Příběhy slavné fotky: Adamec Havla nechtěl, svazákův sešup a kdo dodnes hýbe byznysem
Před 35 lety se posadily k jednomu stolu dvě hodně rozdílné skupiny: představitelé Občanského fóra absolvovali 26. listopadu 1989 první jednání s komunistickou mocí. Ta fotka je jedním ze symbolů revolučního dění po 17. listopadu: Václav Havel si podává ruku s předsedou vlády ČSSR Ladislavem Adamcem. Kdo všechno tehdy u stolu seděl, jak se dál vyvíjela jejich kariéra a co dělají stále žijící účastníci dnes?
Události revolučního roku 1989 nabraly na podzim rychlý spád. Demonstrace na Národní třídě, studentská a divadelní stávka, vznik Občanského fóra, manifestace na Václavském náměstí… Začínalo být jasné, že se děje něco velkého.
A tušil to i komunistický režim, který sice den po brutálním zmlácení studentů 17. listopadu uvedl do pohotovosti Lidové milice, ale jinak pohlaváři zaujali spíše vyčkávací taktiku.
ČTĚTE TAKÉ: Komunisté v listopadu 89 padali jak umrzlí ptáci, říká Pithart. Zpátky jim pomohla šikovná dáma
Předseda vlády Ladislav Adamec se 19. a 21. listopadu dokonce setkal s Michaelem Horáčkem a Michaelem Kocábem, kteří už na jaře založili iniciativu MOST, jež měla přinést dialog mezi vládnoucí mocí a disentem.
Havel? Který to je?
Na druhé schůzce Adamec připustil další jednání se zástupci občanů, ale výslovně odmítal postavu Václava Havla. Jenže další dění, které přivádělo statisíce lidí na Václavské náměstí, kde se postavili právě za Občanské fórum, už mu nedávalo na vybranou…
V Modrém salonku Obecního domu v Praze se 26. listopadu odehraje před časem ještě nemyslitelné setkání. Takhle jeho začátek popsal tajemník Václava Havla Vladimír Hanzel, který si jednání bez souhlasu kohokoliv jiného začal nahrávat:
„Který je to? My se… já ho neznám, my se neznáme…,“ ptá se premiér Ladislav Adamec zřejmě svého poradce Oskara Krejčího a vzápětí řekne nahlas: „Tak my se spolu neznáme ještě, jo?“ Havel odpoví: „Já jsem Havel,“ a Adamec naváže slovy: „Já jsem Adamec.“ Načež si oba podají ruce a zazní potlesk přítomných. Jednání první začíná.
Kdo se nacházel na obou stranách stolu? Pojďme zleva po směru hodinových ručiček:
Jednání disentu s komunistickou mocí 26. listopadu 1989: zleva V. Malý, V. Havel, Martin Mejstřík (v zákrytu), Petr Čepek, Václav Klaus, Alexandr Vondra, Michal Horáček a Michael Kocáb. Zprava Marián Čalfa, Ladislav Adamec, Bohuslav Kučera, Vasil Mohorita Zdroj: ČTK / Mevald Karel / Profimedia.cz
Václav Malý (21. září 1950) – v 70. letech vystudoval na kněze, po podpisu Charty 77 ale službu mohl oficiálně vykonávat jen dva roky. Angažoval se ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, při revolučních událostech se proslavil především jako moderátor demonstrací. Po pádu režimu se vrátil do kněžské služby, od roku 1996 dodnes je světícím biskupem pražským.
Václav Havel (5. října 1936 – 18. prosince 2011) – spisovatel, dramatik, obhájce lidských práv a disident, který ještě část roku 1989 strávil v komunistickém vězení. Na podzim se stal jednou z vůdčích osobností revoluce a jejím symbolem, 29. prosince byl ještě komunistickým parlamentem zvolen prezidentem ČSSR. Po rozpadu Československa byl ještě dvakrát zvolen prezidentem samostatné České republiky, zemřel v roce 2011.
Martin Mejstřík (30. května 1962) – zástupce studentů, jejichž vzpomínková akce na Jana Opletala 17. listopadu vše rozhýbala. Už v roce 1987 se podílel na založení studentského časopisu, po revoluci kritizoval nedostatečné vyrovnání se s komunistickou minulostí, byl jedním z představitelů výzvy Děkujeme, odejděte v roce 1999. V Praze se stal komunálním politikem, od roku 2002 do roku 2008 byl senátorem. Po roce 2010 se stáhl na venkov, nabízí přednášky o sametové revoluci a dál se angažuje v apelech na zákaz komunistické strany.
Petr Čepek (16. září 1940 – 20. září 1994) – zástupce herců, kteří nejrychleji podpořili zbité studenty a začali ve svých divadlech také stávkovat. Čepek byl jednou ze slavných tváří petice Několik vět, podílel se na zrodu Občanského fóra. V prvních svobodných letech začal učit na DAMU, v roce 1994 zemřel na rakovinu slinivky.
Václav Klaus (19. června 1941) – vystudovaný ekonom, který před listopadem dlouho pracoval ve Státní bance československé, od roku 1987 pak v Prognostickém ústavu. Jako člen Občanského fóra se profiloval na ekonomická témata, už v prosinci 1989 se stal federálním ministrem financí. Stal se symbolem ekonomické transformace, prosadil svou verzi kupónové privatizace. Byl premiérem i prezidentem, v rámci svého Institutu Václava Klause teď publikuje a přednáší, často kritizuje Evropskou unii i českou vládu za ekologické plány či podporu menšin.
Alexandr Vondra (17. srpna 1961) – jeden z mladších signatářů Charty 77, od 2. ledna 1989 byl jejím mluvčím, spoluvydával samizdatovou Revolver revue, je jedním z autorů petice Několik vět. 18. září 1989 nastoupil do vězení za údajné porušení podmínky během Palachova týdne, propuštěn byl 10. listopadu a stal se spoluzakladatelem Občanského fóra. Poté se stal zahraničně-politickým poradcem prezidenta Havla, působil na ministerstvu zahraničí a byl českým velvyslancem v USA. Od roku 2006 je členem ODS, postupně vystřídal několik ministerských rolí, v současnosti je europoslancem.
Čtěte také
Michal Horáček (23. července 1952) – režimem sice vyhozený ze žurnalistické fakulty, postupně se ale novinářem stal, třeba jako redaktor Mladého světa. S Michaelem Kocábem v roce 1989 založili iniciativu MOST, díky které se nakonec uskutečnila i tato schůzka. Po revoluci Horáček založil sázkovou kancelář, po jejím prodeji prezenčně vystudoval obecnou antropologii na Karlově univerzitě. V roce 2018 skončil čtvrtý v přímé volbě prezidenta, v níž nakonec zvítězil Miloš Zeman. Od roku 1982 píše písňové texty, nejznámější je jeho spolupráce s Petrem Hapkou.
Michael Kocáb (28. července 1954) – v roce 1977 založil skupinu Pražský výběr, která v 80. letech nesměla oficiálně vystupovat. Patřil mezi zakladatele Občanského fóra, stal se poslancem a proslavil se především rychlým a bezproblémovým dotažením odsunu sovětských vojsk z Československa. Za Stranu zelených byl krátce ministrem pro lidská práva, kandidoval i do Senátu. Na začátku 90. let se stal předsedou představenstva investiční fondu TREND, který později jeho noví majitelé vytunelovali.
Vasil Mohorita (19. září 1952) – a jsme na komunistické straně stolu. Vasil Mohorita byl jedním z mladších socialistických kádrů. V listopadu 1989 předseda ÚV Socialistického svazu mládeže (SSM) a člen sekretariátu ÚV KSČ, později byl zvolen prvním tajemníkem, ale v roce 1991 stranu opustil. Snažil se ještě o rozjezd nové strany, ale pak se vrhl na podnikání a jeho jméno bylo spojeno se spoustou firem, které obchodovaly mimo jiné s Ruskem. Žádnou obří díru do světa ale neudělal a většina společností skončila, Mohorita pak pracoval jako ředitel odboru vnějších vztahů ve Zbrojovce Brno. Po osobních otřesech a duševní krizi se živil manuálními pracemi v cizině i v Česku, kde je teď důchodcem, který píše blog o nejrůznějších spiknutích.
Jeden neidentifikovaný účastník.
Bohuslav Kučera (26. března 1923 – 11. března 2006) – politik spojený s Československou stranou socialistickou, za níž od roku 1960 seděl v Národním a později Federálním shromáždění. V roce 1968 byl krátce ministrem spravedlnosti, poté byl ministrem bez portfeje. V listopadu 1989 se účastnil jednání s disidenty, kterým povolil využívat balkón a přilehlé prostory nakladatelství Melantrich při demonstracích na Václavském náměstí. I díky tomu vydržel v parlamentu do roku 1990, zemřel v roce 2006.
Ladislav Adamec (10. září 1926 – 14. dubna 2007) – od roku 1988 federální premiér, který hlavně v ekonomických otázkách razil lehce reformní tón. V listopadu 1989 se pustil do dialogu s opozicí, i když si proti sobě nepředstavoval zrovna Václava Havla. Jeho snaha o kompromis ovšem v podobě nové vlády s 16 členy KSČ z 21 osob ale byla Občanským fórem odmítnuta a 7. prosince podala demisi. Adamec ještě do září 1990 zůstal předsedou KSČ, do června 1992 také poslancem Federálního shromáždění. Poté se stáhl z veřejného života, v roce 1996 ještě za KSČM neúspěšně kandidoval do Senátu jako důchodce, dožíval v ústraní.
Marián Čalfa (7. května 1946) – vystudovaný právník se na sklonku komunistické éry stal ministrem pro legislativu, po odstoupení premiéra Ladislava Adamce se stal hlavním partnerem pro vyjednávání o předání moci a nakonec také ministerským předsedou „vlády národního porozumění“. Získal si důvěru Václava Havla, o jehož zvolení prezidentem se významně zasadil. V lednu 1990 opustil KSČ a pokračoval jako premiér do roku 1992. Po odchodu z politiky působil v Praze jako velice vlivný advokát, mimo jiné byl podle týdeníku EURO spojnicí mezi Václavem Havlem a Chemapolem při prodeji paláce Lucerna. Byl také členem dozorčích rad několika významných podniků, dodnes působí třeba jako člen představenstva Plzeňské teplárenské.
Josef Mečl (15. listopadu 1940 – 2. prosince 2014) – právník a politik, který byl v letech 1980-1990 děkanem Právnické fakulty UK. V roce 1990 byl zvolen za KSČ do Federálního shromáždění, později se rozešel s nástupnickou KSČM. Byl zvolen předsedou Strany demokratické levice, ta ale neuspěla a v roce 1997 zanikla. Mečl působil jako advokát i u ostře sledovaných případů a byl také rektorem soukromé Vysoké školy Karlovy Vary.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Je to festival urážení, řekl Vondráček o 17. listopadu. Nepomlouvejte památku roku 89, vyjel Žáček
Vystudoval českou filologii na Slezské univerzitě v Opavě, poté se připojil k rozjíždějícímu se projektu Aktuálně.cz jako sportovní redaktor. Následně 15 let pomáhal budovat web iSport.cz, kde se postupně stal hlavním editorem. Od léta 2024 působí v on-line redakci CNN Prima NEWS. (Ondrej.Roubinek@iprima.cz)
