Zlatá KSČ i odpor: Pamětníci vyprávějí o 1. máji. Do průvodu mě nahnali jen jednou, říká Milan
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Někteří pamětníci na Svátek práce vzpomínají s láskou, jiní s odporem.
Milan Blažíček se narodil v roce 1958, ale nechal se donutit jen k jediné účasti v prvomájovém průvodu.
„Za komunistů se žilo lépe než dnes,“ zní z úst pamětnice.
1989: Poslední průvod s portréty Gottwalda. Ten se v té době objevil i na stokoruně.
Za komunistů se prvomájového průvodu zúčastnil pouze jednou. „Donutili mě k tomu v roce 1971, to jsem byl v prváku na učňáku,“ vzpomíná 68letý Milan Blažíček. Zato 77letá Jana Horáková se oslavám Svátku práce nikdy nebránila a socialismus považuje za zlatou éru v dějinách českých zemí: „Do průvodu jsem chodila moc ráda. Ono se za komunistů vůbec žilo lépe než dnes.“ A 82letá Jana Bjačková si posteskne, že se dnes místo na oslavy 1. máje chodí do nákupních center.
K oslavám 1. máje se za minulého režimu nechal přimět pouze jednou, i když má v rodném listu letopočet 1958. „Na základní škole mě průvody míjely, protože jsem nebyl v pionýrské organizaci,“ vypráví 68letý Milan Blažíček z Ostravy.
DÁLE ČTĚTE: Landa se vložil do sporu Matáska s Turkem o „nácka“. Já byl kališník od prvních vteřin, napsal
„Pamatuji si sovětskou okupaci ze srpna 1968, tátu pak na počátku sedmdesátých let kvůli nesouhlasu s bratrskou pomocí vyloučili z KSČ. Prý pro nespolehlivost,“ pokračuje. Takzvané stranické prověrky, kádrování, to vše vedlo k vystresování rodiny a Milan podlehl.
Sovětský okupační generál na tribuně
„Do průvodu mě ve škole donutili v roce 1971, to vím úplně přesně. Tehdy jsem byl v prváku na železničním učňáku v Ostravě-Přívoze,“ vzpomíná. Jenže pod tribunou ho šokovalo, že k účastníkům oslav Svátku práce promlouvá i okupační sovětský generál.
Svátek práce 1971 podle Rudého práva Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Jeho vzpomínku potvrzuje i dobové Rudé právo z května 1971: „Slavnostní projev přednesl vedoucí tajemník krajského výboru KSČ soudruh Miroslav Mamula. Ostravské pracující pozdravil také představitel Sovětské armády generál A. L. Sokolenko. A pak už se lavina horníků, hutníků, stavbařů, mládeže dává na pochod. Spolu se sovětskými hosty přihlížejí řece krásy.“
A tehdy se Milan Blažíček zapřísahal, že tlaku režimu podlehl poprvé a naposledy. „V dalších ročnících učňáků jsme šli místo průvodu rovnou na pivo. Co nám mohli udělat? Vlastně nic, byli jsme železniční učni, poslední z posledních, žádní gymnazisté.“
Čtěte také
Povinný průvod, i když ne pro všechny
Stejně jako jeho otec pracoval Blažíček celý život jako šofér. „Naše rodina pochází ze slovenské Turzovky a tam Gustáva Husáka nikdy neměli rádi,“ připomíná Blažíček normalizačního generálního tajemníka KSČ a od roku 1975 i československého prezidenta. „Když Husák v prosinci 1989 padl, opil jsem se radostí. I když jsem řidič.“
A byly za normalizace prvomájové průvody povinné? „Pro všechny komunisty a svazáky určitě,“ vybavuje si ze svého okolí. „Kdo měl nějakou vedoucí pozici v zaměstnání, tak pro toho také. Ale jinak to bylo různé.“ Někdy i absurdní, protože třeba rodič, který záměrně nechodil do průvodů, mohl klidně ohrozit studia svého potomka. „Já byl jen šofér, mě nikdo nemohl přitížit,“ směje se pamětník.
Má tedy Svátek práce smysl, když komunismus úplně dehonestoval jeho původní význam? „Tak byla to kdysi reakce na střelbu do dělníků v americkém Chicagu. Smysl to má, protože jednou zase někdo může pálit do demonstrantů, takže ta tradice by se asi měla držet,“ říká.
Milan Blažíček vzpomíná na Svátek práce. Zdroj: Ivan Motýl
Pamětnice: Byly nás tisíce
I 82letá Jana Bjačková by Svátek práce nechala v kalendáři, zavřela by však nákupní centra. „Bohužel, dneska lidé nemají co slavit, protože průvody už nemáme. Tak se chodí po nákupních centrech, kde všichni vyhodí obrovské peníze za úplné zbytečnosti. Dříve jsme žádné supermarkety neměli a také jsme si pěkně žili.“
Prvomájové průvody považovala za srdeční záležitost, za jeden z vrcholů pracovního roku. „Řeknu to upřímně. Kdysi to bylo lepší, než jak je tomu dneska. Průvody byly moc dobré, chodili jsme tam všichni rádi, pobavili se, všechno bylo pěkné,“ vypráví někdejší svačinářka z VŽKG čili z Vítkovických železáren Klementa Gottwalda v Ostravě.
Vítkovické železárny měly za normalizace asi 40 tisíc zaměstnanců. „V průvodu nás šly tisíce, kolem podnikového kulturáku po Gottwaldově třídě,“ lokalizuje ostravské průvody na bulváru před dnešní Dům kultury města Ostravy. Narodila se v roce 1944. „Svůj první průvod si pamatuji někdy z prvé třídy, u nás na slezském venkově,“ vzpomíná Jana Bjačková, která vyrůstala ve Vřesině. Ještě za časů Klementa Gottwalda a Josifa Vissarionoviče Stalina, přičemž portréty obou diktátorů tehdy zdobily čela průvodu ve většině československých měst i obcí.
Na průvody sice vzpomíná ráda, ale zároveň si dobře uvědomuje, že už se nevrátí. A malý vesnický koloniál už také nikdy nenahradí supermarket. „Já vím. Jak něco mladým začnu vyčítat, tak mi odpoví: Ty jsi jak ze Starého zákona.“
Jana Bjačková vzpomíná na Svátek práce. Zdroj: Ivan Motýl
Na komunisty nedám dopustit
První oslavy Svátku práce prožila 77letá Jana Horáková doma v Karlových Varech. „V první třídě základní školy. Líbilo se mi to, ale později jsem v Ostravě zažívala mnohem větší průvody,“ srovnává.
„Do Ostravy jsem se dostala náhodou, když jsem si našla práci servírky v Peci pod Sněžkou a přijel si tam zalyžovat můj budoucí manžel,“ vypráví. Úderník z první „velké stavby socialismu“, jak se říkalo Nové huti Klementa Gottwalda. „Manžel pak nechtěl, abych dělala servírku i v Ostravě, tak mi našel místo na Nové huti. Ve válcovnách, to byla dřina v těžkém průmyslu, kolem hlavy mi projížděly žhavé ingoty.“
Ani manžel nepocházel z Ostravy, nýbrž z vinorodé jižní Moravy. Přilákaly ho vysoké výdělky na huti. „Do průvodu jsme oba chodili moc rádi. Ono se za komunistů vůbec žilo lépe než dnes,“ je přesvědčena. Prvomájová sláva jí pořád chybí, a to i 37 let od sametové revoluce. „Na komunisty nedám dopustit. Peněz sice moc nebylo, ale vyžili jsme dobře, a to jsme měli tři děti. Těch mladých rodin je mi dnes líto, protože je těžké vydělat na nájem a vlastní bydlení je pro ně takřka nedostupné. Když jsem dělala na huti, nebyl žádný problém sehnat podnikový byt, a to za směšný nájem.“
Čtěte také
1989: Poslední průvod Klementa Gottwalda
Dnešní teenageři zase nemusí povinně do prvomájových průvodů. A ani poslouchat ideologické žvásty, když komunisté oslavy hodnotili. Tohle je třeba autentický popis 1. máje podle deníku Rudé právo z května 1989. V té době nikdo netušil, že je to poslední povinný průvod.
„V devět hodin, po zahájení manifestace, vytvořilo asi 250 tisíc účastníků pestrobarevnou řeku. Slunce dalo našim praporům, vlajkám, mávátkám i heslům svítivou barvu,“ pochvaloval si deník Ústředního výboru KSČ Rudé právo v roce 1989. Zatímco dav nesl portréty Marxe, Engelse i masového vraha Klementa Gottwalda. „Posíláme z naší prvomájové manifestace bojové soudružské pozdravy sovětskému lidu a jeho leninské komunistické straně,“ hřímal tehdy generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš z tribuny na Václavském náměstí.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Konference Money Money Money na CNN: Debata Amanpour s Pavlem opanovala globální vysílání
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
