Pohodlné cestování bez kompromisů. VW Caravelle dráždí tradiční řidiče, ale pořád je skvělý
Stačí jít lehce s dobou, sledovat aktuální trendy a držet nastolenou designovou cestu značky a tohle auto se bude pořád prodávat. Volkswagen Caravelle totiž perfektně uspokojuje poptávku a je jedno, jestli hledáte minibus nebo máte jen velkou rodinu. Naftová verze kraluje na dlouhých cestách a děsit nebude ani hodně přes pět metrů na délku.
Kdo se vyžívá v automobilových konfigurátorech, ten bude v případě rodinného Volkswagenu ve svém živlu. Pokud máte chuť a čas, můžete tohle auto „na papíře“ sestavovat dlouhé minuty, klidně i hodiny. Je přece škoda sáhnout vedle... V testované výbavě Life dorazil VW s obyčejným šedým lakem, ale přehlédnout se na silnici tohle auto opravdu nedalo.
K TÉMATU: Koncern VW chystá ofenzivu levných elektromobilů. Škoda začne na 600 tisících
Verze Long s delším rozvorem měří přesně 5450 milimetrů a je třeba zaměřit se ještě na jednu důležitou věc. Protože sdílení vývoje a technologií není u podobných typů vozidel novinkou, asi se dalo čekat, že se podobnou cestou vydá také Volkswagen. Ale mnozí nejsou smíření s tím, že ikonický VW v době, kdy model slaví výročí 75 let, začal spolupracovat se značkou Ford a méně bystré automobilové oko by mohlo klidně oba modely zaměnit. Hlavně při pohledu na záď či boční siluetu.
U zadní části není vlastně bystré oko vůbec potřeba. Sundat logo značky, bylo by to s tipováním tak 50 na 50... Přední maska už je víc ve stylu „Wolfsburgu“ a s Transitem si ji rozhodně nespletete. Fakt je ale ten, že současný Caravelle T7 je modelem na platformě Fordu Transit, a když bychom se podívali do „rodného listu“ vozu, zjistíme, že se vyrábí v Turecku ve fabrice s názvem Ford Otosan. Z toho termín „Volkswagen“ zrovna nekřičí.
Nová Caravelle má oproti svému americkému bratranci od Fordu uhlazenější příď. Zdroj: Martin Lankaš
Působí robustně, ale civilně
Ale konec řečí a spekulací. Když vše lehce shrneme, exteriér vozu, který je ve verzi Long o 40 centimetrů delší než klasický model Caravelle, působí robustně a současně civilně. Protažená karoserie a vysoká střecha dávají vozu charakter malého autobusu, ale přitom zachovávají elegantní linie a moderní design s tenkými světlomety a širokou maskou.
Když se mi auto dostalo do ruky, lekl jsem se, co budu s takovým obrem na silnicích vlastně dělat. A následně mě překvapila rychlost, s jakou jsem si na prodlouženou verzi zvykl. Klíčové je naučit se pořádně si nadjíždět a uvědomit si, že tuctové parkovací místo pro vás zkrátka v tomhle případě není ničím, čeho si máte všímat. Caravelle Long prostě bude odevšad trochu čouhat.
Šedá barva s názvem Stone, zatmavená okna a standardní šestnáctipalcová kola ale znamenají, že možná budete všude čouhat, ale nikoho nebudete zajímat. Auto je parádně obyčejné a ve světě „vystajlovaných“ novinářských vozů působí jako z jiného světa.
Sedí se vysoko, ale chybí navigace...
K nasednutí pomáhá řidiči schůdek – a je potřeba. Auto má přece jen na výšku téměř dva metry a sedí se pěkně vysoko. Uvnitř už to jsou jistoty s klasickým rukopisem značky, které mně samotnému nejvíce připomínají praktická a dobře fungující tlačítka na volantu. Ty bych u vozů VW nechal klidně navždycky.
Sedadla jsou od pohledu obyčejná, ale nevadí mi to. K obyčejnému vzhledu auta mi vlastně základnější stupeň výbavy sedí. Nijak jsem se na nich netrápil, užil jsem si opěrku na pravou ruku a byl obecně spokojený, a to i přesto, že jsem na nich naseděl skoro dva tisíce kilometrů.
Chválím, že na volantu jsou klasická tlačítka namísto dotykových plošek. Zdroj: Martin Lankaš
Přístrojová deska s ukazateli všeho klíčového je na tom podobně jako tlačítka na volantu. Dobře funguje, dobře se ovládá, je čitelná a nevymýšlí hlouposti. Displej infotainmentu má velikost 13 palců, a protože nejsem ten typ, který běžně v autě zrcadlí svůj telefon, mrzelo mě, že chyběla navigace.
Detail, na který jsem si nemohl zvyknout, bylo tlačítko zapalování umístěné na levé straně centrálního displeje a tlačítko zapínání audia zhruba dvacet centimetrů pod ním. Běžně jsem si místo motoru vypínal rádio. Co jsem naopak vítal, byly všudypřítomné USB-C konektory.
Průchozí služebník pro velkou rodinu
Obří a vzdušný interiér má uspořádání sedadel 2+3+3, přičemž každý cestující má dostatek místa. Druhá řada sedadel se dá snadno demontovat, což umožňuje rychlé zvětšení prostoru pro zavazadla nebo náklad. Díky tomu má verze Long i ve chvíli, kdy v autě sedí osm osob, k dispozici neskutečných 999 litrů zavazadlového prostoru.
Kabina je praktická i z hlediska úložných prostorů. Vpředu, po stranách i nad hlavami cestujících je dostatek přihrádek a polic pro osobní věci, dokumenty či elektroniku. Vnitřní prostor je navržen tak, aby bylo možné pohodlně projít z přední části do zadní, což usnadňuje pohyb při častém nastupování a vystupování. Nebo ve chvíli, kdy z obřích předních dveří nelze po zaparkování vystoupit. Otočit se, udělat tři kroky a otevřít si posuvné zadní dveře jde raz dva.
Druhá řada sedadel se dá zcela sklopit a následně vyklopit dopředu pro lepší nástup do poslední řady. Zdroj: Martin Lankaš
Fakt je ale ten, že díky tomu příjemnému průchozímu prostoru chybí základní odkládací přihrádka po pravé ruce, tedy místo, kam je člověk zvyklý odložit mobilní telefon, klíče, nebo třeba žvýkačky. Musíte se naučit používat jiný prostor. Ale obecně shrnuto, tohle auto nemusí být nutně jenom shuttlem či velkým letištním taxíkem. Perfektně si ho umím představit hlavně jako služebníka velké rodině. Mít tři děti, dva psy a milovat přírodu, tak neváhám.
Nedostatek výkonu? Rozhodně ne
Benzín už pod kapotou netřeba hledat, na výběr ale přesto je. Pokud nechcete jít čistě elektrickou cestou, volíte naftu. Dvoulitrový turbodiesel je k dispozici ve třech variantách a já měl k ruce střední cestu, tedy 110 kW. Předokolka pracovala s šestistupňovou manuální převodovkou a hodně pracovat budete tím pádem i vy.
Jedinkrát bych si nepostěžoval na to, že autu chybí výkon. Více než 2,2 tuny vážící obr, který má aerodynamiku zhruba jako rodinný dům, byl třeba na dálnici vynikající. A nerušil mě ani trochu hrubší zvuk motoru. Ale ačkoliv rád řadím a jsem spíš příznivcem klasických převodovek, tady bych spíš volil automat. Ne snad proto, že by byl s řazením či pedálem nějaký problém, to vůbec, první dvě až tři rychlosti jsou ale celkem krátké a řadit musíte často.
ČTĚTE TAKÉ: Nejprodávanější Volkswagen dneška v novém nabídne hezčí interiér a pohodlí, dokonalý však není
Když jsem načal téma dálnice, rovnou u něj zůstanu. Sto padesát koní a točivý moment 360 Nm nezní závratně, ale urostlý Volkswagen s nimi umí dobře pracovat. Nad předjížděním je samozřejmě třeba přemýšlet, ale když se do něj řidič pustí, uspěje. Nebude to žádná nepříjemná přetahovaná. Pokud ovšem víte, že auto bude pravidelně jezdit naložené, stojí za zvážení silnější verze s výkonem 125 kW.
Testovaný naftový motor dosahoval maximálního výkonu 110 kW, k dostání je i výkonnější varianta se 125 kilowatty. Zdroj: Martin Lankaš
Podvozek si zaslouží pochvalu
A samozřejmě nesmíte zapomínat na víckrát zmiňované rozměry. Než se po předjížděčce vrátíte zpátky do pruhu, ujistěte se, že se vejdete. Caravelle je jinak i ve vyšších rychlostech stabilní, komfortní a je i solidně odhlučněný. Pohodlný podvozek bych pro jistotu vypíchl ještě jednou, zaslouží si to. Pětapadesátilitrová nádrž ujede přes 700 kilometrů a kombinovaně zvládá jezdit za osm litrů na stovku.
To při uvážení rozměrů celkem ujde. Cenovka pro nejnovější generaci vozu startuje na 1 004 179 Kč a pro testovaný model jde zhruba o 130 tisíc korun víc. K tomu dává Volkswagen ještě servisní balíček na 5 let zdarma a záruku na 2+3 roky či 200 tisíc ujetých kilometrů. A jak si Caravelle vede ve srovnání s konkurencí? To se dozvíte pod tímto odkazem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zlatý volant je obrovská věc, prohlásil legendární závodník F1. Promluvil i o známosti s Pavlem
