Pozoruhodný svět netopýrů: Nádech jednou za hodinu a zabřeznutí na povel

Stejně jako lidé a jiná zvířata, i netopýři mají svůj vlastní roční cyklus. Když se na jaře (většinou koncem března, v současné době kvůli vyšším teplotám i dříve) probudí z hibernace, potřebují se ze všeho nejdříve dokrmit a doplnit živiny i tukové zásoby, o něž během zimy přišli. Jak jistě víte, netopýři loví v noci – nikoliv však kvůli slunci, ale kvůli dravcům, pro které by se za denního světla stali snadnou kořistí. Ve dne využívají své schopnosti aktivní heterotermie, tedy denní strnulosti, kdy dochází ke snížení teploty a tím i zpomalení metabolismu. Během zimního spánku dokážou tímto způsobem zpomalit svůj metabolismus až stokrát a přežít tak i pět měsíců bez potravy.

Pokud mají dostatek potravy, začnou samice během května zakládat mateřské kolonie v pro ně ideálním úkrytu – v dutinách stromů a také v lidských obydlích (např. štěrbiny mezi izolací, za dřevěným obložením, ale také na půdách velkých budov). Zde přicházejí na svět mláďata, která se rodí zhruba od poloviny června. Při porodu je samice zavěšená za jednu nohu a mládě zachytí do kolébky vytvořené z křídla. Většinou jde o jedno, maximálně dvě mláďata (dvojčata), z nichž se zhruba 60% nedožije dospělosti.

Oplodnění na povel

Máte dojem, že jsme vynechali zásadní věc, jakou je páření? Nevynechali. Netopýři se totiž páří na podzim během podzimních migrací. Samice pak dokáže v reprodukčním ústrojí uchovat sperma až do jara, kdy sama spustí řízenou ovulaci a poté zabřezne. Dalo by se tedy s nadsázkou říci, že netopýří samice jsou létající spermabanky.

Když mláďata odrostou mateřskému mléku, začnou sama létat a učit se lovit. Lov a navigace je u netopýrů otázkou echolokace (schopnost orientovat se v prostoru podle odrazu zvuku). Proto pokud dojde vlivem nemoci nebo úrazu ke změnám v oblasti ucha, může to pro ně mít fatální následky. V tomto období (okolo srpna) se může stávat, že mláďata, která jsou teprve „ve výcviku“ si spletou otevřené okno se štěrbinou nad ním, kde našla kolonie útočiště a lidé pak volají do záchranných stanic kvůli nezvaným hostům.

Na podzim dochází k rozpadu kolonií a ke zmíněnému páření. V těchto chvílích, kdy všichni netopýři svůj úkryt opustí, je možné vyřešit zaslepení prostor, které netopýři využívají v létě a v zimě, ideálně však takovým způsobem, že jim nabídneme náhradu (a přesvědčíme se, že jsme žádného netopýra nezazdili zaživa). V současné době je možné pořídit různé budky, které mohou zruční lidé zabudovat například do zateplení budovy. Netopýři jsou fixovaní na místo, proto je pro ně ztráta úkrytu velkým problémem, který ne vždy dokážou vyřešit. Vzhledem k tomu, že všechny druhy netopýrů, které u nás žijí, jsou chráněné, ničení jejich úkrytů během léta a zimy (období mláďat a hibernace) je nezákonné.

Hluboký nádech

Během října a listopadu se netopýři přesunují na zimoviště, kde by měla být stálá teplota (2°-10°C) a především vysoká vlhkost. Při hibernaci se totiž o sebe nestarají, a pokud budou zimovat na suchém místě, hrozí, že se z nich stanou „mumie“. Dochází také ke snížení srdeční činnosti. Ta se při lovu pohybuje mezi 500 – 800 tepy za minutu. Během zimního spánku však klesne na čtyři tepy za minutu. A s dechem dokážou ještě větší „zázraky“ – zimující netopýr se může nadechnout jen jednou za hodinu! I proto se může stát, že si lidé spletou hibernaci se smrtí.

Netopýři mají zabudovaný mechanismus, který je ze zimního spánku dokáže vzbudit v případě, že na zimovišti výrazně klesne nebo stoupne teplota. Pak se vydají hledat zimoviště náhradní, což může být nebezpečné – nemají jak doplnit zásoby, o které kvůli probuzení a přesunu přišli. Proto pokud najdete zesláblé nebo uhynulé netopýry, volejte na nejbližší záchrannou stanici nebo přímo České společnosti pro ochranu netopýrů.