Skull and Bones, oficiální trailer ke hře
Ohromná očekávání, přes deset let práce a v průběhu vývoje několik různých variant. Taková byla cesta novinky studia Ubisoft Skull and Bones. Namísto ideového nástupce všeobecně kladně přijímaného Assassin’s Creed: Black Flag ale nakonec hráči dostali průměrnou lodní střílečku, která neví, čím chce vlastně být. Navíc s předraženou cenovkou.
Když v roce 2017 Ubisoft odhalil své první plány na pirátskou akci Skull and Bones, fanoušci byli nadšení. Trailer sliboval realistického a temného nástupce předchozí úspěšné pirátské hry Assassin’s Creed: Black Flags. Nakonec je ale hra mnohem arkádovější, jednodušší a mnohé skalní fanoušky zklame už při prvním otevření.
Hlavním cílem hry je vybudovat si své vlastní pirátské impérium. Obchodem a potápěním lodí si vydělat první stříbrňáky, za které pak v tajných palírnách a dílnách po celé mapě hráč vyrábí silné drogy a ilegální alkohol. Díky vydělaným penězům se pak hráč může stát nezávislým na velkých pirátských lordech.
Jenže. Zajímavá premisa, možnost stát se pirátským kápem a dlouhé plavby po vlnách Indického oceánu k úspěchu bez kvalitního základu prostě nestačí. Na hře je citelně vidět, jak se v průběhu vývoje měnila a nakonec se tak stává téměř až dokonale průměrným paskvilem.
Otrava na pevnině
Začíná to příběhem. Přestože úvod hry začíná slibně, na detaily hlavní linky až na pár výjimek hráč nejspíš zapomene už v průběhu prvních několika hodin. Vedlejší úkoly se omezují v podstatě jen na „seber, přines, dones“, většina z nich navíc ve spojení s neustálým otravným přistáváním.
VIDEO: Hra Skull and Bones patřila k nejočekávanějším titulům letošního roku. Co dalšího by vám tento rok nemělo uniknout?
Fáze hry na pevnině působí jako naprosto zbytečná vycpávka. Pohyb na pevnině obecně vypadá, jako kdyby ho vývojáři přidali jen z pocitu nutnosti. Postava především při přebíhání ze strany na stranu podivně „plave“ nad zemí. Jednotliví prodejci v přístavech jsou zase spíš než postavami jenom místem, kam je třeba dojít, párkrát kliknout a zase zmizet. A nepomáhá ani zastarale vypadající herní rozhraní.
Jedním z nejkritizovanějších bodů a nejzjevnějším nedostatkem oproti Black Flag je pak u pirátské novinky absence souboje muž proti muži. Na akční přeskakování z jedné lodi na druhou s šavlí v zubech může hráč zapomenout – nalodit se na nepřátelské plavidlo je otázkou krátkého filmečku, po kterém mohou jedním kliknutím zase rychle pokračovat pryč.
Důvod setrvávat ve hře je tak spíš než ve fantazii o pirátském kapitánovi jinde – ve zlepšování lodi a snaze vydělat co nejvíc stříbrňáků a dalších herních měn. Herní smyčka se tak točí kolem potápění lodí rozličných frakcí, obchodování a sběru všemožných surovin.
Namísto realistické akce připlula arkáda
Na vlnách Indického oceánu se hráč namísto pirátského kapitána v podstatě stává celou lodí. A hra je v této fázi o to arkádovější. Kliknutím tlačítka se dá přecházet z pohledu zpoza kormidla do vyhlídkového koše, krmit posádku pro vyšší výdrž nebo opravovat poškození lodi. Sběr surovin z pobřeží všudypřítomných ostrovů a pobřeží za pomocí minihry pak vypadá, jako kdyby si ji vývojáři vypůjčili z některé mobilních „idle“ her.
S realističností si Skull and Bones hlavu prostě neláme. A to ani v soubojích – děla pálí namísto salv jedno po druhém a nezáleží na jejich vizuálním počtu. Dvě hlavně na palubě jsou na vyšších úrovních bez problému schopné během chvíle jako kulomet vystřelit bez přebití x koulí.
Hra navíc sice jako jednu z herních mechanik obsahuje vítr, ani s ním se ale moc nebabrá. Správné natočení plachet loď totiž sice zrychlí, plout se ale dá i přímo proti proudu vzduchu. Jen o trochu pomaleji a s horším, otravnějším ovládáním.
Směr větru se navíc mění tak často, že není nutné ani nijak prospěšné podle něj plánovat cestu. Složité rozmýšlení kurzu pro co nejrychlejší zásobovací cesty hra nevyžaduje – o křižování ani nemluvě. Nepřátelské lodě pak v soubojích často vítr buď částečně, nebo úplně ignorují.
Překrásná prostředí
Aby ale nezůstalo jen u kritiky. Samotný akt plutí po Indickém oceánu zabaví na hodiny. I proto, že umí v těch správných podmínkách Skull and Bones vypadat překrásně – především při východu a západu nebo v bouřích, kdy blesky šlehají všude kolem a vysoké vlny nutí ke změně trasy.
Velmi dobré jsou také kosmetické možnosti – jak pro loď samotnou, tak i pro jejího kapitána. Hned od začátku nabízí Skull and Bones doslova stovky různých kombinací od barvy plachet přes ozdoby na stěžni až po živého lodního maskota. Další se pak v průběhu hraní dají získat jak plněním vedlejších úkolů, tak i z obchodu za reálné peníze.
Pirátská akce Skull and Bones je venku. Jak dopadla v recenzi CNN Prima NEWS? Zdroj: Se svolením Ubisoftu
A kvalitní je v základu také systém stavby a vylepšování lodí. Skvěle totiž zobrazuje herní postup. S každým nalezeným kusem materiálu se hráč cítí blíž k vysněnému silnějšímu, rychlejšímu plavidlu. Každé nové dělo nebo kus plátování je pak v bojích zase opravdu cítit. Rozdíly v síle jsou opravdu zásadní a jejich výroba dává jasný cíl, za nímž mířit.
Kvalitní nápad nestačí
I tak ale dobrý nápad a kvalitní systém bohužel v podání Skull and Bones zabaví jen na chvíli. Po získání nové lodi totiž není jediný důvod se vracet k té starší a výroba všech plavidel zabere nanejvýš deset hodin. I jejich vylepšování pak ve výsledku zpravidla skončí jen u typického „vyberu si to s nejlepšími statistikami a dál nad tím už nepřemýšlím“.
Tento stereotyp se hře sice podaří alespoň částečně rozbít v konečné fázi hry, kde různí nepřátelé primárně používají různé druhy útoků (například závěrečný boss první sezony hry La Peste, jehož hlavní zbraní je jed). Pro mnohé hráče ale může tento bod přijít už příliš pozdě.
Nepatřičně pak ve hře, kterou se Skull and Bones nakonec stalo, vypadají i statistiky jednotlivých lodí. Vedle toho, že má každá své vlastní speciální schopnosti, se totiž po vzoru MMO RPG drží takzvané „svaté trojice“ – tank, healer a DPS. Některé lodě se tedy soustředí na obranu, jiné zase umí léčit nebo jejich schopnosti působí co největší poškození.
Jedno je ale nutné vývojářům Ubisoftu připsat k dobru – i přes horší veřejné přijetí se zatím zdá, že Skull and Bones nechtějí ponechat po vydání svému osudu. V posledních dnech prošla několika updaty a spustila se i první sezóna, Raging Tides. Vývojáři také plánují v letošním roce dál pokračovat s přidáváním nových bossů nebo mořských monster.
Po ukončení beta testování si zároveň na poslední chvíli zjevně vzali k srdci část kritiky a rozhodli se omezit takzvaný grind, tedy čas potřebný k postupu na vyšší úrovně. Změnily se i některé z dlouhých sběratelských úkolů, určených k seznámení hráče se systémem vylepšování lodí. Většinu potřebných surovin nově hráč rovnou dostane do inventáře.
Předražený paskvil
Jenže ani tyto plusové body Skull and Bones nezachrání. Hra už po několika hodinách zanechává pocit, že by se toho s ní dalo udělat mnohem víc. Hřebíčkem do plovoucí rakve Skull and Bones je pak cena.
Vývojáři si za hru po vydání účtovali 70 dolarů, tedy přes 1 600 Kč. Za což si jenom v uplynulém roce mohl člověk pořídit hned několik jiných, výborných her. Pachuť z přestřelené ceny pak opět nespraví ani osmihodinový trial, který vývojáři nabízí zdarma.
Pirátská akce Skull and Bones je venku. Jak dopadla v recenzi CNN Prima NEWS? Zdroj: Se svolením Ubisoftu
I to se totiž v kontextu celé hry zdá jenom jako hrubá záplata, kterou se Ubisoft na poslední chvíli snaží ve své lodi zalátat díry. Kdyby byla hra o polovinu levnější, hráči i recenzenti by ji pravděpodobně přijímali lépe.
Stejně jako kdyby měl Ubisoft odvahu držet se alespoň jednoho ze svých nejméně tří plánů, které se hrou podle informací zahraničních herních médií měl. Taková hra by se totiž alespoň držela koherentního konceptu a neskončila by jako zklamání, kterým Skull and Bones ve výsledku bohužel je. I když dokáže zabavit.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Dobrodruh Indiana Jones se vrací. Ve hře s podtitulem The Great Circle se musí znovu postavit nacistům, podívá se i do Thajska, Egypta či Vatikánu.
