Českou republiku a Velkou Británii dnes mimo jiné spojují i Salisbury a Vrbětice, protože obě země dobře vědí, jak se Rusko a jeho agenti chovají na cizím území. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl velvyslanec Spojeného království v Česku Matt Field. Mimo jiné zmínil, že snaha Evropy se starat o ochranu Ukrajiny není žádnou charitou, ale je v našich vlastních zájmech jako investice do evropské bezpečnosti. Field také doplnil, že i když státy NATO poskytují výcvik ukrajinským vojákům, tak i evropské armády by se od Ukrajinců měly díky válečným zkušenostem co učit.
Uběhly už více než tři roky od zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Velká Británie patří mezi silné zastánce Ukrajiny, a to i v době, kdy jsou USA pod vedením Donalda Trumpa přinejmenším nepředvídatelné. Přichází doba, kdy budeme muset jako Evropa řešit krize bez Američanů?
Po třech letech války vidíme, že ztráty Ruska se pohybují nejspíš okolo jednoho milionu, což nám ukazuje, jak je prezident Putin bezohledný i ke svým vlastním lidem, natož k Ukrajině. Proto potřebujeme daleko větší podporu. S Francií a dalšími státy, mezi nimiž je i Česko, jsme dali dohromady koalici ochotných. I když tam nejsou, bude se koalice týkat i USA. I tak ale tlačí na Evropu, aby dělala více pro svoji bezpečnost.
ČTĚTE TAKÉ: Rusové jsou jednorázoví, jdou a umřou. Ukrajinské ztráty jsou ale velké, říká dobrovolník
Ukrajinským vojákům přímo na vaší půdě poskytujete výcvik. Je však možné, že by Britové naopak poslali své vojáky na Ukrajinu coby součást nějakých mírových jednotek?
Ministerský předseda Keir Starmer oznámil, že je připraven to zvážit. Záleží však na podmínkách mírové dohody. Na druhou stranu, tak daleko teď nejsme. Nyní se musíme soustředit na obranu Ukrajiny a na to, abychom jí dodávali, co potřebuje. Výcvik je jednou z těchto věcí. Je úžasné, jak se ozbrojené síly Ukrajiny drží proti ruské agresi a mezitím udělaly obrovský pokrok ve vývoji nových technologií a jejich využití. Sice jim pomáháme s výcvikem, ale i my se od Ukrajinců máme hodně co učit.
Zmínil jste jednání o míru. Velká Británie už není součástí Evropské unie, tudíž si může dovolit jistý odstup. Jak na pokusy o hledání míru nahlížíte?
Je klíčové, aby v centru jednání byla sama Ukrajina. Nesmí nastat “o nás bez nás”. Ukrajina už nějaký čas nabízí bezpodmínečné příměří, ale Rusko dává jasně najevo, že se nehodlá zastavit. Tudíž jsme ohledně Ruska a jeho deklarovaného zájmu usednout k jednacímu stolu a ukončit válku velmi skeptičtí. Proto musíme Ukrajinu podpořit, což se týká i tlaku na Rusko. Bez USA se ale neobejdeme. Budou hrát klíčovou roli, abychom Rusko dotáhli k jednomu stolu a také zajistili, že všechny přijaté dohody budou dodrženy. Rusko má totiž s jejich porušováním dlouhou historii.
Velká Británie patří k několika málo zemím světa, která disponují jadernými zbraněmi. Nechci malovat černé scénáře, ale v případě možné eskalace konfliktu s Ruskem mohou být tyto zbraně použity i třeba jako žolík pro jednání či přímo k obraně britských spojenců, a to i na východu Evropy?
Už od 60. let platí, že naše jaderné zbraně jsou součástí našeho závazku vůči NATO. Jsou tedy k dispozici alianci a její ochraně. Vaše připomínky o možné eskalaci však jsou na místě a měli bychom zdůraznit, že tu eskalaci provádějí Rusové. Oni celý konflikt začali a dnes vyhrožují světu. Velká Británie je jaderná velmoc a tuto roli bereme naprosto vážně. Nechceme konflikt vyhrotit, ale máme i své závazky včetně jaderných zbraní společně s USA a Francií. Nebavíme se jen o ukrajinské, ale o evropské bezpečnosti. Ruská hrozba nekončí na hranicích s Ukrajinou, protože Moskva neváhá vyhrožovat i členům NATO.
Rusko často narušuje i třeba vzdušný prostor států NATO pomocí svých stíhaček...
Přesně tak a k tomu si přidejte ruské aktivity v cizích vodách, v kyberprostoru a také při šíření dezinformací. Velká Británie a Česká republika mají v tomto s Ruskem své zkušenosti. My řešili Salisbury (otrava dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery látkou novičok ruskými agenty; pozn. red.), vy zase Vrbětice (sabotáž muničních skladů těmi samými agenty, kteří byli v Salisbury; pozn. red.). Tím pádem vy i my víme, jak se Rusko chová přímo na našem území.
Summit NATO jako bod zlomu
Velká Británie patří mezi lídry nově zbudované koalice ochotných, která se staví za Ukrajinu. Co od tohoto nového projektu můžeme očekávat, jaký s ním Velká Británie má záměry?
Máme zde novou ad hoc koalici, kterou sice vedou Francie s Velkou Británií, ale přispívají i další státy. Dnes máme více než 30 členů, a to i třeba Kanadu, takže to není jen o Evropanech. Chceme se postarat o ukrajinské potřeby a tím přispět k evropské bezpečnosti. Zatím jde o velmi produktivní skupinu, kdy se jen na vojenské a logistické úrovni udělalo mnoho práce. A fakt, že Česká republika dokázala zajistit celou čtvrtinu všech zásob munice, která míří na Ukrajinu, skrze svoji muniční iniciativu, je skvělým příkladem dobrosrdečné a praktické pokračující podpory.
Žádná taková skupina ale nemění postavení NATO, a to ani pro Velkou Británii, ani pro kohokoliv jiného. Blížící se summit NATO v Haagu je mimořádně důležitý a doufáme, že se dočkáme stavu, kdy Evropa přebere odpovědnost za svoje vlastní bezpečí. To se týká i výdajů na obranu, ale není to jen otázka čísel. Jde o to, abychom zajistili, že se nebudeme spoléhat na jiné. Proto NATO zůstává i přes koalici ochotných tím hlavním.
Když mluvíte o summitu v Haagu, myslíte, že půjde o bod zlomu?
Ano, doufáme v návrat směru, kdy se o sebe budeme starat hlavně sami, a očekáváme oznámení, jak moc se budou výdaje na obranu zvyšovat. Velká Británie je navyšuje už nyní a nad dvě procenta HDP dáváme finance už delší dobu. Další státy k tomu v nedávné době také dospěly. Čekali bychom i další závazky, ale to ještě potrvá. Cílem není jen krátkodobé utrácení na obranu a plnit kvóty, ale reálně vyrábět, aby to nebylo jen o bezpečnostních benefitech, ale i ekonomických. Bavíme se o investicích do vývoje, bezpečnosti a infrastruktury. To je přece dobré pro všechny sektory včetně našich ekonomik.
Může být právě koalice ochotných tím, co Ukrajině zajistí bezpečnostní garance namísto NATO?
O bezpečnostních garancích se musíme i nadále bavit nejen v koalici ochotných, ale i v NATO. Chceme i nadále jednat o možném členství Ukrajiny, ale ne všichni to vidí stejně. Je to běh na dlouhou trať, takže v tuto chvíli nedává moc smysl spekulovat nebo přemýšlet nad budoucími scénáři, protože právě teď Ukrajina čelí výzvám jako nedostatek výzbroje, munice a dalších věcí. Doufám, že NATO po summitu v Haagu vyšle jasnou zprávu ohledně svých bezpečnostních závazků. Apelovali jsme i na prezidenta Trumpa, který jasně uvedl, že se bude držet NATO i článku pět. Velká Británie má s USA velmi úzkou spolupráci, ale Američané před nás, a zejména jiné evropské členy NATO, pokládají výzvy. Neměli bychom už očekávat, že budou platit za naši bezpečnost.
Jediné, čeho Putin u NATO za poslední tři roky dosáhl, je, že jej učinil silnějším.
Čili dochází k takovému budíčku?
Ano, to je správný termín. Vedení NATO v čele s generálním sekretářem Markem Ruttem však jasně říká, že k tomu chtějí využít právě nadcházející summit. Jediné, čeho Putin u NATO za poslední tři roky dosáhl, je, že jej učinil silnějším. Přibrali jsme Finsko a Švédsko, čímž jsme získali fantastické možnosti, nový smysl, více výdajů na obranu a ještě větší jednotu. To je výsledek Putinova snažení a jde přesně proti tomu, po čem toužil.
Určitě jste zaregistroval, že ne všichni jsou v České republice zajedno ohledně podpory Ukrajiny, často se také zmiňuje tzv. únava z války. Vnímáte podobné hlasy i ve Velké Británii a možná i v souvislosti s izraelským bojem s Íránem či v Pásmu Gazy?
Takové debaty se vedou v řadě zemí a je pochopitelné, že si lidé přejí konec války. Ale nemyslím si, že má kdokoliv právo mluvit o únavě z války, pokud to nejsou Ukrajinci. Ti jediní bojují, a když o únavě mluví jiní, je to jen těžko obhajitelné. Otázky, co podpora Ukrajiny znamená, jsou na místě a chápu je.
Na druhou stranu, zde v Česku i v jiných zemích Ukrajinci prokazatelně přispívají více, než sami získávají ze státní podpory. Investice do ochrany Ukrajiny je investice do evropské bezpečnosti. V podstatě to děláme pro své vlastní zájmy, nikoliv jako charitu. Pokud Ukrajina prohraje a Rusko uspěje, budeme pak trpět my a stejně tak budeme více platit. Rusové to koneckonců říkají nahlas. Měli bychom je brát doslovně a věřit tomu, co z Ruska zní, a to včetně nenávistných záměrů vůči NATO.
Zmínil jste další konflikty, zejména mezi Izraelem a Íránem, potažmo Izraelem a Hamásem v Pásmu Gazy. Situace na Blízkém východě se velmi obáváme, je to vážné, a to nejen posledních několik dní, kdy mezi Tel Avivem a Teheránem létají rakety. Izrael má určitě právo se chránit a Írán nemůže mít jaderné zbraně. Stejně tak ale doufáme v postupnou deeskalaci konfliktu. Také bychom si přáli příměří v Gaze, protože to by jak pro místní, tak pro Izraelce znamenalo větší bezpečí.
Přijedou do Česka Karel III. nebo princ William?
Ve Velké Británii se po mnoha letech loni změnila vláda a k moci se dostali labouristé pod vedením Keira Starmera. Směrem k České republice a Evropě, znamená to nějakou razantní změnu?
Ať vládnou konzervativci či labouristé, tak panuje v mnoha věcech kontinuita, ale něco se přece jen změnilo. Současná vláda má například jiný přístup k Evropské unii, tady jsou rozdíly znát. Minulý měsíc jsme například měli první EU-UK summit, kde bylo oznámeno množství nových dohod a je fajn, že můžeme konečně obrátit list a nastavit nové vztahy mezi Londýnem a Bruselem, které by měly přispět k naší prosperitě i třeba k zachytávání nelegálních migrantů.
Když se však podíváme na veřejné průzkumy ve Velké Británii, tak v nich nyní často jasně vede nová síla v podobě strany Reform UK pod vedením bývalého europoslance a jedné z tváří brexitu Nigela Farage. Řekl byste, že britská politika, která po dekády znala vlastně jen souboj dvou nejsilnějších stran – konzervativců a labouristů – se nyní mění?
Musím připomenout, že vláda Keira Starmera je u moci sotva rok a má velmi silný mandát pro celých pět let, na které má velké plány. Nějaký čas potrvá, než Britové znovu půjdou k volbám a rozhodnou se, zda chtějí změnu. Mezi volbami často vidíte, že se čísla v průzkumech hodně mění, a to jsme v minulosti viděli i u dalšího Farageho projektu – Strany nezávislosti. Ti, o kterých se nyní bavíme, jsou vesměs ti samí lidé, kteří tu byli v době referenda o brexitu, takže to zase tak noví lidé nejsou.
Nicméně, Nigel Farage a jeho Reform UK je přece jen něco zcela jiného oproti labouristům a konzervativcům. Pokud by se mu přesto podařilo příští volby vyhrát a dostat se k moci, bylo by to pro Británii a svět něco zcela nového? Mohli bychom se na Velkou Británii v Evropě dále spoléhat, vzhledem k jeho dřívějším výrokům a krokům?
Ta otázka je na místě, ale vyžaduje hodně spekulování. Do dalších voleb zbývají čtyři roky, což je velmi dlouhá doba. Co ale můžeme jistě říct o Velké Británii, je to, že jsme za celé generace platili spíš za vytrvalou kontinuitu, než že bychom se měnili. Mezi pilíře, o které se o opíráme, patří i členství v NATO a náš závazek k bezpečnosti Evropy. To jde napříč politickým světem a příkladem jsou i výdaje na obranu, ve kterých hodláme pokračovat. Prioritou jsou pro nás také vztahy s USA i Evropou.
Loni jsem vedl rozhovor s vaším ministrem pro Evropu, Severní Ameriku a zámoří Stephenem Doughtym. Jedna z mých otázek byla, zda se Česká republika může v brzké době dočkat návštěvy členů královské rodiny, možná i samotného krále Karla III. Nastal zde nějaký posun?
Jelikož je královská rodina u našich českých přátel velmi oblíbená, nepřekvapí, že tuto otázku dostávám často. Král Karel III. má k této zemi velmi silné pouto, coby princ z Walesu zde byl nejméně pětkrát a měl skvělý vztah s prezidentem Václavem Havlem, se kterým cítil silné osobní spojení. Vím to, protože když mě jmenoval do funkce velvyslance v České republice, tak jsme se o něm bavili a dalo se to vycítit. Žádné bezprostřední plány ale nejsou na stole. Král má zdravotní problémy, které si musí vyřešit a tím pádem podstatně méně cestuje. Na druhou stranu, prezident Petr Pavel jej během korunovace pozval do České republiky a já mu toto pozvání zopakoval. Není jen pro něj, ale i pro jiné členy královské rodiny.
Můžeme se tedy dočkat návštěvy jiných členů? Kupříkladu nynějšího prince z Walesu Williama?
Nedávno jsme zde měli na návštěvě vévodu z Edinburghu, prince Edwarda, a to nejen kvůli udílení cen v rámci programu, který založil jeho otec (princ Phillip; pozn. red.), a do kterého se zapojily tisíce mladých Čechů. Doufám, že se brzy vrátí a podívá se, jaký progres u těchto mladých lidí nastal. Co se týče prince Williama, tak u něj také žádné bezprostřední plány na cestu do Česka nejsou, ale vím, že by jistě byl vřele přivítán.
PODÍVEJTE SE: Jsem připraven na setkání se Zelenským, tvrdí Putin. Naznačil, kdy by k němu mohlo dojít
