Rajče, sýr i med s příběhem: Rodinné farmy dokazují, že kvalita má smysl. Češi jsou ochotni si připlatit
Regionální potravina: Poklady z českých farem. Zdroj: CNN Prima NEWS
Zatímco města ještě spí, na polích, ve stájích a malých mlékárnách už dávno běží pracovní den. Právě tam vznikají regionální potraviny – bez anonymity, bez dlouhých cest a často v rukou celých rodin. Co se skrývá za značkou Regionální potravina a proč mají některé jogurty, rajčata, sýry nebo med cenu, která dává smysl?
Na českém venkově se pracuje od brzkého rána. Ve stájích provoněných senem, ve sklenících i malých rodinných provozech vznikají potraviny, které mají tvář i příběh. Nejsou anonymní a necestují přes půl světa. Vyrábějí je lidé, kteří svou práci berou jako poslání – bez ohledu na počasí nebo délku dne.
Značka Regionální potravina, kterou uděluje Ministerstvo zemědělství, má být pro zákazníky zárukou kvality i původu. Pro samotné výrobce je ale především oceněním dlouholeté práce, trpělivosti a poctivosti.
Kefír, který zná své krávy
Naší první zastávkou jsou Lesonice na Vysočině. Právě tady vzniká kefír, který si vysloužil ocenění Regionální potravina. Ručně, podle tradičních receptur a bez chemie.
„Každá potravina má svůj příběh. Je rozdíl, jestli vypiju kefír, který cestoval přes půl Evropy, nebo ten, který vznikl z mléka od našich krav pár metrů od mlékárny,“ říká Natálie Jeřábková, zástupkyně vedoucí mlékárny Zdravá Farma Lesonice.
Čas a péče jsou podle ní tím hlavním, co kvalitní kefír potřebuje. Mléko se nijak nezahušťuje a celý řetězec – od louky přes krávy až po lahvičku – mají zákazníci doslova na dohled. Právě proto pak podle farmářů dostává i cena výrobku jiný význam.
Rajčata, která nezrají na cestě
Další cesta vede do Kožichovic na Třebíčsku, kde se i v zimních měsících daří pěstovat rajčata, která chutnají jako v létě. Odrůda Oliver si získala nejen zákazníky, ale i porotce soutěže Regionální potravina.
„Výjimečnost není ani tak v odrůdě, ale v systému pěstování. Rajčata sklízíme až plně zralá a jdou rovnou na trh,“ vysvětluje Leoš Zahrádka, jednatel farmy Kožichovice.
Každá sezóna je podle něj jiná a výrazně ji ovlivňují nejen teploty a světlo, ale také ceny energií. Přesto platí jedno pravidlo: rajče má dozrát na rostlině, ne na skladě.
Nejmenší sýrárna v republice
Z Třebíčska se přesouváme na Pelhřimovsko, na farmu Vlčí hory ve Starém Bříšti. Malá kozí farma, kde pracuje prakticky jeden člověk, ale vznikají zde oceněné sýry.
„Dělám čerstvý kozí sýr s česnekem, který získal Regionální potravinu, ale také tvaroh, nakládané sýry nebo zrající sýry,“ vyjmenovává Kateřina Vacková, chovatelka a sýrařka v jedné osobě.
Na farmě zpracuje vše, co sama nadojí. Bez konzervantů, bez úprav mléka. Přestože několikrát zvažovala, že s podnikáním skončí, ocenění jí dodává sílu pokračovat. Pro sýry sem dnes jezdí lidé i ze zahraničí a farmářka plánuje rozšířit nabídku o agroturistiku.
Med, který vzniká od úlu až po etiketu
Jen o několik desítek kilometrů dál se nachází Medárna Hrádek, kde voní lesní med. Včelaři Vítězslav a Markéta Krejčovi tady dělají vše sami – od chovu včel až po prodej hotového produktu.
„Lidi dnes víc zajímá kvalita než kvantita. Chtějí vidět, odkud med pochází, ochutnat ho a poznat jeho příběh,“ říká Markéta Krejčová.
Medovicový med, který vyrábějí, vzniká z medovice na jehličnatých i listnatých stromech. Partneři se k včelaření dostali před dvanácti lety na Novém Zélandu a dnes patří mezi respektované regionální producenty.
Kvalita, za kterou jsou Češi ochotni zaplatit
Příběhy farmářů ukazují, že dobré jídlo si cestu k českému zákazníkovi najde. O titul Regionální potravina se letos ucházelo téměř 500 výrobců s bezmála 2000 produkty. Podle průzkumů jsou dva ze tří Čechů ochotni si za kvalitní potraviny připlatit.
Rodinné farmy navíc nejsou jen zdrojem jídla. Udržují venkov při životě, dávají lidem práci a často k nim přirozeně přibývá i turistický ruch.
A tak se možná vyplatí si příště položit jednoduchou otázku: Víte, kdo stojí za potravinou, kterou máte právě na talíři?
