Loučí se dost možná nejlepší tenista všech dob Roger Federer. Za jeho mimořádnou kariérou ověnčenou dvaceti vyhranými grandslamy lze najít i českou stopu – vůbec prvním trenérem švýcarského šampiona byl totiž emigrant Adolf Kacovský. Skromný chlapík z Pardubic, na něhož si jeden z nejlepších sportovců světa dodnes pamatuje.
Tu scénku si Adolf Kacovský vybavil i po dlouhých letech. Když mu ve švýcarské Basileji poprvé přivedli na kurt malého Rogera, kluk koukal do země, ruku podával stydlivě, skoro až bázlivě.
„Jenže na hřišti z něj pak byl dravec,“ popisoval český trenér špunta, z něhož po letech vyrostla prvotřídní tenisová legenda. „Potkal jsem spoustu hráčů, ale takový talent se nenarodil. Jiné jsem něco učil půl roku, on to pochopil a zvládnul za čtrnáct dnů.“
Příběh českého kouče začal v roce 1968, vlastně jako spousta jiných. Když tenkrát do Československa přijely tanky, Kacovský byl zrovna doma na dovolené z angažmá v Tunisku. Rychle mu bylo jasné, že v okupované zemi žít nechce.
Dalšímu vývoji pomohla náhoda: V Africe potkal funkcionáře basilejského klubu Old Boys, který zrovna zoufale sháněl tenisového trenéra. S pardubickým světoběžníkem se snadno dohodli, Kacovský se proto vydal na další štaci – tentokrát do svého oblíbeného Švýcarska.
Pod kaštanovou alejí kousek od tramvajové zastávky Bernering si nezvykal moc dlouho. Překřtili jej tu domácky na Seppliho, záhy si vybudoval pověst přísného mentora, který se s ničím a nikým moc nepáře.
„Líbili se mi hráči, kteří sice mají talent, ale taky se chtějí potit,“ vysvětloval. „Ze začátku na to Švýcaři nebyli zvyklí. Já tam přišel s východní mentalitou, pomalu každého jsem chtěl poslat do Wimbledonu. Něco ho naučit. Chodili pak za mnou rodiče, a proč prý jsem na ty jejich děti tak tvrdý. Až postupem doby jsem se pošvýcarštěl a trochu povolil.“
Na sedmi antukových kurtech postupně vedl spoustu dobrých tenistů, jednoznačně nejlepší byl však ten, který poprvé přišel jednoho odpoledne v roce 1989. Všechny náročné metody snášel s pokorou, bez námitek. Za plotem areálu možná působil nenápadně, věčně zasněně, ve světě ohraničeném lajnami však okamžitě upoutal.
Tenisový kouč Adolf Kacovský Zdroj: Profimedia.cz
„Roger byl tehdy takový malý, legrační kluk, který sem tam provede nějakou vylomeninu,“ popisoval s odstupem šéf klubu Niklaus von Vary. „Byl dobrý, jistě. Přesto by mě tenkrát nenapadlo, že přede mnou vyrůstá superhvězda.“
Mladý Federer byl k nepoznání především z jednoho důvodu – rozhodně nepřipomínal pozdějšího sportovního gentlemana. Hodně se při hře rozčiloval, jeho křik bylo ze zastrčeného kurtu číslo pět slyšet do daleka. Ctižádost měl prý v sobě po matce, která přišla do Evropy z Jižní Afriky.
🕰 24 years.
— ATP Tour (@atptour) September 15, 2022
🎾 1526 singles matches.
🎉 1,251 wins.
🥇 310 weeks as No. 1.
🏆 103 titles.
2️⃣0️⃣ Grand Slams.
💪 0 match retirements.
Roger. Federer.@rogerfederer | #RForever pic.twitter.com/fJsAafHVCi
„Porážku neakceptoval. Létaly rakety, brečel. Jednou dokonce deset minut v kuse!“ utkvělo Kacovskému v paměti. „Jak přišel na kurt, odvedl maximum a maximum také očekával. Proto neuznával porážky. Býval přemotivovaný. Když něco nešlo, začal se vztekat.“
Federerův sportovní talent byl nesporný, měl jej po obou rodičích, rovněž obstojných tenistech. V žákovských kategoriích vyčníval i při fotbale, udivoval rychlostí a vedením míče. Jakmile si ale musel ve dvanácti vybrat, zvolil tenis. Už dva roky před tím Kacovskému ostatně tvrdil, že v něm jednou bude nejlepší na světě.
„Nevysmál jsem se mu. Pochválil jsem ho, že má nějaký cíl,“ řekl Kacovský. „Sám už cítil, že to má v sobě. Byl šikovný. Na pohyb, na koordinaci. Narodil se s raketou v jedné ruce a s míčkem ve druhé. Pokud neměl trénink, hodinu míčkem mlátil do zdi. Takže jsem tušil, že to může dotáhnout někam daleko. Jen by mě nikdy nenapadlo, jak moc daleko.“
Mladičký Roger Federer Zdroj: Profimedia.cz
Federer překonal i ta nejodvážnější očekávání. Propracoval se mezi největší ikony v historii tenisu, mnozí jej staví úplně nejvýš. Čtyřikrát ho vyhlásili nejlepším sportovcem světa. Vyhrál 103 turnajů ATP, jedničkou tenisové planety byl neuvěřitelných 309 týdnů, v elitní desítce se pohyboval nepřetržitě od října 2002 do listopadu 2016. Jako jediný hned osmkrát opanoval Wimbledon, patří mu i spousta dalších rekordů.
Od svých školních let měl řadu koučů, cholerika předělal na kliďase především Australan Peter Carter, na něhož švýcarský unikát vděčně vzpomínal ve spoustě rozhovorů. Nezapomněl ale ani na Seppliho.
Jak přišel na kurt, odvedl maximum a maximum také očekával. Proto neuznával porážky. Býval přemotivovaný. Když něco nešlo, začal se vztekat.
„Strávil jsem s ním na kurtu mnoho času,“ připomněl si Federer v nedávném rozhovoru pro MF DNES. „Nebylo to s ním vždy jednoduché, byl velmi náročný, ale jeho přístup byl vynikající. Šel do všeho s obrovskou energií. Přestože na mě byl někdy fakt přísný, nikdy mi tenis neznechutil. Vždycky říkám, že jsem měl štěstí na výborné trenéry. A Seppli byl jedním z nich.“
Když teď někdejší zasněný chlapec z Basileje ohlásil konec kariéry, zaujalo to fanoušky od Archangelska po Kapské Město. Uzavírá se tím cesta, která kdysi začala podáním ruky. Ruky, již stisknul Adolf Kacovský.
