REPORTÁŽ: Moravská kolonizace Grónska. Inuité líčí, jak jim vzali šamany a dali Bibli
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Přinesli neštovice a křesťanství. Grónští Inuité přehodnocují působení moravských misionářů.
Původní obyvatelé Grónska se navracejí k víře svých předků. K šamanům a inuitské mytologii.
Grónští spisovatelé promluví o kolonizaci Grónska na Měsíci autorského čtení v Brně a Ostravě.
Ostrov nechce dánskou ani americkou nadvládu.
Inuité je na svůj ostrov nepozvali, přesto se misionáři z církve Moravských bratří roku 1733 vylodili v Grónsku. „Stejně jako mnoho mladých lidí se hlásím k inuitské víře a kultuře, kterou naši předkové vyznávali dávno před příchodem křesťanů z Moravy,“ říká grónská spisovatelka Navarana Lennertová Andersenová. Když totiž moravští misionáři Inuitům vzali víru, šamany i mytologii, nabídli náhradou jakéhosi Ježíše Krista. A navíc přišli ve jménu politické kolonizace ostrova Dánským královstvím. „Ať si dělají, co chtějí, ale vracet se od křesťanství k šamanům, to je podle mě krok zpátky,“ nesouhlasí s aktuálními duchovními proměnami v Grónsku Daniel Říčan, zakladatel Muzea Moravských bratří v Suchdole nad Odrou.
Miluje psy a jízdu na psím spřežení. Od letošního jara se pak grónská učitelka a autorka knih pro děti Navarana Lennertová Andersenová těší na Moravu. Do země kdesi na zlomu střední a východní Evropy, z níž pocházeli první křesťanští misionáři, kteří duchovně kolonizovali její ostrov. Autorka nyní přijíždí do Brna a Ostravy na červencový literární festival Měsíc autorského čtení.
I ona chce působit jako misionářka. „Pro mě má cesta na Moravu velký smysl. O historickém propojení tohoto regionu s Grónskem prostřednictvím moravských misionářů samozřejmě leccos vím. Jejich příchod v roce 1733 je důležitou událostí naší historie, ale musíme na ni pohlížet i jako na velmi komplikovanou kapitolu,“ říká.
Grónské hlavní město Nuuk s okolím. Zdroj: David Konečný (se svolením)
Grónská misie na Moravu
Spisovatelka bude Moravanům představovat původní ostrovní náboženství, mytologii i další zvyky. A možná některé obyvatele České republiky zaujme natolik, že se začnou zabývat inuitským božstvem. Vlastně se na Moravě chystá dělat totéž, s čím do Grónska v roce 1733 přijeli Moravští bratři, kteří přesvědčovali Inuity, aby zavrhli vlastní víru a ctili Ježíše Krista. Inuitská autorka teď zase Moravanům povypráví třeba o Matce moře (Imap Ukua).
„Až přijedu na Moravu, ráda bych se podělila o naše příběhy. Mým náboženstvím i světonázorem je grónská inuitská kultura, jejíž kořeny sahají daleko před křesťanství. Jsme hluboce spojeni s přírodou a součástí našeho duchovna je například Matka moře čili Immap Ukua, anebo také Tupilak,“ plánuje Navarana Lennertová Andersenová. Tupilak je mytologická bytost stvořená šamany, která na nepřátele působí jako odstrašující monstrum. Šamani ji sestavují z kostí, kůží i jiných částí zvířat a vhazují do moře.
Křesťanská církev v Grónsku, což je diecéze luterské Dánské národní církve, nyní ztrácí věřící. Ostrovany spíše zajímá, v co věřili jejich předkové, než v zemi zakotvili křesťanští misionáři. „Mnoho mladých Gróňanů dnes znovuobjevuje staré tradice a inuitskou víru, a znovu se takto spojují s předky. Roste tak i naše povědomí o důležitosti života v rovnováze s přírodou a úcta k naší kulturní identitě,“ přemítá grónská spisovatelka a milovnice psů. Proslavila ji hlavně kniha pro děti Aataa, Anori og slædehundene (Aataa, Anori a tažní psi), jež dětem přibližuje péči o psí spřežení, což býval na obrovském zaledněném ostrově jediný dopravní prostředek.
Historická misijní stanice Moravských bratří z roku 1747, které se říká Herrnhuthuset a dodnes stojí v jižní části hlavního města Nuuku. Budova sloužila jako kostel, škola, univerzita a nyní je sídlem grónského ombudsmana. Zdroj: David Konečný (se svolením)
Sídlo ombudsmana v moravském domě
Rozhovory s grónskými spisovateli na ožehavé téma kolonizátorů sbírám pro CNN Prima NEWS ve spolupráci s literárním festivalem Měsíc autorského čtení. Autorkám a autorům z Arktidy pokládám otázku, zda éru misionářů z Moravy hodnotí pozitivně, neutrálně či nevyhraněně anebo negativně. Odpovědi jsou různé.
„Historická misijní stanice Moravských bratří, které se říká Herrnhuthuset, dodnes stojí v jižní části Nuuku. Postavena byla už v roce 1747,“ vypráví grónská spisovatelka Lisathe Møllerová. „Budova sloužila jako kostel, škola a později to bylo sídlo univerzity, a právě tam jsem studovala až do roku 2007. Je to krásná budova s fantastickým výhledem na moře,“ líčí autorka. Nyní je misijní stanice sídlem grónského ombudsmana.
Møllerová chválí, že Moravané naučili Inuity číst a psát: „Přeložili biblické texty do grónštiny, čímž přispěli i k dnešní silné čtenářské kultuře na ostrově. A oranžová vánoční hvězda, která je považována za jednu z nejtypičtějších grónských tradic spojených s Vánocemi, i ta má kořeny u moravských bratří.“ Jenže tohle vše je také součást historické kolonizace ostrova, která trvá 300 let. „Grónsko je zemí Gróňanů. Nikdy nebudeme Američané ani Dánové. Jsme Gróňané a Gróňany budeme navždy,“ hrdě dodá spisovatelka.
Grónská spisovatelka Lisathe Møller. Zdroj: David Konečný (se svolením)
Ostrov touží po dekolonizaci
V České republice se o moravských misionářích v Grónsku dosud hovořilo, psalo či natáčelo téměř výhradně v pozitivních barvách. Inuité čili původní obyvatelé Grónska se o církvi Moravských bratří také dlouho vyjadřovali spíše kladně, v posledním desetiletí se však k misii Moravanů vyhraňují i kriticky.
Když americký prezident Donald Trump začal Grónsko strašit invazí a novou kolonizací, začali Inuité ostře přehodnocovat i pohled na kolonisty, kteří kdy působili na ostrově. Prostě na nezvané hosty. Znova se mluví o úplné nezávislosti země na Dánském království a vadí i dlouhé působení Dánské národní církve i církve Moravských bratří. Křesťanství totiž arktickým národům vzalo původní víru.
Spisovatelka Iben Modrupová potvrzuje, že tlak Donalda Trumpa na Grónsko paradoxně urychluje i celou diskusi o kolonizaci země. „Najednou jsme začali s mnohem větší intenzitou svítit na temné stránky naší historie. Na toxické aspekty společných dějin s Dánskem i na kolektivní traumata, která nám tohle soužití přineslo,“ říká Modrupová. A posílilo i ostrovní Hnutí za dekolonizaci (Decolonize-bevægelsen).
Čtěte také
Neštovice i překlad Bible
„Příchod Moravské církve do Nuuku v roce 1733 se shodoval s příchodem smrtící epidemie neštovic, která měla za následek decimaci ostrovních obyvatel,“ připomíná Aqqaluk Lynge, grónský politik a spisovatel. Jak už bylo řečeno, Inuité do své země Moravany nepozvali, ale ti se v Grónsku vylodili s požehnáním dánského krále Kristiána VI. jakožto nová posila kolonizační politiky. Zmíněná epidemie neštovic zabila podle různých údajů několik tisíc Inuitů, a to zřejmě až polovinu populace. Jen v nejbližším okolí misijní stanice zemřelo 500 lidí, celkově nejméně 3 tisíce.
Grónský básník Minik Hansen se narodil v roce 1984 a před cestou na Moravu je spíše diplomatický. „Vidím to neutrálně. V Grónsku Moravští bratři působili od roku 1733 do roku 1900 a do té doby pevně věřili ve svou věc, že ve jménu křesťanského náboženství vykonávají dobro.“
Hansen připomíná, že Moravané přeložili do grónštiny Bibli, což v druhém plánu vedlo roku 1851 k vydání první Gramatiky grónského jazyka, kterou sepsal misionář Moravských bratří Samuel Kleinschmidt. Misionáři tedy výrazně pomohli k zachování grónštiny, ovšem za cenu jiných ztrát. „Kolonizace spojená s křesťanským náboženstvím nás poměrně rychle odklonila od tradičního způsobu života. A pro mě je prvotní člověk, nikoli náboženství,“ uvažuje Hansen.
Grónský spisovatel Minik Hansen. Zdroj: David Konečný (se svolením)
Kde se vzali Moravští bratři?
Církev Moravských bratří dnes po celém světě působí jako Moravian Church (či Moravian Brethren nebo Unitas Fratrum) a má přes milion věřících. „Například v Jihoafrické republice máme stále velké množství sborů kolem Kapského Města. Moravští bratři tady na misijních stanicích kdysi zachránili původní obyvatele, dnes jsou to Khoikhoiové, holandští kolonizátoři jim posměšně říkali hotentoti a doslova na ně pořádali hony,“ vypráví zakladatel Muzea Moravských bratří v Suchdole nad Odrou Daniel Říčan. Církev má v Jihoafrické republice na 100 tisíc členů. „V každém sboru tam visí obrázek Komenského, loni jsem to v Kapském Městě viděl na vlastní oči.“
Historicky jsou Moravští bratři následovníky Jednoty bratrské a Jana Amose Komenského, který byl posledním biskupem tohoto protestantského hnutí a v letech 1618 až 1621 působil v moravském Fulneku. Tedy jen 8 kilometrů od Suchdolu nad Odrou, kde dnes stojí Muzeum Moravských bratří.
S kancionálem z roku 1566
Říčan dokonce opatruje protestantský kancionál z roku 1566. Zpěvník nese název Kirchengesänge čili Zpěvy kostelní a nad tímto prvotiskem se měl v nedalekém Fulneku sklánět a zpívat i Jan Amos Komenský. To vše se ale odehrávalo v němčině, autor kancionálu Petrus Herbert byl svázán s německou větví Jednoty bratrské a pocházel právě z Fulneku, kde se už v poslední čtvrtině 15. století usadili náboženští reformátoři z Braniborska, takzvaní Valdenští.
Komunistické Československo rádo zdůrazňovalo, že Učitel národů pobyt ve Fulneku v letech 1618 až 1621 hodnotil jako tři nejšťastnější léta života, ale zásadně vynechávalo, že Komenský onu radost prožíval mezi německými věřícími Jednoty bratrské. „Komenský kázal ve Fulneku i Suchdolu německy. A na zdejší ovečky myslel také z exilu, když k nám tajně posílal náboženské samizdaty,“ vypráví Říčan.
„Násilnou rekatolizaci po bitvě na Bílé hoře v roce 1621 suchdolští protestanti nesli těžce, ale udrželi si bratrskou víru dalších sto let,“ pokračuje zakladatel muzea. Jan Amos Komenský sice emigroval, ale tajní evangelíci se v Suchdole scházeli až do roku 1722, kdy byli při hromadném zásahu pozatýkáni a po propuštění houfně opouštěli Moravu.
Ve stejném roce naštěstí dostali záchranné lano od saského hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, který moravským emigrantům umožnil založit osadu Herrnhut (Ochranov). „Ze Suchdola odešla na sklonku první třetiny 18. století asi polovina obyvatel, odhadem jich bylo přes 250. A celkem z okolí uteklo přes 500 evangelíků,“ vypráví Říčan. A s nimi i budoucí grónští misionáři, konkrétně Kristián David ze Ženklavy a bratranci Matouš a Kristián Stachovi z Mankovic.
Daniel Říčan, zakladatel Muzea Moravských bratří v Suchdole nad Odrou. V ruce drží kancionál z roku 1566, který v Suchdole i blízkém Fulneku používal Jan Amos Komenský. Zdroj: David Konečný (se svolením)
Dobýt mysl světa ve jménu Ježíše
V Herrnhutu si Moravští bratři stanovili cíl, že myšlenky někdejší Jednoty bratrské rozšíří na všechny kontinenty. I do Arktidy. Očima roku 2026 však měla výprava bratranců Stachů a Kristiána Davida do Grónska z roku 1733 kontroverzní cíl. Za každou cenu přivést ke křesťanství původní obyvatele Grónska, kterými však misionáři spíše pohrdali.
„Všechny okolnosti svědčí o tom, že nás tam Pán chce mít, a je snadné si představit, že nás bude málo, protože to nejtěžší bude ty lidi hledat a najít, protože jsou jako divoká zvířata: když se na břehu najde mrtvá ryba nebo sob, táhnou tam a spolu to snědí, a když je snědeno, táhnou dál,“ napsal vůdce misie Kristián David o úkolech grónské výpravy. Text je datován k 10. dubnu 1733.
Výpravě požehnal dánský král, protože byla v zájmu jeho kolonizační politiky. V Grónsku už od roku 1722 působil kazatel Hans Egede a Moravané měli dánskou misijní stanici jen posílit. Vůdce moravské mise Kristián David si ale s pastorem Dánské národní církve (Folkekirken) nedokázal porozumět a založil vlastní misijní stanici Nový Herrnhut (Neu-Herrnhut), která je dnes součástí historického jádra hlavního grónského města Nuuk.
Grónské hlavní město Nuuk s okolím. Zdroj: David Konečný (se svolením)
Poničená socha
„Praktiky, které uplatňoval Hans Egede, včetně fyzického násilí na původním obyvatelstvu, jsou všeobecně známé,“ říká spisovatelka Iben Mondrupová. Egedeho socha v Nuuku se tak stala velkým problémem. Odstranit ji, anebo ji zatím ponechat na místě?
Socha byla poprvé poškozena v roce 2020, kdy se diskuse o kolonizaci a rasismu dobyvatelů ostrova proměnila v lidový odpor. „Na druhé straně mnoho Gróňanů se stále považuje za věrné křesťany,“ připomíná Mondrupová. Moravští misionáři na ostrově žádnou sochu nemají, takže aktuální dekolonizační hněv se proti neexistujícímu pomníku nemůže obrátit. Grónsko dnes obývá jen 55 tisíc obyvatel, přičemž asi 12 procent komunity tvoří cizinci, takže v takovém počtu jde původnímu inuitskému etniku o holé přežití i dnes. Diskriminační až genocidní politika, kterou Dánsko uplatňovalo od šedesátých do osmdesátých let, počet Inuitů záměrně snižovala. Je prokázáno, že dánští lékaři v té době oklamali na 4 500 žen a dívek (zhruba polovinu všech plodných inuitských žen), když jim bez jejich vědomí zavedli nitroděložní tělíska.
Dekolonizační hnutí v Grónsku čili na ostrově Kalaallit Nunaat teprve nabývá na síle. A reflektuje ho celý svět, namátkou třeba studie v časopise Metropolitní univerzity v kanadském Torontu. A pro české zájemce o grónskou současnost bude neméně inspirující literární festival Měsíc autorského čtení, na kterém se představí hned 30 grónských autorů.
Grónsko na Měsíci autorského čtení
Největší středoevropský literární festival Měsíc autorského čtení (MAČ) zavítá od 1. července do 3. srpna do šesti evropských měst v Česku, na Slovensko a Ukrajině. Čestným hostem 27. ročníku je arktické Grónsko.
Na pomyslnou bránu do Arktidy se promění Brno, Ostrava, Prešov, Trenčín, Bratislava i ruskými raketami ostřelovaný Lvov. Grónsko na festival přiváží hvězdy krimi thrillerů, politického rapu i tradičních bubínkových zpěvů.
Podle Petr Minaříka z nakladatelství Větrné mlýny, které akci pořádá, je grónské psaní vzácné tím, že jinde na světě neexistuje tak těsné sepětí člověka s krajinou. „Slovo přežít má stejnou váhu jako žít. Přijďte zažít literaturu, která nepotřebuje pozlátko, aby vás zmrazila v kostech,“ láká Minařík na autorská čtení.
„Ve spolupráci s grónskou asociací spisovatelů Kalaallit Atuakkiortut jde o program, který představí současnou grónskou literaturu, která sahá od tradičních námětů a mýtů, přes texty o severské přírodě, zvířatech a lovectví, po reflexi moderní doby,“ vysvětluje za pořadatele Pavel Drábek. Autoři reflektují kulturní autonomii, dánskou nadvládu, sociální problémy, výchovu dětí, vzdělávání, drogy, sebevraždy, naděje nové generace, ale i politické napětí vůči Dánsku a Spojeným státům americkým.“
Pozvání do kolébky misionářů
„Rád grónské autorky a autory uvítám i v Muzeu Moravských bratří tady v Suchdole nad Odrou,“ říká zakladatel muzea a kurátor Českobratrské církve evangelické Daniel Říčan. „A můžeme se společně podívat i do sousedních Mankovic, kde jsme před třemi lety založili Park Moravských bratří, který připomíná právě misionáře Matouše a Kristiána Stachovy. Tedy účastníky první moravské misie do Grónska v roce 1733.“
Jsou to paradoxy doby. Zatímco v Suchdole nad Odrou oslavují dávné misijní cesty Moravských bratří do Grónska, Asie, Ameriky i Afriky, v někdejších evropských koloniích se úhel pohledu na křesťanské misionáře prudce mění. „O změnách atmosféry v Grónsku jsem nevěděl, ale podobně se proti Moravským bratřím nyní vyhranil i jeden kmen amerických Indiánů,“ informuje Říčan.
Příslušníci kanadského kmene Delawarů přitom dříve přijížděli do Suchdolu s určitou pokorou, aby se poklonili u pamětní desky, na níž je napsáno: „David Zeisberger, apoštol Indiánů, 1721—1808, 63 let, misionář mezi Delawary a Irokézy.“ Suchdolský rodák Zeisberger odvedl Delawary z newyorského Manhattanu do kanadské divočiny. „A tím i z dosahu bílé civilizace, čímž kmen zachránil před vyvražděním. Poblíž Detroitu pak pro Delawary založil osadu Fairfield, dnes Moraviantown, kde stále žijí,“ vysvětluje zakladatel muzea.
Doba se mění. „Teď od Delawarů slyším, že křesťanství bylo špatné, že měli vlastní silnou kulturu i náboženství, a to jsme ji vzali. Jedna aktivistka, s níž jsem mluvil, se dokonce rozplakala, jak moc jsme jim prý ublížili,“ pokračuje Říčan. „Když to tak vidí, tak prosím, ale já nikdy nebudu souhlasit s jejich hloupým názorem, že křesťanství je špatné.
Čtěte také
Nesesmilníš. Inuité jsou pro volné vztahy
A podobně Říčan kritizuje i odmítání Moravských bratří částí současné grónské společnosti. „Nechápou, že když se teď vrací k nějakým pravěkým kořenům, že je to velký krok zpátky. Nechápou, že jim Moravané přinesli s křesťanstvím i vzdělanost. Návrat k šamanům, to nebude žádná výhra, zato Desatero je o jasných pravidlech: Nezabiješ, nepokradeš, nesesmilníš…“
Jenže Inuité neznali a nepotřebovali institut křesťanského monogamního manželství. V Arktidě byly přirozené volné partnerské vztahy. Nevěru ani nemanželské děti nikdo nepovažoval za hřích a občasné „výměny manželek“ organizoval i přímo šaman. Kmen neustále bojoval o přežití, protože muži často umírali při lovu v drsných arktických podmínkách. Počet žen převažoval, rod přitom nesměl zahynout.
Až přijde soudný den
Když se na ostrově vylodili Moravští bratři, polovina populace zahynula na nemoci. A když na území dnešního grónského hlavního města Nuuk začali budovat křesťanskou osadu Nový Herrnhut, shromáždili na misijní stanici příliš velkou komunitu Inuitů, kterým slibovali ráj na zemi. Jenže tolik lidí se na jediném místě nemohlo uživit, neboť každá rodina potřebovala vlastní lovecké teritorium, proto noví křesťané záhy trpěli velkým hladem.
„V Nuuku se vypráví lidová legenda, že šaman jménem Ulaajuk odmítl přijmout křesťanství, protože viděl chudobu, kterou sem Moravští bratři přinesli,“ připomíná mi starou pověst předseda Grónské asociace spisovatelů Juaaka Lyberth. „Šaman prohlásil, že až přijde křesťanský soudný den a všichni křesťané se ocitnou v chaosu, bude sedět na vrcholu hory Kingittorsuaq, pojídat sušené ryby s tulením sádlem a kochat se nádherným výhledem.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Záběry naděje uprostřed zdevastované Venezuely. Ze sutin vyprostili devítiměsíční holčičku
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
