Příběh Tora z pera Ivy Volkové: „Pláču nad vším tím utrpením nevinných bytostí a srdce mi puká bolestí!”

Iva Volková, která založila organizaci Rafael o.p.s. na pomoc týraným, nemocným a zraněným psům se s námi občas podělí o příběhy zachráněných pejsků. O mnoha z nich napsala i knihu „Příběhy statečných", jejíž celý výtěžek jde na záchranu dalších psů. V tomto článku zavzpomínala na smutný příběh bývalého služebního psa Tora.

„Ve středu 29.1. 2020 jsem přebrala do péče starého, zbědovaného německého ovčáka. Když jsem ho viděla, tak mě srdce bolelo. Byl podvyživený, dehydrovaný a úplně promrzlý. Třísla a šourek měl zapařený a do krve rozedraný. Nedokázal se postavit, zadní nohy měl ochrnuté a padal i na přední.

Bylo mi sděleno, že je to bývalý policejní pes který byl vycvičen na vyhledávání drog. U Policie ČR sloužil 4 roky a pak byl vyřazen kvůli zdravotním problémům, které nebyly nijak specifikovány. Jeho původní jméno bylo Inkvizitor. Pak byl darován hlídací agentuře. Od té doby sloužil jako strážný pes v této agentuře, kde se k němu zaměstnanci obzvlášť krutým způsobem zachovali v jeho stáří a nemohoucnosti.

Tora, když už nemohl sloužit, jeho staré tělo vypovědělo službu a padl na zadek, nechali ležet i na promrzlé zemi, počůraného a pokáleného, se zamrzlou miskou vody, granule zalité vodou, také zamrzlé. Vůbec se neví, jak tam dlouho Toro v tomto stavu ležel. Dle názoru veterinářky by se do tohoto naprosto zoufalého stavu nedostal za pár dní.

V tomto stavu ho našli zaměstnanci firmy v čele s paní Danielou, kterou tato agentura hlídá. Dovezli ho k veterináři, který mu nasadil antibiotika na zánět průdušnice. Pak ho paní Daniela vzala domů, kde ho vykoupala od výkalů a vyčesala. Byl velmi zanedbaný. Ale bohužel si ho doma nemohla nechat a musela ho po víkendu vrátit do studeného kotce. Okamžitě začala hledat nějakou pomoc. A tak se Toro dostal ke mně.

Okamžitě přijela naše paní doktorka Veronika Křížová. Zjistila akutní zápal plic, vysokou horečku, ubývání svaloviny a nenávratně se ztrácela citlivost zadních končetin. Nasadila mu léčbu. Já jsem ho stále zahřívala a udržovala v teple. Třikrát denně jsem mu ošetřovala velmi ošklivé hnijící a krvavé zapařeniny, které měl v tříslech a na šourku. Ale jeho stav se stále zhoršoval a začal vykašlávat krev. Už ani nedokázal zvednout hlavu, jedl v leže a krmila jsem ho z ruky. Ale dobré bylo alespoň to, že jedl a pil. Byl vděčný za každé pohlazení, za kousek pamlsku. Bylo na něm vidět, že se psychicky hodně uklidnil a rád ležel zachumlaný v dece ve svém vyhřívaném pokojíčku. A nechal se opečovávat. A v sobotu se mu podařilo hlavu zvednout.

Teď se u nás vše točilo kolem něj. Vždy mi s ním musel někdo pomoci ho přesunout, abych ho mohla umýt a vyčistit pelíšek, neboť manipulace s velkým a bezvládným psem byla velmi těžká. A Toro byl za péči neskonale vděčný.

U mě vždy každý zbědovaný pes dostane šanci. Už jsem byla svědkem několika zázraků, kdy se naprosto zničený pes zmátořil a užil si u nás i několik měsíců lásky.

Ale nikdy žádného pejska nenechám v bolestech trpět a umírat. Vždy jim poznám na očích, že přišel jejich čas. A věřte mi, těch staroušků už jsem ve svém náručí vyprovodila za duhový most hodně a vždy mi dali najevo, že chtějí odejít. A já to jejich rozhodnutí respektuji. Nesnažím se je tady držet za každou cenu a prodlužovat jejich utrpení. To poslední, co pro ně můžu udělat je, že je držím ve svém náručí a vyprovázím je tam nahoru. Nejsou sami, drží je moje ruce, ze kterých cítí lásku a porozumění. A oni si to v tu chvíli uvědomují...

V neděli 2. 2. 2020 ráno jsem v očích Tora viděla, že už to vzdává a chce jít. A já musela učinit to pro mě nejtěžší - zvednout telefon a zavolat naší paní doktorce Veronice Křížové, aby to posoudila a rozhodla. Paní doktorka rozhodla ukončit jeho trápení. Také viděla tu prosbu v jeho očích. Mnohokrát jí děkuji za její profesionální přístup a empatii, se kterou k nám přistupovala.

Toro odešel za duhový most. V červenci by mu bylo 15 let.

Vyprovodit ho přijela i paní Daniela s manželem. Moc jí děkuji, že ho zachránila, byť jen na pár dní. Alespoň na pár dní poznal teplo, lásku, péči a dobrou baštu.

A to hlavní je, že neumíral sám, hladový, zmrzlý, pokálený a odkopnutý.

Milý Toroušku, bylo mi obrovskou ctí Ti na Tvém konci života posloužit, držet Tě na poslední cestě v náručí, hladily Tě dvoje ruce, moje i Daniely.

Děkuji Ti za věrnou, celoživotní službu lidem. A věř mi, že ti, co Ti tak strašně ublížili, budou potrestáni. Je mi to neskonale líto. Odpusť, prosím, lidem.

A pak se to zase stalo. Když jeho dušička vzlétla k výšinám, tady bylo úplné ticho. Ostatní psi byli naprosto potichu. Ani ptáček nepípl. Ona ta zvířátka ví...

Toro bude odpočívat v blízkosti své zachránkyně. Na sklonku svého života udělal ještě jednu obrovskou a jeho poslední službu. Přivedl mi nové přátele - Danielu s manželem. A za to mu z celého srdce děkuji.

Toro byl neuvěřitelně hodný pes, který trpělivě snášel veškerou manipulaci a byl vděčný za vše.

Víte, já už dávno vím, že tam nahoře jim nic nechybí, jsou zase zdraví, šťastní a lítají tam se svými kamarády na krásných lukách. Je jim tam líp než tady, v tomto krutém a zlém světě, kde se zvířatům jenom ubližuje a berou se jim veškerá práva na šťastný život.

A já pláču. Pláču nad vším tím utrpením nevinných bytostí a srdce mi puká bolestí.

A když už záchrana přijde, je někdy bohužel pozdě.

A nevíme, kolik psů umírá v utrpení, bez pomoci a nikdo o nich neví.”

Na zaměstnance ostrahy bylo 3. 2. 2020 podané trestní oznámení.

Iva Volková