Adéla se syny. Po obou porodech si prošla psychickými problémy. Zdroj: CNN Prima NEWS, Adéla Sedláková
Psychické problémy se u Adély Sedlákové (29 let) objevily krátce po porodu. Poporodní depresí prošla dvakrát po narození obou dětí. Není to bohužel nic neobvyklého, protože psychické potíže v mateřství se objevují u jedné z pěti žen. Z nejkrásnějšího období ženy se tak může stát doslova noční můrou. První příznaky mohou být velmi nenápadné, je ale potřeba tento problém řešit včas. Jinak může být v ohrožení nejen maminka, ale i miminko. Adéla prošla náročnou léčbou a dnes si užívá mateřství plnými doušky. Vzpomíná ale také na období plné obav a strachu.
Radost z narození dětí vystřídaly úzkosti a obavy. Adéla prošla poporodními depresemi po narození obou synů – Kryštofa (6,5 roku) a Vojtěcha (2,5 roku). „Po prvním porodu jsem si uvědomila, že se se mnou něco děje asi týden až deset dní po narození Kryštofa. Podruhé to bylo dříve, protože už jsem věděla, co mě čeká,“ říká dvojnásobná maminka. Mezi prvními příznaky byla velká roztěkanost, silná únava, narušený spánek, nemožnost se soustředit a ztráta důvěry v sebe samu.
Hrozně jsem se bála o miminko. Nechtěla jsem s ním být sama, myslela jsem si, že to nezvládnu. Vše jsem dělala jako robot – bez emocí.
„Do toho jsem se hrozně bála o miminko, nechtěla jsem s ním být vůbec sama, měla jsem pocit, že to nezvládnu. Sice jsem se o malého starala, ale byla jsem jako robot. Vše jsem dělala bez emocí – přebalit, najíst, spát. Nic mě netěšilo, naopak jsem to dělala z donucení a s odporem,“ vzpomíná Adéla na těžké okamžiky. Každodenní strachy a obavy postupně přešly do fáze „vypnutí“, kdy už jen ležela a koukala do zdi. „Měla jsem pocit, že se na sebe dívám odněkud z dálky, že nejsem ve svém těle. Pořád jsem jen chtěla spát, ztratila jsem chuť k jídlu a výrazně zhubla,“ pokračuje.
Adéla svoje pocity dlouho dusila v sobě. Nakonec se ale v záchvatu nastřádané úzkosti svěřila mamince. „Tehdy jsem už byla hysterická a řekla jí, že to takhle nevydržím. Mamka to okamžitě začala řešit s gynekologem, porodníkem a také psychiatrem. Hned druhý den jsem dostala antidepresiva,“ vypráví mladá maminka. Léky užívala po prvním porodu asi rok s pozvolným vysazováním. Poté následovala období klidu, až do dalšího porodu. „Když se narodil Vojta, velmi rychle jsem poznala, že se opět dostávám do depresivních stavů. Začala jsem tedy znovu užívat léky a beru je dodnes, tedy už 2,5 roku,“ vysvětluje.
Pandemie drtí psychiku. Počet lidí s depresemi se ztrojnásobil, myslí i na sebevraždy
Nárůst duševních onemocnění, frustrace a vyčerpání. Tak by se dala stručně popsat současná psychická kondice české společnosti v souvislosti s onemocněním COVID-19 a vládními opatřeními. Lidé přicházejí o práci nebo se jí nemohou věnovat kvůli péči o děti, které nechodí do škol a školek. Všudypřítomné jsou i obavy z nákazy či smrti a nejistota, co bude dál. Jak to zvládnout se zdravým rozumem? Zeptali jsme se odborníka na veřejné duševní zdraví.
Adéle hodně pomohla rodina, především maminka, která se postarala o miminko v době, kdy toho Adéla nebyla schopná. „Po narození prvního syna se k nám na nějaký čas nastěhovala a pomáhala s péčí o malého i o domácnost. Po druhém porodu jsme už byli poučeni předešlou zkušeností a bylo jasné, že opět nemůžu být sama a co se bude nějaký týden dít, než zaberou léky,“ vypráví Adéla. Večer maminku vystřídal manžel: když přijel z práce, převzal péči o dítě on. Pro Adélu to bylo velmi těžké a dlouho se se svými problémy nikomu z okolí nesvěřila. „Styděla jsem se, že nejsem spokojená a šťastná máma, jak bych měla být. A také za to, že nekojím. Po druhém porodu jsem objevila neziskovou organizaci Úsměv mámy z. s., kde jsem se dočetla, že nejsem se svými problémy sama,“ dodává s tím, že později oslovila Veroniku Kubrichtovou z tohoto spolku s nabídkou ilustrací pro Úsměv mámy.
„Zapojení do spolku mi moc pomohlo. Sdílela jsem svůj příběh v rámci kampaně na sociálních sítích. To byl pro mě obrovský krok vpřed – odhalení až na kost. Přineslo mi to velkou úlevu a posunulo mě to dál. Nyní se vůbec nestydím o svých zkušenostech mluvit s kýmkoli. S odsouzením jsem se nesetkala, naopak s podporou, když jsem se svěřila,“ říká.
Dnes se Adéla cítí dobře, stále užívá léky a depresivní propady přichází jen minimálně. Po dvou letech od porodu začala docházet na psychoterapie, které jí pomohly rozklíčovat hlubší souvislostí. „Mateřství si užívám, i když je někdy vyčerpávající, převažuje pocit absolutní lásky, štěstí a vděčnosti za dva úžasné syny. Už jsou naštěstí dávno pryč doby temna po porodech, které mi tyto krásné pocity nedovolily prožívat,“ uzavírá s úsměvem.
Psychiatr: Poporodní deprese potrápí až 12 procent žen
Podle psychiatra Antonína Šebely z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) zažívá takzvaný psychosociální stres jedna z pěti žen a poporodní deprese se objevují u 12 procent žen, což není zanedbatelné číslo. Co bývá nejčastější příčinou, jak by mělo pomoci okolí a jak ženu přesvědčit k léčbě?
Kolik žen v těhotenství nebo po porodu ročně postihují psychické problémy různého typu – od úzkostí až po těžké deprese?
Nejprve je důležité rozlišit, jestli žena zažívá psychické problémy, které sice negativně ovlivňují její každodenní život, ale ještě se plně nerozvinuly do podoby psychické poruchy. V tomto případě mluvíme o tzv. psychosociálním stresu, který se ve zvýšené míře vyskytuje podle aktuálních dat až u jedné z pěti žen. Plně vyjádřené psychické poruchy, jako je deprese nebo panická porucha, generalizovaná úzkostná porucha a například obsedantně kompulzivní porucha, se objevují méně často, ale rozhodně se nedá říct, že by tato čísla byla zanedbatelná. U poporodní deprese se uvádí výskyt u 12 procent žen, úzkostné poruchy se projevují u 15 až 20 procent žen v těhotenství a u 10 procent žen po porodu. Závažné psychické poruchy jako poporodní psychóza nebo bipolární porucha zaznamenáváme přibližně u dvou žen na tisíc porodů.
Nová studie: Třetina lidí po prodělání COVID-19 má psychické či neurologické problémy
Každému třetímu z více než 230 000 zkoumaných pacientů, kteří překonali COVID-19, byly do šesti měsíců diagnostikovány neurologické či psychiatrické potíže jako úzkosti nebo deprese. Uvádí to studie zveřejněná v úterý v odborném časopise The Lancet Psychiatry.
V těchto statistikách asi nejsou zahrnuté ženy, které se už před otěhotněním léčily s psychickými problémy, že?
Ano, dosud jsem hovořil o nově vzniklých psychických poruchách. Pak tu máme ještě skupinu žen, která se pro psychickou poruchu již léčí a pak otěhotní. Zde je riziko, že se psychický stav těchto žen může v těhotenství nebo po porodu zhoršit, i když byl dlouhodobě stabilní a žena potíže již neměla. V České republice podle našeho výzkumu, který zahrnoval ženy na mateřské a rodičovské dovolené, se psychická porucha vyskytuje u 18 procent těchto žen, přičemž 76 procent z nich není nijak léčeno.
Můžete popsat, co bývá nejčastějším spouštěčem těchto stavů u žen, které dříve psychické problémy neměly?
V případě nově vzniklých psychických problémů, není vždy lehké ukázat na jeden spouštěč nebo rizikový faktor. Psychosociální stres i duševní poruchy v těhotenství a po porodu mají velmi různorodé vyvolávající faktory, i když jejich obraz může být podobný. Jedná se především o sociální, vztahovou a rodinnou problematiku, kdy ne vždy jsou matka a otec na dítě připraveni a těhotenství může vést k napjatým vztahům mezi partnery i jejich rodinami. Obecně u některých žen může být spouštěč i jejich práce a situace typu, jak se zachová zaměstnavatel, až zjistí, že je žena těhotná, nebo jak se sama žena vyrovná s tím, že její pracovní kariéra bude po nějakou dobu možná utlumena. Neopomenutelným spouštěčem je domácí násilí. Z těch více biologických spouštěčů jsou pochopitelně s rozvojem psychických poruch v těhotenství a po porodu spojeny situace, kdy se objeví zdravotní komplikace u miminka, porod je komplikovaný a například jsou obtíže s kojením. Důležitým prvkem po porodu, je změna rodinných rutin a spánková deprivace. V neposlední řadě máme spouštěče hormonální, které jsou u některých žen také významné.
A jak je to v případě žen, které se již léčily s depresemi před otěhotněním?
Pokud se jedná o ženy, které se již dříve u psychologa nebo psychiatra léčily, je nejčastějším spouštěčem často zbytečné vysazení dlouhodobě fungujících léků. Buď ženou samotnou, nebo lékařem, co ji má v péči.
Pro ženy je důležité mít dostatek validních informací, doporučoval bych v těchto situacích odkazovat ženy na webové stránky nebo sociální sítě organizace Úsměv mámy.
Z mého pohledu je celá tato situace složitá i pro nejbližší. Jak by mělo okolí reagovat, když vnímá, že těhotná žena nebo novopečená maminka není psychicky v pořádku?
Komunikace je velmi důležitá. Důležité je ještě „nepřikládat pod kotel“ a neříkat v takových případech věty typu: „Vzchop se“, „Tolik lidí to zvládlo a ty se hroutíš“ a tak podobně. Důležité je o věcech mluvit, říct: „Vidím, že se něco děje, nepotřebovala bys s někým mluvit o tom, jak se cítíš?“ A nabídnout pomoc, že třeba někoho pomůžete najít. Protože ne vždy se o všem dá mluvit s partnerem a v rodině nebo s kamarády. Od toho taky existují různé specializované služby.
Jak ji přesvědčit k léčbě? Mnohdy si nemocní nechtějí problém připustit…
Asi bych nevolil slovo přesvědčit, u nás v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech jako psychiatři také nepřesvědčujeme, ale nabízíme možnosti, co se dá dělat, aby se daná žena cítila lépe. Pro ženy je důležité mít dostatek validních informací, doporučoval bych v těchto situacích odkazovat ženy na webové stránky nebo sociální sítě organizace Úsměv mámy. Jejich pracovnice jsou proškolené pomoci, případně doporučí navazující psychologickou nebo psychiatrickou péči. Náš ústav s Úsměvem mámy také dlouhodobě spolupracuje.
Šéf unie psychologů: Terapie zdarma jsou nesmysl. Je to PR jednoho mistra na marketing
Lidé potřebují terapie u psychologů, ale část z nich přitom nemůže kvůli rozhodnutí kabinetu pracovat ve svých ordinacích, zdůrazňuje předseda Unie psychologických asociací Michal Walter. Kritizuje vládu, že místo toho, aby nechala psychology pomáhat, vymýšlí sezení u terapeutů zdarma.
Jak vlastně probíhá samotná léčba, můžete to stručně vysvětlit?
Na tuto otázku nejde dát stručná odpověď. Každá žena má za sebou svůj příběh a léčbu musíme volit podle toho. Obecně máme tři hlavní pilíře léčby o psychické zdraví: 1) činnosti, které pro sebe mohou dělat lidi sami, jako jsou relaxace, sport, životospráva, udržování spánkové hygieny; 2) psychologická a psychoterapeutická léčba, která pomáhá nefarmakologicky; 3) farmakologická léčba slučitelná s těhotenstvím a kojením, která pomáhá v případech, že není možné aplikovat první dva pilíře nebo je jejich efekt nedostatečný. Ideální je kombinovat všechny tři aspekty léčby. U nás se snažíme, aby psychofarmaka, jako jsou antidepresiva, byla užívána vždy jen v nejnižších účinných dávkách a jen po nezbytně nutnou dobu.
Po jaké době se obvykle stav zlepší?
Záleží případ od případu a také na tom, jak se žena cítí, když vyhledá odbornou pomoc a jaké všechny faktory hrají v jejím stavu roli. Dá se však říct, že čím dřív přijde, tím je rekonvalescence kratší.
Mohou se tyto psychické potíže u dalšího těhotenství nebo po dalším porodu opakovat?
Obecně výskyt deprese po porodu zvyšuje riziko, že po dalším porodu bude mít žena opět podobné problémy. Není to ale v stoprocentní, riziko je asi 20 procent. To stejné platí pro psychózu nebo bipolární poruchu. Úzkostné poruchy jsou častější při prvním těhotenství a porodu. Zde je důležitá prevence a je třeba být v kontaktu s odporníky dopředu.
Lze těmto stavům nějak dopředu předcházet? Hlavně tedy v případě, že žena poporodní deprese prožila a čeká další miminko?
Rozhodně. Cest je několik. První je, aby se o těchto stavech vědělo a mluvilo, aby žena nebo její partner nemuseli překonávat bariéry vyhledání péče. Platí, že čím dříve se začne situace a psychický stav nějak řešit, tím dříve dojde ke zlepšení. Druhá cesta je zavedení preventivních opatření na systémové úrovni, jak to mají v jiných státech. Myslím tím screeningový program v těhotenství a navazující krokový systém péče. Žena vyplní screeningový dotazník v ambulanci u gynekologa se zpětnou vazbou. Dále může v případě potřeby využít péči peer konzultantek z Úsměvu Mámy, které ji mohou dále doporučit psychologickou nebo psychiatrickou péči. Cílem tohoto krokového systému, je to, aby stav ženy nedošel až tak daleko, že jediná možnost pomoci je hospitalizace na psychiatrickém lůžku. Díky grantové podpoře z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci fondů EHP můžeme aktuálně takovýto proces u nás testovat.
Je možné zahájit léčbu a zároveň nepřestat kojit, lze to skloubit?
Zajisté, existují léky, které jsou na základě aktuálních dat a doporučení mezinárodních lékařských organizací slučitelné s kojením. Pokud ale chápeme léčbu jako krokový systém péče, jsou léky až ten předposlední stupeň.
