Klasický akustický projev daného znamení o změně směru jízdy je s přehledem tím nejpříjemnějším zvukem, který nová auta vydávají. Zdroj: Getty Images
Cvakání blinkru patří k nejméně obtěžujícím zvukům, které může dnešní auto vydávat. Spolu s blikající žárovkou za šipkou na palubní desce vašeho auta jsou jemné, rytmické tóny tikání znamením, že váš blinkr funguje správně. I když technologie pokročila, tato funkce zůstala konstantní po celé generace vozidel – alespoň řidičům se to tak jeví. Historie je ale trochu kompiikovanější.
Blikající blinkry se v automobilech začaly objevovat koncem třicátých let, kdy je Buick zařadil do standardní výbavy některých modelů, kde nahradily klasická „mávátka“. Jak známo, cvakání plechu je tradičně vydáváno působením tepla. Řidiči tedy zapnuli blinkr a elektřina zahřála bimetalovou pružinu v autě, což způsobilo, že se ohýbala, dokud se nedostala do kontaktu s malým proužkem kovu. Když by se tyto dvě součásti spojily, procházel by jimi proud a napájel by elektrická směrová světla. Bimetalová pružina rychle vychladla a vrátila se do své původní podoby, zhasla světlo, než se celý proces znovu rozběhl k vytvoření nového záblesku. Jak se pružina ohýbala tam a zpět, vytvořila cvakavý zvuk.
Blinkry tak, jak je známe dnes, se do standardní výbavy běžných aut začaly dostávat až koncem 50. let minulého století. Zdroj: Getty Images
Podobný zvuk s jiným původem
Pozdější evoluce blinkrů používala podobný trik, ale místo toho, aby kvůli teplu pohnula pružinou, poslala elektronický impuls do elektromagnetu přes čip. Při aktivaci elektromagnet vytáhl kovovou kotvu a odpojil proud napájející světlo (nebo naopak, v závislosti na nastavení relé). Bez impulsu z čipu se elektromagnet vypnul a kotva se vrátila do původní polohy a překlenula obvod zajišťující napájení žárovek. Stejně jako tomu bylo u bimetalového pásku, relé při každém pohybu cvaklo.
Až donedávna takto fungovala většina směrových světel automobilů, ale věci se změnily, protože automobilová elektronika dostoupila vyšší úrovně. Většina vyráběných dnes tedy spoléhá na počítačové příkazy blikačům, čímž jsou vyloučeny sofistikované mechanické procesy, které kdysi produkovaly charakteristické cvakání. Ono cvakání nebo blikání je ale něco, s čím lidé vyrostli, a řidiči mohou být znepokojeni, pokud by po aktivaci blinkrů nic neslyšeli, případně slyšeli něco zásadně jiného. To je důvod, proč charakteristický zvuk stále existuje i v počítačové éře – v mnoha moderních autech je však ve skutečnosti pouze vysílán prostřednictvím audio systému vozidla.
