Péče o dětskou duši
Děti celou situaci kolem koronaviru a s ním spojenými restrikcemi prožívaly a prožívají neméně silně než dospělí. Vzhledem k uzavření škol, omezení možností volnočasových aktivit či odříznutí od fyzického kontaktu s kamarády se musely vyrovnávat s nejistotou či osamělostí. Narůstaly ekonomické problémy v rodinách, přibylo domácího násilí. V pořadu Nový den se k problematice dětí v on-line i off-line prostoru, zejména v době karantény, vyjádřila Jana Pěchová, mluvčí Dětského krizového centra.
S jakými problémy se děti nejčastěji obracejí na Dětské krizové centrum? Změnilo se to nějak během pandemie? Bojí se děti nákazy a řeší ji?
Ta situace se určitě promítla do témat, které řešíme. Volaly a stále volají děti, které trápí izolace, mají obavy o své blízké, obavy z budoucnosti. Zhoršila se ekonomická situace mnoha rodin. To vše děti velmi znejisťuje. Na druhé straně byly děti zavřené dlouhou dobu s celými svými rodinami. To pro ně také znamenalo velkou zátěž. Obraceli se na nás také dospělí rodiče, kteří řešili styk se svými dětmi. U rozvedených rodičů docházelo ke konfliktům při předávání dětí. Případně některý rodič z obav nákazy odmítal dítě vůbec předat. Neprobíhaly asistované styky rodičů s dětmi. Nejhorší situace byla u dětí, které jsou týrané a zneužívané přímo ve svých rodinách. Tyto děti skutečně neměly možnost, jak se se svým trápením svěřit, a obracely se na nás právě nejčastěji prostřednictvím chatu naší linky důvěry. Ten byl v období pandemie velmi přetížen.
Některé děti jsou už poměrně dlouho izolovány od kamarádů a spolužáků. Do školy nemohly, tábor jim třeba nevyšel nebo byl zrušen. Kontakt přes sociální sítě je tak jednou z variant. Jak ohlídat, s kým děti mluví v tomto on-line světě?
Zde je na místě především komunikace s dítětem. Rodič by měl vědět, co dítě na internetu dělá a s kým si píše. Stejně jako ve fyzickém světě. Důvěra a volnost, kterou dítěti poskytneme, by měly být úměrné jeho věku. Nechat malé dítě v on-line světě bez jakéhokoliv dohledu a kontroly opravdu není bezpečné, protože to dítě není schopné reagovat na rizika a vyhodnotit je. Navíc děti během karantény neměly možnost být ve fyzickém kontaktu s kamarády, se širší rodinou, takže komunikovaly právě prostřednictvím sociálních sítí, což je určitě dobře, ale i zde to byl prostor například pro šikanu a podobně.
Jsou děti dostatečně informovány o nebezpečí, která na ně v dnešní době číhají, a vědí, kam se případně obrátit?
Pravdou je, že informací není nikdy dost. My se velmi často setkáváme i s dospělými rodiči, kteří často nevědí, kam se obrátit, jak situaci řešit, natož pak malé dítě. Jak říká moje kolegyně: „Poučené dítě je bezpečné dítě.“ V tomto směru můžou být právě internet a sociální sítě velmi cennými zdroji informací. Záleží na jejich využití. Jak se ukázalo i v posledních měsících. Na jednu stranu je na internetu potenciálně velmi nebezpečný obsah, jsou tam predátoři, na děti tam číhají i jiná nebezpečí. Na druhou stranu internet může být zdrojem důležitých informací. A samozřejmě je zase na místě, aby rodiče byli nápomocni, aby to dítě tím kyberprostorem provedli.
Je období prázdnin obecně nějakým způsobem nebezpečnější nebo kritičtější? O co konkrétně půjde v osvětové kampani „Tvůj parťák v nesnázích“, kterou Dětské krizové centrum připravuje? Celý rozhovor s mluvčí Dětského krizového centra si můžete poslechnout v přiloženém videu.
