Z posledních výroků amerického prezidenta Donalda Trumpa na adresu Evropy i Ukrajiny nesmíme panikařit, řekl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS ministr vnitra a předseda STAN Vít Rakušan. Evropa podle něj ve vztahu k USA hrála až příliš dlouho druhé housle a je na čase, aby přestala být na zámořské velmoci závislá. První krok, který podle něj Evropská unie musí udělat, je posílit investice do obrany a vědy a výzkumu. Větší výdaje na obranu podle něj bude muset dát i Česká republika.
Jak by měla Evropa, potažmo Česko, nyní reagovat na slova amerického prezidenta Donalda Trumpa, ať už směrem k Ukrajině nebo EU obecně?
Nepanikařit. A nezůstat jen u slov, ale dělat, co je potřeba. Protože Trump je sice jen epizoda v euro-amerických vztazích, ale dobře ukazuje, co je jejich slabinou: Evropa v nich příliš často hrála druhé housle, příliš se v mnoha věcech na Ameriku spoléhala. Spoléhat se na spojence je fajn, ale nesmí se z toho stát závislost. Takže ještě naléhavěji platí to, co jsme říkali před evropskými volbami: Evropa musí být mnohem méně závislá na jiných v klíčových oblastech, jako jsou bezpečnost, energetická soběstačnost nebo klíčové suroviny a průmyslové segmenty.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Velká dávka cynismu. Pavel se pustil do Trumpa kvůli kritice Zelenského
Když to trochu přeženu, fakt, že se opět sejdou zástupci zemí EU v Bruselu a budou si říkat, jak jsou z jeho slov překvapení, už asi nikomu nepomůže. Kdo by tedy měl v Evropě udělat první razantní krok a jaký by měl být?
Ono to navíc není až takové překvapení, překvapující je snad jen razance a určitá neomalenost Trumpova vyjadřování. Tím, kdo musí EU na cestě větší autonomie, to znamená většího sebevědomí ve vztahu k USA, vést, je Evropská komise jako exekutivní orgán. Samozřejmě s podporou lídrů jednotlivých členských států.
A jaký by měl být první krok?
Zefektivnění, zrychlení rozhodovacích procesů v EU a posílení investic do obrany a vědy a výzkumu. V USA bude teď možná řada vědců hledat nové působiště. To je jedna z příležitostí, které tahle krize Evropě přináší.
Je problém v tom, že se země v mnoha otázkách neshodnou na jednotném postupu? Nesměřujeme nutně k tomu, že se EU rozpadne?
K rozpadu EU situace nepochybně nesměřuje, naopak. Myslím, že jak už to u vnějších tlaků bývá, může nás to jen posílit. Ale přimlouval bych se za posílení většinového rozhodování tak, aby v klíčových rozhodnutích – a viděli jsme to v minulosti u různých hlasování o protiruských sankcích – nebyla rukojmím jednoho, dvou států.
Měli bychom začít dávat na obranu pět procent HDP, jak vyzývá evropské státy Trump?
Ne z roku na rok a otázka je, zda to má být přesně pět procent, ale že budou muset investice do bezpečnosti růst, to je z vývoje ve světě evidentní.
Měla by Evropa za současného stavu začít aktivně pracovat na vzniku společné evropské armády?
Posílení investic do obrany je první krok, druhý krok by měla být mnohem větší spolupráce na vývoji obranných technologií, tak aby investice nebyly roztříštěné do řady národních projektů, ale aby se budovaly skutečně evropské vojenské technologie a systémy. Tahle integrace je podle mě důležitější než evropská armáda.
Kdy by mělo Česko poslat vojáky na Ukrajinu a za jakých okolností bychom k tomu měli přistoupit?
Muselo by se jednat o mírové jednotky, to zdůrazňuji. Nikoliv o jednotky, které by zasahovaly do současných rusko-ukrajinských bojů, ale jednotky, které by dohlížely na dodržování podmínek příměří. Příměří je ovšem momentálně stále vzdálená věc, takže v tuto chvíli je to ještě dost předčasná otázka.
O kolik českých vojáků by se případně mělo jednat?
Nejprve musí být jasný mandát a úkol těch případných jednotek, pak lze mluvit o čase a počtu.
Už existuje na vládě nějaký plán s vysláním českých vojáků na Ukrajinu?
Ne.
Ještě se zastavím u bezpečnosti na domácí půdě a útoku mladého muže v Hradci Králové, který zabil nožem dvě ženy. Máme si zvykat, že útoky osamělých vlků budou v Česku na denním pořádku?
Ne, na to si určitě zvykat nesmíme. I když se útokům tzv. osamělých vlků obtížně brání a je to téměř nemožné, existují způsoby, jak pravděpodobnost takových útoků snižovat. Nejsou rychlé a jednoduché, jak už to bývá, ale hlavním pilířem řešení je věnovat se odolnosti populace, duševnímu zdraví, řešit problémy, když se objeví náznak, nečekat na tragédii. V zásadě o tom je program Bezpečné dětství, který jsme představili a začínáme realizovat.
Začíná to být bohužel běžným koloritem i v naší zemi. Co s tím můžeme dělat? Pomůže třeba zavedení povinného předmětu socio-emoční výchova, jak jsem o tom hovořila v rozhovoru s vládní zmocněnkyní Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou?
Nevím, zda to má být o jednom předmětu, je to spíš průřezové téma a otázka celkové atmosféry ve školách a dostupnosti pomoci včetně psychologické a psychiatrické.
Posílením kamer, bezpečnostních rámu nebo policistů v terénu zřejmě takovýmto útokům nepředejdeme.
Ne, u útoků osamělých vlků je to velmi obtížné, ostatně viděli jsme to i v případě předloňské tragédie na FF UK.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Trump touží po Nobelově ceně za mír. Válku chce ukončit za každou cenu, míní Vojáček
