Porodila předčasně, její dítě krvácelo do hlavičky. Preeklampsie je postrach těhotných

„Moje těhotenství bylo dlouho zcela pohodové a krásné. Kromě ranních nevolností mi nebylo vůbec nic,“ vzpomíná maminka Eva Beranová. Když byla ve 29. týdnu těhotenství, zničehonic se objevily bolesti v podbřišku, které nerozehnala ani teplá sprcha. Eva musela být na týden hospitalizovaná na oddělení pro rizikové těhotné, kde se lékaři pokoušeli zastavit bolesti a vyléčit zánět. Tehdy se pouze dozvěděla, že za jejími problémy stojí dráždivá děloha.

Vysoký tlak a bílkovina v moči značily preeklampsii. Předčasný porod byl nevyhnutelný.

„Tři dny po propuštění z nemocnice jsem šla na kontrolu ke své gynekoložce, která mi naměřila velmi vysoký tlak a našla bílkovinu v moči. Musela jsem se opět vrátit do nemocnice. Tam jsem se dozvěděla, že se jedná o preeklampsii,“ vzpomíná na velmi těžké okamžiky Eva. Protože preeklampsie ohrožovala na životě ji i dítě, lékaři se rozhodli na nic nečekat a hned druhý den vyvolat porod. „Ten strach byl nepopsatelný, vždyť jsem byla teprve v 31. týdnu těhotenství, na porod bylo ještě brzy,“ pokračuje Eva s tím, že nakonec vše dobře dopadlo a malá Vendulka se narodila s váhou 1380 gramů.

„Po porodu jsem se cítila hrozně. Vyčítala jsem si, že jsem špatná matka, která nedokáže donosit své dítě. Pořád jsem se ptala, proč zrovna já. Proč ona? Co jsme komu udělaly? Cítila jsem se bezmocná a podvedená. Nechápala jsem, proč se to stalo, když celé těhotenství bylo bez komplikací,“ pokračuje Eva ve svém emotivním vyprávění. Doplňuje, že nejhorší pro ni byl pobyt na šestinedělí, kde sdílela pokoj s maminkou dvojčat, která měla děti u sebe. Eva byla sama, protože Vendulka musela do inkubátoru. Navíc netušila, co bude další den, jak na tom malá bude.

Jakmile Evu propustili z oddělení šestinedělí, mohla být na JIRP na pokoji pro maminky a třikrát denně docházet za dcerou. „Bohužel, týden po porodu mě začala zničehonic bolet noha. Nevěděla jsem, kde jsem k tomu přišla. Pak se zjistilo, že mám asi čtyři centimetry velkou sraženinu v noze, která měla za následek vznik hluboké žilní trombózy. Opět jsem musela být hospitalizovaná, tentokrát na pooperačním oddělení,“ říká a dodává, že nejbolestivější pro ni bylo odloučení od malé.

Komplikace po předčasném porodu se Vendulce nevyhnuly. Pár dní poté, co se narodila, lékaři na sonu objevili hromadění mozkomíšního moku v komorách. Důvodem bylo krvácení do hlavičky. Neurolog rozhodl zavést takzvaný rezervoár, přes který odsávali mozkomíšní mok. Domů si rodiče Vendulku mohli odvézt po dlouhých šesti týdnech. „Naštěstí už jsme doma odsávat nemuseli. Vendulce je nyní pět měsíců a před týdnem jí lékaři vyjmuli rezervoár z hlavičky. Operace dopadla naštěstí dobře a hned druhý den nás pustili domů,“ pokračuje Eva. Vendulka je nyní v péči fyzioterapeutky, neurochirurga a neurologa, protože se u ní rozvinulo zvýšené svalové napětí, což je u nedonošených dětí časté. „Jinak je to velmi šťastné a šikovné miminko. Vyrostla mi hrozně rychle, člověk by opravdu ani neřekl, že byla nedonošená,“ uzavírá maminka.

Minimálně jedno procento těhotných žen v Česku trpí podle porodníků onemocněním zvané preeklampsie, které bývá příčinou předčasného porodu, a pokud jej lékaři neodhalí včas, může vážně ohrozit matku i dítě. Placenta totiž kvůli preeklampsii nefunguje tak, jak by měla a dítě začne v děloze strádat. Trpí nedostatkem kyslíku a potřebných živin, zpomaluje se jeho růst a v krajním případě může dojít k úmrtí plodu. Hlavními příznaky u těhotných žen jsou vysoký tlak a bílkovina v moči, může se objevit krvácení, otoky rukou nebo nohou, mdloby a bolesti hlavy. Tomuto tématu se mimo jiné věnuje pacientská organizace Nedoklubko, která pomáhá rodinám předčasně narozených dětí. Upozorňuje na ně i Světový den preeklampsie, který každoročně připadá na 22. května.

Koucký: Preeklampsie je dána už na začátku těhotenství

Jak vzniká preeklampsie a lze jí vůbec předcházet? Na tyto otázky odpovídá porodník Michal Koucký, vedoucí lékař oddělení rizikového těhotenství Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, který se dlouhodobě věnuje problémům v těhotenství. V rámci výzkumu sleduje, jaké procesy se dějí v těle těhotných žen, které potratily, porodily předčasně, nebo jim zemřelo miminko ještě v děloze.

Pane doktore, můžete popsat laicky, co si pod pojmem preeklampsie představit?
Onemocnění je definované vysokým krevním tlakem a poruchami funkce orgánů, především ledvin. Jde o dočasnou nemoc, která postihuje pouze těhotné a léčba je jediná – porod. Preeklampsie může i nemusí mít dlouhodobé dopady na zdraví ženy po porodu a bohužel v nerozvinutých zemích je častou příčinou úmrtí matky i dítěte. Stejně tomu bývalo kdysi i u nás.

Tato nemoc je doslova strašákem těhotných žen, protože ty nemohou dopředu vědět, zda se zrovna jich bude týkat. Jak vlastně vzniká, co je její příčinou?
Preeklampsie je jasně dána už od začátku těhotenství. Projeví se ale až v jeho druhé polovině. Neexistuje přesná definice, protože u každé ženy je odlišný nástup diagnózy i průběh nemoci. Na počátku všeho stojí chybná komunikace imunitního systému matky, která nesprávně identifikuje otcovské struktury neboli antigeny, které jsou jí předkládané plodem. Výsledkem toho všeho je chybné napojení cévního systému matky na budoucí krevní oběh dítěte. Tohle všechno se v těle ženy odehrává už několik dní po početí, kdy ještě netuší, že je vůbec těhotná. Lze tedy říci, že o preeklampsii je rozhodnuto od samého začátku těhotenství.

Lékaři ale dnes dokážou odhalit alespoň zvýšené riziko u žen, kterých by se to mohlo týkat v rámci vyšetření...
Ano, prvotrimestrální screening nám napoví, zda je u ženy zvýšené riziko tohoto onemocnění. Ale odhalí prakticky pozdní důsledek již započatého procesu. Ale i tak je to alespoň něco, co můžeme v boji proti preeklampsii využívat, proto je určitě vhodné screening v prvním trimestru absolvovat.

Co se stane, pokud ženě vyjde v rámci screeningu zvýšené riziko preeklampsie? Mohou lékaři ještě nějak pomoci?
Moc toho dělat nemůžeme. Určitě se vyplatí nasadit acetylsalicylovou kyselinu – konkrétně anopyrin, který riziko prokazatelně snižuje. Dávka nemusí být vysoká, stačí 100 až 150 mg. Lék může proces rozvoje zpomalit, ale nikdy ne zcela zvrátit.