reklama
Německá válečná loď Bismarck
Nacistická válečná loď Bismarck
Foto: Getty Images

Pýchu říšské flotily vypekl stařičký dvouplošník. Před 80 lety se potopil Bismarck

Byl to klenot nacistického námořnictva, do kterého říšský vůdce Adolf Hitler vkládal obrovské naděje. Bitevní loď Bismarck budila u Spojenců respekt ještě dlouho předtím, než vůbec vyplula na moře. V ostrém provozu ale nakonec obří plavidlo operovalo necelý měsíc, Britské královské námořnictvo totiž zorganizovalo na Bismarck největší hon v dějinách druhé světové války.

Když nacisté pojmenovali lodní kolos po opěvovaném kancléři Otto von Bismarckovi, zřejmě počítali s tím, že se plavidlo nikdy nepotopí. Bismarck byl nejmodernější a nejlépe vyzbrojenou aktivní lodí říšského námořnictva (jeho sesterská a ještě lépe obrněná loď Tirpitz se nikdy do bojů nezapojila). A s jejími osmi děly ráže 380 milimetrů se mohla v roce 1941 rovnat jen málokterá loď na světě. Výtlak Bismarcku byl navíc přes 41 tisíc tun, což Němci nemohli přiznat, jelikož se s Brity už před válkou vzájemně dohodli na maximálním výtlaku 35 tisíc tun.

Navzdory obří tonáži byl Bismarck vcelku rychlý, i proto jeho posádka dostala za úkol operovat s plavidlem v Atlantiku, kde měla loď potápět konvoje Spojenců. Na svou první a poslední misi se Bismarck vydal 19. května roku 1941 z přístavu Gdyně v Polsku. V doprovodu těžkého křižníku Prinz Eugen nastavil kurz směrem do Severního moře a posléze k Dánskému průlivu, který odděluje Island od Grónska.

Exploze britské chlouby

Když Britové dostali zprávu o vyplutí Bismarcka na širé moře, admirály zamrazilo. Každý věděl o ničivé síle, jakou nacistická loď disponuje, a nechtěl ani pomyslet na to, jaké škody by mohl Bismarck napáchat, kdyby doplul do Atlantiku. Královské námořnictvo se proto rozhodlo německý kolos potopit co nejdříve.

K odvážnému úkolu byla vybrána největší bitevní loď, jakou Londýn disponoval – křižník HMS Hood, který ztělesňoval pro Brity to samé, co pro Němce Bismarck. Dvě válečné pýchy dvou mocností se sešikovaly k boji 24. května, Hood navíc doprovázela řada menších plavidel a bitevní loď Prince of Wales.

Bitva začala. Jenže kvůli špatným viditelnostním podmínkám a navigační chybě si britské lodě spletly Bismarck s křižníkem Prinz Eugen, a proto zpočátku soustředily těžkou palbu na něj. Bismarck měl proto čas dostat se do výhodné palebné pozice a začal zaměřovat křižník Hood. Rána. Šťastný zásah z děl trefil muniční sklad britského křižníku a exploze munice Hood během pár vteřin rozmetala. Pýchu královského námořnictva tak nacisté během chvíle poslali ke dnu.

Potopte Bismarck za každou cenu

Zlost a rozčarování Britů byly obrovské. Ministerský předseda Winston Churchill okamžitě zalarmoval všechny kapitány svých lodí, aby je pověřil úkolem, ze kterého se stala priorita číslo jedna a otázka cti a prestiže – „Potopte Bismarck za každou cenu. Nic není důležitější,“ měl říci Churchill podle historika Miloše Hubáčka.

Nad Bismarckem se tak začala stahovat mračna. Churchill povolal zhruba padesát lodí, a to ze severu, Atlantiku i od Afriky. Ve flotile, která začala z různých stran Bismarck nahánět, plulo krom bitevních lodí, křižníků a torpédoborců i několik letadlových lodí.

Při stopování Bismarcku vyšlo najevo, že německá loď nevyšla z přestřelky s Hoodem s tak úplně čistým štítem. Lodi totiž unikalo palivo, a Bismarck tak byl nucený plout na nižší rychlost. Díky tomu se Britové rychle přibližovali.

Bitvu rozhodlo zbloudilé torpédo

Od Bismarcku se mezitím odpoutal křižník Prinz Eugen, čímž chtěli nacisté své pronásledovatele zmást. Jenže Britové si rozdělení sil v mlze ani nevšimli a nadále soustředili veškeré své úsilí na Bismarck. Aby jim říšská loď neproklouzla a nenašla útočiště v evropských přístavech, museli Britové nějakým způsobem snížit rychlost Bismarcku ještě o několik uzlů.

Z britských letadlových lodí proto vzlétly stařičké dvouplošníky typu Swordfish, které svým vzezřením zapadaly spíše na oblohu první světové války. Přesto se piloti torpédového bombardéru pokusili o nemožné – poškodit silné pláty Bismarcku a nacistickou loď zpomalit. Šlo spíše o zbožné přání, jelikož stará britská torpéda teoreticky neměla konstrukci Bismarcku jakkoli ohrozit.

Tím spíše, když se ukázalo, že torpéda explodují už po nárazu na mořskou hladinu. Několik náletů dvouplošníků na Bismarck tak skončilo neúspěchem. Piloti se ale pokusili zaměřit Bismarck ještě jednou. A štěstí tentokrát stálo na straně Britů. Několik torpéd skutečně Bismarck zasáhlo, a jedno z nich dokonce poškodilo Bismarcku kormidlo. Tím se stala pýcha říšského námořnictva neovladatelná a začala de facto plout v kruhu.

Britské síly proto mohly konečně Bismarck dohnat a započaly kanonádu. Ochromená německá loď ale stále disponovala obří palebnou silou a silným plátováním. Ani po táhlém ostřelování se proto královskému námořnictvu nedařilo Bismarck potopit. Nakonec bitvu vzdali sami Němci. Z kapitánského můstku Bismarcku byl vydán povel, aby námořníci odpálili v podpalubí nálože, a vlastnoručně tak loď potopili, aby se nedostala do rukou Britů.

Bismarck se poroučel ke dnu dopoledne 27. května. Pýcha nacistů zmizela pod hladinou a s ní i 2 092 členů posádky. Zkázu bitevní lodi přežilo jen 115 námořníků. Potopením Bismarcku skončila jedna z největších britských operací druhé světové války.

K tématu