Pohled na Vysočinu z paluby ultralightu bere dech. Ale nestačí jen umět létat
Vznést se vysoko k oblakům a shlížet na zem z perspektivy, kterou si člověk dopřál díky vlastní vynalézavosti, bylo snem mnoha vynálezců. Létání lidstvo fascinuje snad odjakživa. Proč si tedy neužít chvilku výjimečné volnosti, třeba s bratry Milošem a Martinem Kovářovými, kteří si kromě letadel pořídili i vlastní letiště. Přivítali nás na něm i s kamerou pořadu Prima Česko.
Někdo se stará o zahradu, jiný o letiště. Chce to nejen odhodlání a disciplínu, ale také být neustále ve střehu. Plocha pro vzlet i přistání v Kejžlici na Vysočině je sice soukromá, ale ne uzavřená. A tak je třeba nejen udržovat přiměřeně vysoký trávník, ale také hlídat, jestli v zemi nezůstaly díry po zvířatech — ať už po těch divokých z nedalekého lesa nebo po psech. Stačí totiž malá díra a z rutinního letu je rázem nepříjemnost. „Kolečka na podvozku jsou malá a díry po psech bývají právě tak velké. A když v té rychlosti díru trefíte, znamená to v podstatě nehodu,“ vysvětluje Miloš Kovář.
ČTĚTE TAKÉ: Sklep plný národní hrdosti. Sběratel puků z Kounova jich má tisíce a zdaleka nekončí
A to pořád není všechno, co správci letiště musejí hlídat. Pršelo? I to může být problém. „Když je podmočeno, nemůžeme přistávat do té nejpodmáčenější části, ale musíme si vybrat tu, která je výš a je tvrdá,“ doplňuje Kovář.
Samozřejmostí je i komunikace s okolními letišti. „Máme nad sebou koridor, kde z Čáslavi létají stíhačky, gripeny i alcy. Pro mě jako pro letce je to krásné, když proletí nade mnou v 90 metrech. Stačí zvednout hlavu, jenom se mihne stín a chvíli po něm nastane obrovský randál. S Čáslaví ale žijeme v symbióze, není to vůbec problém,“ vypráví.
Nestačí jen umět létat
Najít dnes někoho, kdo ještě v životě neletěl letadlem, není tak samozřejmé jako kdysi. Těch, kteří ale mají šanci nahlédnout takzvaně pod kapotu, moc není. Náš štáb to štěstí měl a s ním i diváci pořadu Prima Česko. Martin Kovář nás nechává nahlédnout do útrob ultralehkého letadla. „Je tam motor Rotax, má 100 koní. Je karburátorový, máme ale i stroje s modernějšími vstřikovacími motory. Tenhle motor má relativně dobré stoupání. Karburátor funguje tak, že dáme plný plyn a ihned jde plný průtok benzínu do motoru a letadlo reaguje a stoupá. Vstřikovací motor oproti tomu potřebuje čas na zpracování informace řídící jednotkou, proto je ta odezva trochu pomalejší. Ale má nespornou výhodu ve vysokých nadmořských výškách, kde v některých cestovních hladinách karburátoru dochází dech, protože mu chybí kyslík,“ objasňuje Martin Kovář, který dodává, že létat se dá v pohodě i se staršími motory. „Všechno je to o finančních možnostech. Používají se i motory typu trabant, ale z důvodu jistoty, stability a bezpečnosti motoru se používá primárně Rotax. O něm se ví, že pokud pilot něco nezanedbá, třeba předletovou přípravu – odkalení nádrže nebo kontrolu oleje – funguje stoprocentně.“
A ohledy je třeba brát i na okolní teplotu. Ta v den natáčení reportáže byla poměrně nízká. „Je kolem nuly. A pod nulou musím sledovat teplotu v airboxu kolem motoru. Karburátor je totiž náchylný na zamrzání paliva a to by znamenalo uzavření jeho příchodu do motoru a zhasnutí motoru za letu,“ říká Martin Kovář s tím, že je tedy potřeba nejen kontrolovat teplotu, ale také přitápět na teplotu kolem 15 °C v okolí motoru.
Problémem pak v zimním období může být i sníh a led. V takovém případě je třeba více času na přistání a preciznější práce s rychlostí, protože nelze použít brzdy. Přistávání pak umí zkomplikovat i vysoká oblačnost. Ta ovšem při natáčení reportáže do pořadu Prima Česko nenastala a vy se tak v úvodu článku můžete podívat na to, jak vypadá výhled z paluby. Třeba na hrad v Lipnici nad Sázavou, na přehradu Želivka nebo zatopený dálniční most.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Chudou vdovu měl kdysi postavit na nohy. Stovky lidí k prameni Kloubovka míří dodnes
