Zdálo se, že 8. října 1871 bude pro obyvatele Spojených států den jako každý jiný. Do historie se bohužel nakonec zapsalo toto datum černým písmem. Kvůli masivním požárům v Peshtigu a Chicagu zemřely tisíce lidí, další měli trvalé následky a mnozí přišli o své domovy. Na vině bylo velmi suché počasí i nešťastná náhoda.
Do roku 1871 bylo Peshtigo ve státě Wisconsin nejrozvinutější osadou v regionu. Město se pyšnilo největší továrnou na dřevěné výrobky na světě, která produkovala dřevěné předměty pro domácnost. Nacházela se zde také jedna z největších pil v zemi. Místní krajině totiž dominovaly stromy.
Podzim a zima roku 1870 byly suché, následovalo ještě sušší jaro a léto 1871. Osudného 8. října byl vzduch plný kouře. Přesto někteří navštěvovali salony a večeřeli, jako by se nic nedělo. Jak se stmívalo, objevila se na západě podivná rudá záře. Za soumraku se začal zvedat vítr, který nesl prach, popel a jiskry. Kolem desáté hodiny se tiché dunění, kterého si lidé začali všímat, rozrostlo v pořádný hukot. Zvuk byl popisován jako nákladní vlak nebo obrovský hučící vodopád. Náhle z lesa vyšlehly velké plameny.
Utíkali před ohněm a zemřeli na podchlazení
Vše, co se ocitlo v cestě ohni, bylo okamžitě pohlceno. Muži vytáhli čerpací techniku používanou v minulosti, aby oheň hasili vodou z řeky. Viděli však, že jejich snaha bude zbytečná, a dali se na útěk. Silný vítr srážel lidi k zemi a horký vzduch jim pálil plíce. Prach a kouř je oslepovaly. Jiskry a plameny šlehající vzduchem zapalovaly vlasy a oblečení. Mnoho lidí zemřelo při pokusu o útěk.
Vzduch už se nedal dýchát – byl plný písku, prachu, popela, škváry, jisker, kouře a ohně. Někteří spěchali k řece, jiní od ní. Hodně z těch, kteří dorazili na břeh řeky, se do ní zdráhali vstoupit. Voda byla studená a mnozí neuměli plavat. Řeka už byla plná krav a koní. Na naléhání kněze Petera Pernina řada lidí pochopila, že je lepší riskovat utonutí než upálení zaživa.
„Když už jsme byli po krk ve vodě, myslel jsem, že budeme alespoň v bezpečí před ohněm, ale nebylo tomu tak. Plameny šlehaly po řece stejně jako po souši. Naše hlavy byly v neustálém nebezpečí. Plameny jsme udrželi na uzdě jen tím, že jsme je a naše obličeje neustále polévali vodou a tloukli do řeky rukama. Oděvy a přikrývky byly naházeny do řeky a plavaly všude kolem. Některé jsem chytil a přikryl jimi hlavy osob, které se o mě opíraly nebo se mě držely,“ popsal otec Pernin, který v řece strávil asi pět a půl hodiny. Někteří, kteří hledali ve vodě úkryt, zemřeli na podchlazení.
Tisíce mrtvých
Ohnivá bouře do rána pohasla a zanechala po sobě důkazy, že nešlo o obyčejný požár. Katastrofa si vyžádala 1 200 až 2 500 životů. Přesná čísla nejsou známa. Mnoho přeživších bylo těžce popáleno. Někteří byli oslepeni kouřem a všichni kašlali. Lidé bloudili po okolí a hledali ztracené členy rodiny. „Nebylo žádné jídlo, žádný úkryt, dokonce ani sluneční svit. Slunce na mnoho dní potemnělo,“ sdělil otec Pernin.
Silný žár roztavil zvon v kostele otce Pernina. Písečné pláně se roztavily na sklo a železniční vagony byly poházeny kolem.
Brzy odpoledne dorazily potraviny z nedalekého města Marinette, které utrpělo jen částečné škody. Jeho hotely a domy byly otevřeny jako nemocnice pro ošetření přeživších, z nichž mnozí na následky zranění zemřeli nebo utrpěli trvalé následky. Peshtigo se bohužel již nikdy nestalo centrem průmyslu, jakým bývalo. Ohnivé peklo je považováno za nejtragičtější lesní požár v historii.
I ve státě Illinois místní bojovali s velkým suchem. Požár Chicaga začal až večer 8. října 1871. Ačkoli není pochyb o tom, že vznikl ve stodole, kterou vlastnili Patrick a Catherine O’Learyovi, přesná příčina požáru zůstává záhadou. Ze stodoly na DeKoven Street 137 v jihozápadní části města se oheň šířil na sever a východ, do centra chicagské obchodní čtvrti.
Déšť uhasil požár až o den později, ale do té doby sežehl oblast dlouhou přibližně 6,4 kilometru a širokou asi 0,6 kilometru. Oheň zničil 17 500 budov a 117 kilometrů ulic. Devadesát tisíc lidí – každý třetí obyvatel Chicaga – zůstalo v důsledku požáru bez domova. Ačkoli bylo nalezeno pouze 120 těl, předpokládá se, že při požáru zahynulo 300 osob.
Požár připomíná škola pro hasiče
V roce 1956 byla na místě, kde kdysi stála stodola manželů O’Learyových, postavena Chicagská hasičská akademie. Škola dodnes připravuje nové hasiče.
Po požáru byly přijaty zákony, které vyžadovaly, aby byly nové budovy stavěny z ohnivzdorných materiálů, jako jsou cihly, kámen, mramor a vápenec. Tyto stavební materiály jsou ale mnohem dražší než dřevo. Mnozí chudší obyvatelé Chicaga si nemohli dovolit ohnivzdorné materiály ani kvalifikované zedníky, aby mohli budovu obnovit. Mnozí si navíc nemohli dovolit požární pojištění. Bez prostředků na obnovu nebo pojištění majetku byly tisíce lidí a malých podniků vytlačeny z Chicaga. Mnoho dalších podniků nové stavební zákony jednoduše ignorovalo.
