EXKLUZIVNĚ: Vy Češi rozumíte Grónsku. Napadli vás Sověti, nám hrozí Trump, míní ostrované
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Grónský politik a spisovatel přirovnává atmosféru v Grónsku k napětí před sovětskou invazí do Československa v roce 1968.
Exkluzivní rozhovory s dalšími grónskými osobnostmi o politické situaci.
Grónská společnost odmítá případnou americkou přítomnost na ostrově, ale vyrovnává se i s dánskou kolonizací.
Oslovené grónské osobnosti přijedou v červenci do České republiky na Měsíc autorského čtení.
Až tři čtvrtiny obyvatel Grónska sužují obavy, úzkosti a stres z dalších kroků Donalda Trumpa. „Grónský lid je posledních 16 měsíců vystaven každodennímu teroru ze strany Bílého domu,“ říká Aqqaluk Lynge, grónský politik a spisovatel. „V roce 1968 vás napadli Sověti, takže víte, co teď cítíme,“ vzkazuje Čechům. „Na počátku amerických výhrůžek jsem se domnívala, že se to samo od sebe přežene. Jedná se však o vytrvalý akt agrese,“ přemítá spisovatelka Iben Mondrupová. „Uklidňuje mě naděje, že Američané si brzy zvolí nového a lepšího prezidenta,“ dodává Pauline Kleinschmidt Knudsenová. Všichni tři přijedou v červenci do České republiky na literární festival Měsíc autorského čtení.
Hlavní město Grónska se jmenuje Nuuk a podle posledních údajů v něm žije 19 604 obyvatel. „Nedávný průzkum mezi 20 tisíci obyvateli Nuuku ukázal, že až 76 procent respondentů mluví o stresu a úzkosti, které vyvolává neustálý příval zpráv ze strany Bílého domu, včetně nočních útoků na sociálních sítích,“ vypráví o atmosféře ve své domovině 78letý inuitský politik a spisovatel Aqqaluk Lynge.
DÁLE ČTĚTE: Mír s Íránem už v neděli? Podle Trumpa je podpis na spadnutí. Pohrozil „krajní alternativou“
Rozhovor s ním i dalšími grónskými autory pořídil reportér CNN Prima NEWS ve spolupráci s pořadateli festivalu Měsíc autorského čtení.
Aqqaluk Lynge: Pamatujeme, jak vás spojenci napadli
Jeden z nejvýznamnějších grónských politiků a spisovatel Aqqaluk Lynge. Zdroj: David Konečný (se svolením)
„Dobře v Grónsku víme, že vaše země byla napadena v roce 1968 sovětskými vojsky a dalšími armádami Varšavské smlouvy. Všichni si to pamatujeme a je nám jasné, že český národ přesně ví, jak se teď cítíme,“ porovnává Aqqaluk Lynge. Jeden z nejvýznamnějších inuitských politiků v Grónsku, který zájmy svého etnika bránil také jako člen Stálého fóra OSN pro otázky domorodého obyvatelstva (UNPFII).
Sovětský svaz již od jara roku 1968 varoval československé politiky, kteří žádali „socialismus s lidskou tváří“, že se z jejich pohledu vydávají na cestu kontrarevoluce. Na počátku léta 1968 pak Kreml naznačoval i případný vojenský zásah, ale reálná invaze se zdála být nepravděpodobnou alternativou. Pak však 21. srpna 1968 vtrhlo do Československa půl milionu vojáků Varšavské smlouvy, na 6 000 tanků a 800 letadel.
Čtěte také
Napadené Československo bylo v době invaze členem čili spojencem Varšavské smlouvy, vojenského paktu socialistických zemí. Grónsko má aktuálně status autonomního území Dánského království a Dánsko patří od roku 1949 k zakládajícím členům obranného vojenského paktu NATO. Spisovatel Aqqaluk Lynge proto dále hledá historické souvislosti v českých a grónských dějinách: „Grónsko-dánská diplomacie se nyní snaží pochopit, co Američané skutečně chtějí. Nejsme už snad spojenci v rámci NATO?“
Podle toho, co americký prezident vzkazuje do Grónska od ledna 2025, to na spojenectví nevypadá. Trump spíše připomíná sovětského vůdce Leonida Iljiče Brežněva, který v srpnu 1968 nařídil invazi do Československa. „Americký prezident se vyjadřuje, že chce Grónsko vlastnit. Žijeme v děsivých časech,“ míní Lynge. „Jsme však rádi za podporu, kterou dostáváme z celého světa. A zejména za to, že některé evropské země, ale také Kanada, si nyní v Grónsku zřizují konzuláty,“ říká grónská osobnost.
Grónsko Zdroj: Profimedia.cz
Nechtějí Američany, ale Dánové nejsou bez viny
„Nechceme být Američané, nechceme být Dánové, chceme být Gróňané,“ stojí v prohlášení všech pěti ostrovních politických stran z 9. ledna 2026. Společný dokument vznikl především kvůli obavám z americké invaze. Jaký má být budoucí poměr Grónska k Dánsku, na tom se grónské osobnosti úplně neshodnou. „Vážíme si naší svobody v rámci Dánského království,“ říká politik a spisovatel Aqqaluk Lynge. „Nemáme žádné přání měnit naše ústavní práva. Dánové již uznali, že obyvatelé Grónska jsou podle mezinárodního práva národem s právem na sebeurčení.“
Na ostrově jsou ale slyšet i separatistické hlasy, které požadují úplnou nezávislost, nicméně Lynge je pro svazek s Dány. „Žádná jiná bývalá kolonie nedosáhla toho, čeho jsme s bývalým kolonialistou dosáhli my Gróňané. Jsme velmi malý národ v drsném arktickém podnebí. A víme, že jako národ můžeme přežít pouze tehdy, pokud budeme pokračovat v dobrých vztazích s Dánskem.“ Strana Inuitské společenství (Inuit Ataqatigiit), kterou spoluzakládal, ovšem dříve požadovala úplnou nezávislost země.
Čtěte také
Pauline Knudsenová: Čekáme na volby v USA
Pauline Kleinschmidt Knudsenová je grónská archeoložka a spisovatelka. A také vedoucí katedry kulturních a sociálních dějin na Grónské univerzitě. „Aktuálně jsme neustále nuceni přemýšlet o tom, jak se vypořádat s výhružkami amerického prezidenta Trumpa, který chce převzít kontrolu nad Grónskem. Vyvolává to ve mně úzkosti, zvláště když vím, že Trumpovi jde toliko o moc a peníze, nikoli o blahobyt naší populace.“
Pokud by se Spojené státy skutečně rozhodly ke kolonizaci ostrova, bojí se především o sociální jistoty obyvatel, zejména o zdravotní péči. „Obavy mám i o budoucnost celé společnosti, která by se mohla změnit v systém, ve kterém budou úspěšní jen ti nejschopnější. Uklidňuje mě však naděje, že Američané si už brzy zvolí nového a lepšího prezidenta,“ věří 65letá vědkyně a spisovatelka.
Iben Mondrupová: Násilné odebírání grónských dětí
Spisovatelka Iben Mondrupová píše mimo jiné o násilně odebíraných grónských inuitských dětech, které byly předány na výchovu dánským rodinám. Zdroj: David Konečný (se svolením)
Gróňané se Američanů obávají více než Dánů. Staré jizvy, které na ostrově nechali kolonizátoři, však nejsou úplně zaceleny. Nejstarší generace Inuitů si pořád dobře pamatuje, jak se dánská společnost snažila původní obyvatele Grónska nenápadně zdecimovat, a to doslova genocidní politikou. Zatímco v Dánsku v polovině šedesátých let milovali volnou lásku a Beatles, dějiny Grónska o této době vyprávějí jinými slovy: „V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, v době, kdy se počet obyvatel začal zvyšovat, bylo 4 500 grónských inuitských žen a dívek (zhruba polovina všech plodných žen) vybaveno dánskými lékaři nitroděložními tělísky. Někdy byly dívky (ve věku 12 let) odváděny přímo ze školy, aby jim byla tato tělíska zavedena, aniž by byl vyžádán souhlas rodičů.“
Dánsko-grónská spisovatelka Iben Mondrupová proto zásadně nepoužívá název Grónsko (dánsky Grønland), ale původní inuitský název ostrova Kalaallit Nunaat, tedy Země Kalaallitů: „Na počátku amerických výhrůžek vůči Kalaallit Nunaatu jsem se domnívala, že se to samo od sebe přežene. Jedná se ovšem o vytrvalý akt agrese namířený proti Kalaallit Nunaatu. Je to výjimečný stav, který se vlastně odehrává každý den.“
Čtěte také
I tato spisovatelka líčí úzkosti, kterým jsou obyvatelé ostrova kvůli politice Bílého domu náhle vystaveni. Podobně jako lidé na Tchaj-wanu, kde se vlastně každý den očekává možná čínská vojenská invaze. Modrupová ale upozorňuje, že tlak Donalda Trumpa na Grónsko paradoxně urychluje diskusi o dánské kolonizaci země. „Najednou jsme začali s mnohem větší intenzitou svítit na temné stránky naší historie. Na toxické aspekty společných dějin s Dánskem i na kolektivní traumata, která nám tohle soužití přineslo.“
Je to obtížný dialog a místy pořád hodně bolestný. „Ale je nezbytný,“ míní spisovatelka, která získala velký ohlas trilogií Tabita, Vittu a Bjørn, která se věnuje jednomu z takových traumatických témat. Osudům násilně odebíraných grónských dětí, které byly adoptovány dánskými rodiči.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zkáza ruské superzbraně. Záběry Ukrajinců odhalují trumf Kremlu, který dosud nikdo neviděl
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
