Psí trenér radí: Jak na přivolání a kdy pustit psa v lese na volno?

Než se člověk vydá se psem do lesa, kde ho odepne z vodítka, měl by si být jistý, že ho dokáže přivolat. „Psa můžu pustit na volno v lese jen ve chvíli, kdy jsem si jistý, že ho můžu přivolat. Není to s tak velkým množstvím psů, jak se to asi dělá,“ zamýšlí se psí trenér. A jak může člověk získat jistotu, že ho pes poslechne? „Nemůžu si vyrazit do prostředí, kde jsem ještě před tím nikdy nebyl, a myslet si, že mi to bude fungovat jako doma. Musím ty situace simulovat nějakou mírou předem a zkoušet si v nich přivolání. A když už vím, že se dostanu do lesa, kde mi přivolání v tréninku funguje, tak mám poměrně velkou pravděpodobnost, že bude fungovat, i když v tom tréninku už zrovna nejsem a vyskočí tam třeba zajíc,“ vysvětluje Nushart.

V případě výcviku psa neexistuje jedna zaručená rada, která by platila na všechny psy stejně. „Je to o nějakém souhrnu věcí, které se psem dělám. Pracuji s ním na tom, aby mě poslouchal, aby byl v klidu. Ano, přivolání bude pravděpodobně největší část, tzn. chci si vymyslet a dělat s ním nějaké přivolávací hry. Chci je dělat v nějakém hodně klidném prostředí, pak třeba v prostředí, kde je nějaký rušivý vliv, třeba skákající balón nebo jiný člověk nebo cokoliv podobného. Chci ty konkrétní přivolávací hry trénovat dopředu v tréninku. Chci každý den přivolávat svého pejska 50×. A můžu vědět, že s velkou pravděpodobností pes přiběhne,“ popisuje v reportáži nad článkem Tomáš Nushart.

Pavlovův reflex v praxi

Existuje nějaká záchranná brzda v případě, že pes i přes pravidelný trénink na přivolání nereaguje? „Strašně často se tohle řeší elektrickým obojkem, což není úplně pomůcka, které já bych byl nějaký velký fanda. Myslím si, že do tréninku zvířat určitě nepatří, možná v nějakých extrémně specifických situacích, což určitě není, když mi nefunguje přivolání. A nikdy to nesmí přijít do ruky laikovi. Já třeba místo toho využívám tzv. emergency recall,“ ukazuje Tomáš Nushart malou černou píšťalku. Nejen její zvuk ale může působit jako poslední záchrana ve chvíli, kdy všechno ostatní selhalo. Emergency recall (ať už jde o píšťalku nebo třeba zvonek) je záchranná brzda podmíněná Pavlovovým reflexem.

„Zvoním zvonečkem – chci maso. Ta píšťalka funguje úplně stejně. Je to taky důvod, proč na píšťalku pískám do doby, než je pejsek úplně u mě. Protože kdybych jenom zapískal, tak to bude fungovat tím způsobem, že to bude signál na přivolání, a pejsek bude muset zase přemýšlet, co má udělat. Já pískám celou dobu, takže pes nepřemýšlí a jen běží – jako Pavlovův pes – chci maso, chci nějakou obří odměnu. A funguje mi to ve stavu vysokého rozrušení právě proto, že kdyby mi měl pejsek přemýšlet, tak už se to nestane. Ale když přemýšlet nemusí a mám jenom tu píšťalku, tak je ještě velká pravděpodobnost, že se mu to povede,“ vysvětluje v reportáži Nushart.

Obří odměnou se ale myslí něco mnohem lepšího než pamlsky, které se např. využívají při tréninku. Důležité je také nepoužívat emergency recall často. Ztratí totiž pak na účinku. To zjistili i trenéři lachtanů a kosatek, kteří tuto záchrannou brzdu využívali v případě, kdy se člověk ocitl v nebezpečí. Při častém používání je totiž otázkou času, kdy si zvíře spojí své chování právě s onou obří odměnou a začne toho využívat.