Od vyhrocených parlamentních voleb na Slovensku, které přinesly řadu překvapení a zásadních politických změn, uplynou čtyři měsíce. Jak Slováci zatím hodnotí vládu Igora Matoviče (OĽaNO)? Vznikne nějaké nové uskupení? Která strana naopak směřuje k rozpadu? A jaká budoucnost čeká Ficův SMER? Pod pokličku aktuální politické situace u našich východních sousedů nahlédl politolog a slovakista Pavel Hynčica.
Únorové volby, které se konaly ve vyhrocené atmosféře, znamenaly pro Slovensko politické zemětřesení. Do té doby nejsilnější politická strana SMER-SD nejen že poprvé od roku 2006 volby nevyhrála, ale skončila po dlouhých letech vládnutí v opozici. Naproti tomu nový kabinet sestavily subjekty dosavadní středopravicové opozice, přičemž výjimečným fenoménem v rámci této části politického spektra bylo volební vítězství specifického uskupení OĽaNO Igora Matoviče, které se po volbách stalo pilířem nové vládní koalice.
Od voleb a následného ustavení nové vlády a parlamentu bylo zveřejněno již několik průzkumů volebních preferencí politických stran, které mohou naznačit, jak se nálady ve slovenské společnosti dále proměňují. Ze zveřejněných dat vyplývá, že volební preference se příliš nemění, respektive neliší od výsledků voleb na konci února. Charakteristické je přetrvávající prvenství hnutí OĽaNO, jehož podpora se pohybuje kolem 25 procent. Druhou nejsilnější formací je SMER-SD s podporou kolem 20 procent. V obou případech to zhruba odpovídá dosaženým volebním výsledkům. Volební preference dalších politických stran doznaly určitých posunů, ať již směrem vzestupným nebo sestupným, nic zásadního se však na tomto poli neodehrálo.
Pokud bychom měli brát výsledky průzkumů volebních preferencí vážně (což můžeme pouze do určité míry, neboť se často poukazuje na jejich nepřesnost, v horším případě existuje podezření na cílenou manipulaci), pak by nešlo o nic nestandardního, neboť i příklady z jiných voleb (ať již na Slovensku nebo v dalších zemích) potvrzují, že v období krátce po volbách se rozložení politických sil příliš nemění a důsledky povolebního vývoje se na stranických preferencích projeví až s patřičným časovým odstupem.
Přesto můžeme říci s jistotou, že slovenskou politiku čekají zásadní změny. K nim budou přispívat obecné společenské události (především koronavirová krize a její důsledky), vládnutí současného kabinetu a v neposlední řadě též vývoj a poměry v jednotlivých politických stranách. Z vládních subjektů doznává zatím největších změn postavení nejmenší koaliční strany Za ľudí. Její preference po volbách klesly pod hranici 5 % a tato strana pravděpodobně směřuje k zániku, podobně jako se to stalo v uplynulém volebním období v případě strany Sieť Radoslava Procházky. Hlavní příčinou tohoto vývoje je skutečnost, že podpora této strany byla především vázána na jejího lídra – bývalého prezidenta Andreje Kisku. Ten však po volbách ustoupil do pozadí a přestal prakticky vyvíjet jakoukoliv politickou činnost (krátce po volbách se navíc vzdal poslaneckého mandátu).
Zásadní změny pro Ficův SMER, co bude s Pellegrinim?
Zejména se však odehrávají výrazné vnitrostranické pohyby v donedávna nejsilnější straně slovenské politiky – SMER-SD. Prohlubující se rozpory mezi jeho dvěma hlavními reprezentanty – předsedou strany Robertem Ficem a nedávným premiérem a volebním lídrem Petrem Pellegrinim – vyústily v odchod druhého jmenovaného ze strany. Pellegrini plánuje založení nového sociálně demokraticky orientovaného politického subjektu. Naproti tomu Robert Fico avizuje ideově programové očištění stávající strany SMER-SD. Již krátce po volbách Fico deklaroval, že chce profilovat SMER-SD jasně levicově (v sociálně ekonomickém slova smyslu) a v opozici vůči liberálně progresivistické části politického spektra (ve smyslu hodnotovém).
Pozorovatelé slovenské politiky se shodují, že vnitrostranický rozkol ve SMER-SD bude jedním z faktorů, který přispěje nejen ke změnám, ale k hlubšímu a zásadnímu přeskupení sil na slovenské politické scéně.
