REPORTÁŽ: Strach o děti, plané sliby a změna v nedohlednu. V ústeckém Mojžíři politikům nevěří
Ústecký Mojžíř má pověst vyloučené lokality. I proto se v čase před komunálními volbami z něj pravidelně stává třaskavé téma. Na sídliště minulý týden zavítal kandidát sedmi stran spojených v jednu celoměstskou koalici Tomáš Vohryzka. Beseda s obyvateli se tu většinou nesla ve vypjaté atmosféře, která odrážela frustraci místních – z planých slibů politiků, nebezpečí v ulicích i ze změny, která nepřišla.
Mojžíř, kdysi samostatná ves a dnešní součást městského obvodu Neštěmice, leží asi sedm kilometrů od centra Ústí nad Labem. Dostat se sem dá buď autem, vlakem nebo trolejbusem číslo 70, který vás doveze až na nechvalně známé sídliště. Po vystoupení z trolejbusu na člověka dýchne těžká atmosféra místa, které je považováno za jednu z nejznámějších vyloučených lokalit v Česku.
ČTĚTE TAKÉ: Brno je moc důležité na to, aby mu vládlo ANO, odmítá spolupráci lídr Pirátů. Chce 20 %
Na první pohled tak přitom nepůsobí. Autor tohoto článku na zmíněné zastávce vystoupil chvíli po půl šesté odpoledne a na ulici potkal několik skupinek místních, převážně Romů. Venku si hrály děti, chodníky byly čisté a panelové domy působily udržovaně.
Právě do nechvalně známého Mojžíře měli onoho odpoledne v plánu zavítat politici koalice Jedno Ústí. Nejširší spojení kandidujících stran a hnutí v dějinách města tvoří sedm subjektů: PRO! Ústí, Piráti, Zelení, STAN, TOP 09, Ústecké fórum občanů (UFO) a Naše Česko.
Nečekaně dobrý první dojem převládá i při cestě kolem místní školy až k restauraci Johanka. Návštěvníky vítají jasně viditelné tmavě fialové vlajky s nápisem „Jedno Ústí“.
Nebát se pustit děti ven
Ve starším restauračním zařízení to pár minut před šestou hodinou odpoledne, kdy má akce začít, žije. Na místě je asi 15 lidí, kteří postupně usedají na místa nebo si chodí objednávat nápoje, zejména točenou malinovku. V šest dorazí lídr kandidátky – ředitel Městských služeb Tomáš Vohryzka. Chvíli nato přijde několik dalších skupinek místních, a politika tak nyní v prostorách restaurace Johanka poslouchají téměř tři desítky lidí.
Vohryzka několik minut vášnivě hovořil o svých prioritách – mluvil mimo jiné o vybudování nové náplavky, obnovení ústeckého autobusového nádraží nebo poněkud obecněji zmínil dostupnost služeb či problematiku parkování. Za souhlasného pokyvování publika, kde zhruba polovinu tvořili Romové, také prohlásil, že by si přál, aby bylo na ulicích krajského města bezpečněji. „Abyste se nemuseli bát pustit děti ven,“ uvedl.
„Chceme Ústí, které má budoucnost – a tu bude mít jen a pouze tehdy, když tady budou lidé chtít žít. Jinak Ústí budoucnost nemá,“ zdůraznil politický nováček. Příjemnou atmosféru narušilo až představení projektu takzvané Karty Ústečáka – tu by podle Vohryzky dostal každý, kdo má trvalý pobyt v Ústí, a následně by tak získal nejednu výhodu. Mimo jiné třeba MHD za korunu na den – tedy za 365 Kč na celý rok.
„Leda ve snu!“ zakřičel z ničeho nic jeden z přítomných. Tím odstartoval vyhrocenou diskuzi, kterou musela klidnit až kandidátka Jednoho Ústí na starostku Neštěmic Zdenka Černá. Nedůvěra některých místních k politikům však v tu chvíli už byla více než patrná. „Sem před volbami všichni jezdí a pak se nic nezmění,“ stěžoval si nahlas občan. „Ale to je pravda!“ podpořila ho další místní.
Čtěte také
Zmíněný návštěvník diskuze, stěžující si na to, že je změna v nedohlednu, byl Rom ve středním věku. Situace na sídlišti ho nenechávala klidným, a on tak opakovaně útočil třeba na starostku Neštěmic Yvetu Tomkovou (Vaše Ústí), která v jejich čele stojí nepřetržitě od roku 2014.
„Paní Tomková jenom slibuje a nikdy nic neudělá,“ zlobil se. Když se ho Vohryzka zeptal, jak je tedy možné, že je starostkou již třetí volební období, občan si postěžoval, že on sám současný stav změnit nedokáže. „Já můžu volit někoho jiného, ale když paní Tomkovou zvolí další tři tisíce lidí… S tím nic neuděláte. Já bych se chtěl někdy vyspat do práce,“ dodal.
Tato věta, se kterou hlasitě souhlasila většina romských i neromských občanů přítomných v restauraci Johanka, dobře vystihuje náladu v celém Mojžíři. Té vévodí únava ze špatného soužití mezi obyvateli. Na nepřizpůsobivé nájemníky, kteří jsou hlasití a zanechávají po sobě nepořádek, si stěžovali i romští občané sídliště.
„Moje paní vstává do práce ve čtyři, já v šest, a chtěl bych se někdy vyspat. Ale tady se nevyspíte, tady je taková situace… To už je neřešitelné, já nevím, kdo to kdy vyřeší,“ popisoval dále místní občan svou frustraci, než se za podpory přísedících vrátil ke kritice starostky: „Paní Tomková jenom slibovala a dodneška neudělala nic.“
Být mladší, odejdu, přiznává místní
Mikrofonu se po několikaminutové diskuzi znovu chopil Vohryzka. „Koho si zvolíte, je na vás. My vám tady chceme prezentovat program, který jsme pro vás připravili, a chceme vám ukázat kandidátky do obvodu i na magistrát. To je tým lidí, který vám ten program doručí. Proto jsme dneska tady,“ řekl přítomným.
Na sousedské soužití si stěžovala také starší obyvatelka mojžířského sídliště, se kterou v ústraní redaktor CNN Prima NEWS hovořil. „To si neumíte představit…“ povzdechla si. V jednom z panelových domů žije s manželem. Přestěhovali se sem před lety z rodinného domu.
Soužití se sousedy, z nichž většina jsou Romové, označila za „hrozné“. Někteří ze sousedů jí prý sprostě nadávají, už jen když je napomene, aby dodržovali pořádek ve společných prostorech. „To je začarovaný kruh. To se nikdy nezmění. Mně se líbí, co tady pan kandidát a kandidátka říkají, ale nevěřím… Ne jim, že to říkají, ale nevěřím, že se to změní,“ řekla rezignovaně. „Kdyby mi bylo aspoň o 15 let míň, tak odejdu…“ dodala.
V restauraci mezitím diskuze vrcholila. Kandidátka na starostku Černá k místním promlouvala o potřebě naučit takzvané nepřizpůsobivé novým návykům. „Když něco děláte dlouho a máte návyk, tak to tak je. A dlouho vám bude trvat, než se naučíte…,“ říkala politička, než jí jedna z místních Romek skočila do řeči.
Čtěte také
„Nikdy Cigána nepoučíš, nikdy Cigána nenaučíš!“ rozohnila se. „Ale poučíš, poučíš! Jak žili v Chánově?“ nesouhlasil s ní další Rom, který zároveň v Neštěmicích kandiduje v řadách koalice Jedno Ústí. „Musíte vyhodit degeše a nastěhovat slušné!“ vyzývala jeho partnerka.
Vohryzka v reakci na diskuzi připomněl příběh koupaliště Brná v ústeckém Střekově. „Když jsem nastoupil do čela městských služeb, pravidla se tam nedodržovala, byla tam špína. Dneska tam jsou všichni v pohodě, nebojí se tam, nic se jim tam neztratí. Jo, jednou se tam někomu ztratily boty…“ zavtipkoval.
„Tam jsou tři tisíce lidí denně a oni se spolu prostě uměj bavit, uměj tam spolu žít. Koupou se vedle sebe, jezdí na tobogánu, tráví spolu celý den na pár metrech. A žijou vedle sebe, černý, bílý, modrý, všichni. Proč by vedle sebe, proboha, nemohli žít tady v Mojžíři?“ tázal se Vohryzka publika.
„Já tomu věřím, že se lidi dají předělat,“ prohlásil odhodlaně jeho spolukandidát, zmíněný romský obyvatel Mojžíře. „Nedají, nedají…“ reagovala s pochybnostmi starší dáma sedící u stejného stolu. „Ale to jsme my slušní, co něco umíme. Ale lidi, kteří se sem stěhujou, jsou nevychovaní, dělaj nonstop rámus. Ti se to nenaučej, i kdyby policajti chodili stokrát!“ měla jasno další Romka.
Sousedé, přitom se neznají
Ta se hned nato Vohryzky zeptala, jestli tedy chce, aby se Romové hádali mezi sebou. To kandidát na primátora rázně odmítl. „Nechci, aby tady vznikly kulturní války mezi Romy odtud a Romy odtamtud. Proboha, v tý naší čtvrti žijeme všichni. Jsou tady lidi, kteří dodržují pravidla a chtějí tady žít. A jestli sem někdo přijel dělat bordel, tak tady nemá co dělat,“ konstatoval.
„Můžu vám něco říct?“ zeptala se jej Romka, která již předtím promlouvala o nutnosti „vystěhovat degeše a nastěhovat slušné“. „Já už tady bydlím pět let a pořád mě cigáni neznaj. Věříte tomu? Znám jenom ty lidi, co bydlíme v jednom paneláku. Ten je v pohodě, tam se lidi nestřídaj,“ stěžovala si a její hlas postupně sílil, až už skoro křičela: „Jak je to možný? Já neznám lidi, bydlím tu pět let, a to je v pohodě?“
„Když jsem tu byla nově a vypustila jsem děti ven, bála jsem se o ně. A to jsem Romka. Předevčírem šel kluk ven a nějakej malej liliput mu hodil kámen do pusy. No tak je tohle normální?“ dodala nespokojená občanka mojžířského sídliště.
Většina z tamních 616 bytů je v soukromém vlastnictví. Po revoluci je město zprivatizovalo a noví majitelé do nich začali masivně sestěhovávat sociálně slabé, často i zadlužené rodiny, připomněl web Aktuálně.cz. Jak uvádí Hlídací pes, někteří zde vlastní i několik desítek bytových jednotek. Na nájmu, který je často srovnatelný s úrovní činže na sídlištích v Praze, majitelé trhli nemalé peníze díky zneužívání dávek sociálního systému. Tak vznikla a tak funguje jedna z nejslavnějších vyloučených lokalit u nás.
O moc lépe není ani ve zbytku města, vždyť kvalita života je v Ústí nad Labem dlouhodobě jednou z nejhorších v Česku republice. Podle webu Obce v datech, který tento ukazatel každý rok porovnává ve více než dvou stovkách měst a obcí, skončila loni severočeská metropole až na 182. místě. Za první kvartál letošního roku se v obci s rozšířenou působností (ORP) Ústí nad Labem navíc celých 14,2 procenta obyvatel potýkalo s exekucí. Jde o jeden z vůbec nejvyšších podílů v zemi.
Existuje-li však ukazatel, ve kterém Ústí nad Labem v porovnání se zbytkem republiky exceluje, je to výše nájemného. Za první kvartál letošního roku tam obyvatelé podle dat společnosti Deloitte na činži zaplatili vůbec nejméně ze všech krajských měst v Česku – metr čtvereční v bytě je vyšel na 226 korun měsíčně.
„Víte, co já chci?“ zeptal se Vohryzka přítomných v restauraci v reakci na stížnosti své předřečnice. „Aby Ústí nad Labem bylo město, kde nejsou nejlevnější nájmy a byty, kde k nám posílají lidi, aby tady někde nějak žili. Já chci, aby tady žili ti, co tady chtěj žít, co tady mají kořeny, co tady jsou ochotní platit nájem a dodržovat pravidla. Nechci, abychom byli stoka republiky. Nedopustíme, aby byl Mojžíř stoka republiky,“ řečnil Vohryzka.
„Nechceme z Mojžíře udělat výspu města, vůbec. Je to jedna z nejstarších částí Ústí nad Labem a patří tam. My ho nenecháme na chvostu, nebudeme se tvářit, že je to nějaký odpad. Chceme Mojžíři vrátit slávu, aby to byla svébytná, hrdá součást Ústí nad Labem a aby se tady hezky žilo,“ dodal.
„Tady je to vždycky vostrý“
To už se ale akce v restauraci Johanka chýlila ke konci. Bylo kolem půl osmé večer a nad Mojžířem padala tma, když se Vohryzka s přítomnými rozloučil a ti se začali rozcházet zpátky do svých domovů. Většina mířila k hlavní silnici – buď na trolejbus číslo 70 směr centrum, který měl odjezd za pár minut, nebo dál na samotné sídliště.
K zastávce se vydal i autor tohoto článku. Na schodech restaurace se ještě jedné z místních, která se čile zapojovala do diskuze, ze zvědavosti zeptal, jestli jsou všechny zdejší akce takto vyostřené. „Asi nejste zvyklej,“ zasmála se, než dodala s vážnou tváří: „Tady to je vždycky vostrý.“
V příštích dnech vám redakce CNN Prima NEWS přinese také reportáž z kampaně, kterou v ulicích Ústí nad Labem vedou kandidáti hnutí ANO.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Centrum Ostravy jako po Tálibánu i auto za miliony. Kandidáti na primátora se střetli v debatě
Michael studuje obor Veřejná a sociální politika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Členem on-line redakce CNN Prima NEWS je od října 2024. Soustředí se hlavně na domácí politiku, se zájmem sleduje také dění ve Spojených státech. Ve volném čase se věnuje zejména hudbě. (Michael.Cardal@iprima.cz)
