis ottawensis Superba), který dosahuje výšky kolem 2 m. Listy má tmavočervené a větévky pěkně obloukovitě převislé. K dalším pěkným, i když méně rozšířeným druhům patří i dřišťál Vernin (Berberis vernae) a dřišťál Wilsonové (Berberis wilsoniae). Oba pocházejí z Číny a jsou okolo 1,5 m vysoké.

Stálezelené druhy

Stálezelené dřišťály preferuji polostín a propustné půdy. V silnějších zimách mohou namrzat, a proto je v silnějších zimách vhodná protimrazová ochrana. Kořeny před vymrznutím chráníme vrstvou listí, drobné skalkové druhy můžeme obalit bílou netkanou textilií.

Dřišťál Juliin (Berberis julianae) dorůstá výšky až 2 m a ze stálezelených druhů patří k těm nejběžnějším. Jeho listy jsou trnité, dlouhé až 10 cm. Je to robustnější druh, který se velmi dobře hodí do větších ploch jako živý plot jak volně rostoucí, tak i tvarovaný. Větévky jsou pokryty silnými trny, stejně tak i tuhé listy. Plot z tohoto dřišťálu můžeme vysázet i okolo pozemku a můžeme si být zcela jistí, že k nám žádný nevítaný návštěvník přes něj nepoleze.

Dřišťál zimostrázový (Berberis buxufolia Nana) je velmi nízký, hustě kompaktní druh, který najde svoje uplatnění zejména ve skalkách nebo všude tam, kde není dostatek místa.

Dobře se pěstuje i v nádobách. Tento dřišťál roste opravdu pomalu a není potřeba jej udržovat řezem. Pokud se mu dobře daří, je to plně mrazuvzdorný druh. V holomrazech můžeme položit bílou netkanou textilii.

Dřišťál bradavičnatý (Berberis verruculosa). Je jemný, hustý, svěže zelený druh. Jeho výška se většinou pohybuje okolo 1,5 m. Hezky roste pod vzdušnými korunami vyšších listnatých stromů. V silnějších zimách může namrzat, ale po sestřihu velmi dobře regeneruje. Roste spíše do šířky než do výšky.

Pro zahradní pěstování se hodí i podobný druh dřišťál bělolistý (Berberis candidula). Je podobný druhu Berberis verruculosa. Oba dva mají navíc zářivě bíle zbarvenou spodní stranu listů, což jim ještě dodává na atraktivitě.