V některých městech jsou vyhrazené jízdní pruhy už opravdu přemnožené, což platí hlavně pro Prahu. Řadu z nich lze ale při dodržení pravidel beztrestně využívat i se soukromým autem.
Mezi řadu důmyslných překážek, které jsou v posledních letech kladeny motoristům do cesty ze strany vedení větších měst, patří k těm alespoň trochu smysluplným vyhrazené jízdní pruhy pro MHD, taxislužbu a složky Integrovaného záchranného systému. Problém je v tom, že kapacitu hojně využívaných komunikací snižují na polovinu, což bývá s ohledem na tvorbu kolon kritické. Nemusí být ale vždycky tak zle.
Jak známo, vyhrazené jízdní pruhy jsou vždy vymezeny jak vodorovným, tak svislým dopravním značením, které káže řidiči neprivilegovaného vozidla, tedy drtivé většině, zařadit se vlevo a tam setrvat, dokud vymezený pruh neskončí. Bylo by ovšem mnohem méně kolon během dne, kdyby řidiči neopomíjeli číst i informace stojící na doplňkových tabulkách, i když moc čitelné obvykle nejsou.
V zajetí kosočtverců: V Evropě se rozšiřují značky zakazující sólo jízdu v autě
Blahobyt ve společnosti se mimo jiné projevuje vlastnictvím automobilu. V jednotlivých rodinách se jich i u nás nezřídka vyskytuje větší počet. Výsledkem je, že na silnicích potkáváme z velké části auta obsazená pouze řidičem. To s sebou samozřejmě přináší hustší provoz, větší emise skleníkových plynů a tak dále. Nejen ve vzdálených částech světa proto přibývá značek, které mají tuto praxi omezovat.
Efekt policejního auta
Mnozí čtenáři jistě tuší, kam tento text míří, a sdílenou informaci nebudou vůbec brát jako něco nového. Ano, v mnoha případech totiž dodatkové tabulky obsahují informaci o tom, že výhradní jízda pro MHD, IZS a spol. je umožněna pouze ve vymezených časových úsecích, nejčastěji od 6 do 10 h a od 14 do 19 h. Jinak jsou tyto jízdní pruhy volně k užití i pro všechny ostatní. Přesto pravý pruh na frekventovaných místech zeje často prázdnotou i mimo vymezené intervaly a do levého se tlačí auta i ve chvíli, kdy podle dodatkové tabulky vyhrazení pro autobusy neplatí.
Důvodů takového chování je více, společný jmenovatel je však stejný: strach z postihu. „Co kdybych náhodou tabulku špatně pochopil? Nejdou mi špatně hodinky? Raději si počkám.“
Jde o stejný efekt, jako když po dálnici jede označené policejní auto. Většina řidičů přibrzdí a nechce se jim ho předjet, i když jede třeba o deset, dvacet kilometrů za hodinu pod povoleným limitem. Mají pocit, že by se tím mohli dostat do křížku s policií, ačkoliv je zřejmé, že označené auto na dálnici neměří. Tedy až na speciální policejní superb, který je v provozu od srpna letošního roku (více zde).
Neznalost neomlouvá, znalost zvýhodňuje
Jízda v levém pruhu sice není ve městě vyloženě přestupkem, auta zbytečně se tlačící do jednoho pruhu ale přispívají ke vzniku kolon tam, kde by vůbec být nemusely. Taková zácpa se pak může táhnout klidně i přes několik křižovatek. Stačilo by přitom, aby se vozy rozprostřely i do autobusového pruhu v době, kdy není „aktivní“.
Řidičům by prospělo, kdyby více četli dopravní značky a nebáli se tolik represí, o kterých policie většinou víc hovoří než ve skutečnosti koná. Takto ze situace oprávněně těží informovaná menšina, která si v daných momentech může nerušeně svištět kolem stojící většiny. Velký problém ovšem může nastat, pakliže někoho ze stojících rovněž „trkne“, že může jet a vjede do cesty řidiči plnou rychlostí jedoucího „osvícence“.
