REPORTÁŽ: Za tajemnými hrady do Karpat aneb Fascinující zříceniny u českých hranic
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Hrady u hranic střežily cestu mezi Prahou a Budínem.
Ostrý Kameň nabízí výhledy i romantiku bez vstupného.
Rekonstrukce hradu Beckov stála 950 tisíc eur.
Židovský hřbitov u Beckova připomíná tragické osudy.
Romantické trosky hradů Branč, Ostrý Kameň, Korlátka nebo Beckov vévodí strmým karpatským kopcům jen 15 až 45 kilometrů od východní hranice České republiky. „Výlet za kamennými ruinami tam má úplně jiné grády, než když milovník středověku šlape třeba po turisty přelidněném Českém ráji,“ přemítá o zříceninách hned za česko-slovenskou hranicí reportér CNN Prima NEWS. Pohraniční hrady si dobře pamatují bojovné Tatary, Turky či uherské Kuruce, kteří toužili obsadit i země ležící západně od této horské hradby. Tady se vždy potkával Východ se Západem.
Cesta na hrad Ostrý Kameň (569 m n. m.) na stejnojmenném vrcholu v Chráněné krajinné oblasti Malé Karpaty občas působí jako pralesní stezka. Desítky padlých listnáčů tady záměrně nikdo neodklízí, zatímco kořenový systém buků, který v prudkých svazích odkryla mohutná eroze, vytváří až surrealistické obrazy. Kořeny připomínají jakýsi fantazijní výjev, jako by se tu stovky drápů nějaké hrozné obludy zarývaly do země. A přiléhavý je i popis, že zdejší kořenový systém tvoří tlustí hadi plazící se tajuplným lesem.
Jména hloupých na všech sloupích
Ke zřícenině hradu Ostrý Kameň je to autem od česko-slovenského hraničního přechodu Velká nad Veličkou – Vrbovce zhruba 45 kilometrů a vůz lze nechat třeba v obci Buková, odkud na hrad vede zelená a posléze červená turistická značka. Anebo zastavit na parkovišti u místní vodní nádrže, u které lze najít i několik hospůdek, třeba Lážo plážo bistro. Občerstvení přijde vhod, protože dobyvatele zříceniny čeká pořádný výšlap.
ČTĚTE TAKÉ: Odysseus byl víc člověk než hrdina. Do války proti Tróji nechtěl, nakonec ji Řekům vyhrál
Mená hlúpych na všetkých stĺpoch, říkají Slováci. Česká verze lidového rčení zní vlastně skoro stejně. Kdo se tedy skrývá za přezdívkami Kogi nebo Rasty, což jsou jména vyrytá nožem do jednoho z mohutných buků, který roste u stezky na Ostrý Kameň? Nevíme, ale stromům samozvaní „dřevorytci“ ublížili. Pro kůru jsou to nezhojitelné jizvy, strom je už nikdy úplně nezacelí a zraněním pronikají bakterie, hmyz i spory hub, což vede k hnilobám a předčasnému úmrtí poškozené dřeviny.
V okolí hradu Ostrý Kameň ale v průběhu minulých století především zbytečně umírali lidé. Stovky bojovníků na takzvané České cestě, která spojovala Prahu s uherským Budínem (dnes část Budapešti), tedy Západ s Východem.
Ke zřícenině hradu Ostrý Kameň je to autem od česko-slovenského hraničního přechodu Velká nad Veličkou / Vrbovce zhruba 45 kilometrů . Na snímku podpisy nožem, které do starých buků vyřezávají návštěvnici hradu. Zdroj: Ivan Motýl
Ostrý Kameň a ostré boje
V zápalu vášně se páchají různé šílenosti. Do kůry buku na hradě Ostrý Kameň je také vyryté srdíčko a v jeho středu jsou dobře čitelné iniciály A+P s letopočtem 2016. Kdo ví, jak tato láska z hradního výletu pokračuje po dalších 10 letech? Možná úplně vyhasla, stejně jako životy vojáků, kteří si to tady rozdávali v bojích na život a na smrt.
O hrad Ostrý Kameň se bojovalo již ve 14. století, nicméně také kolem roku 1704, kdy už česká šlechta dávno stavěla barokní zámky. Tady na České cestě do Uher se na počátku 18. století odehrála bitva mezi rakouskou císařskou armádou a protihabsburskými povstalci Františka II. Rákócziho, kterým se přezdívalo kuruci. A ti pragmaticky využívali i podporu Turků v té době ještě usazených na Balkáně. Jak uvádějí prameny, v údolí pod hradem Ostrý Kameň zemřely tisíce vojáků. Radost z úchvatné krajiny tak tady přece zakaluje i ponurý tón, války jsou nekonečným průvodcem lidských dějin.
V letech 1703–1709 byla opakovanými nájezdy povstaleckých kuruců pustošena i východní Morava, kde bylo vypáleno až 100 vesnic a pozabíjeno několik stovek civilistů. V lidovém podání šlo pořád o pokračující „války s Turkem“, však také František II. Rákóczi po porážce povstání dožil v Osmanské říši a v roce 1735 byl pohřben v Istanbulu.
Čtěte také
Romantika bez vstupného
Výstup dá zabrat, nahoře ale čeká odměna. Zřícenina hradu Ostrý Kameň je sice zčásti zarostlá lesem, z trosek věže vystavěné na vápencovém hřebeni jsou ale krásné výhledy. Jsou to „pouze“ Malé Karpaty, ale skalnatá krajina připomíná divočinu Malé Fatry. Odměnou je zjištění, že se na hradě neplatí žádné vstupné a lze tu i bivakovat. Je to ráj pro vyznavače noclehů v romantických kulisách.
S rekonstrukcí zříceniny nikdo nespěchá, tady je doma hlavně „zub času“. Rozlehlá zřícenina nicméně skrývá nejrůznější tajemná zákoutí. Záleží na chuti poutníka, pevnost je zastávkou na 30 minut, ale nenudí ani po třech hodinách. Pokud milovníci ikonické české komedie Tajemství hradu v Karpatech hledají něco podobně zajímavého a také v nepříliš velké vzdálenosti od Prahy, jsou tu správně.
Ke zřícenině hradu Ostrý Kameň je to autem od česko-slovenského hraničního přechodu Velká nad Veličkou / Vrbovce zhruba 45 kilometrů . Zdroj: Ivan Motýl
Korlátka. Hrad s divným názvem
Z hradu Ostrý Kameň jsou vidět větrné elektrárny na hřebeni kopce, na němž stojí i zřícenina s podivuhodným názvem Korlátka. Automobil lze nechat u turistické Chaty SNP nad obcí Rozbehy a dále už vyrazit po svých, nejlépe žlutě značenou turistickou stezkou.
Zřícenina se průběžně restauruje a záchranné práce dávají smysl, jinak by z pohraničních hradů mnoho nezůstalo, vždyť nenechavci z okolí zdejší středověké zdivo ještě nedávno rozebírali na stavební materiál. S každou rekonstrukcí ale zároveň mizí genius loci, který je třeba na hradě Ostrý Kameň skoro hmatatelný. Opravy zříceniny Korlátka začaly na počátku nového tisíciletí, a to napřed z iniciativy slovenských skautů.
Husité i otrávený Zikmund
Korlátka čili Korlátkő, to je vlastně maďarský výraz pro hraniční kámen. Jde o další hradní pevnost, která střežila Českou cestu. A i tady byla po staletí prolévána krev, třeba na sklonku husitských válek, i když mnoho informací o této době nemáme. „Jakýmisi dozvuky husitských válek se ve čtyřicátých letech 15. století staly kořistnické rozbroje, které postihovaly celé moravsko-slovenské pomezí,“ uvádí se ve Vlastivědném časopise Slovácka a Záhoří z roku 1989. Časopis vylíčil krvelačného husitského hejtmana Jana Moravanského, který odtud dokonce ohrožoval i bratislavské měšťany.
Informační tabule přímo na hradě uvádí podobné informace. Turistů sem přichází minimum, alespoň během naší návštěvy. Bufet Korlátka pod hradem zažene žízeň, u poháru vína je také možno promluvit s domorodci. Těm se nový bufet líbí i nelíbí, mnozí měli zříceninu raději bez civilizačních výdobytků. „Pro nás kluky to byl pohádkový hrad. Zarostlá zřícenina, obrovské dobrodružství, tohle všechno je pryč,“ posteskne si jistý šedesátník.
S vínem se v bistru musí opatrně. Jedna legenda totiž vypráví, že v roce 1404 byl na hrad přivezen uherský král Zikmund Lucemburský (syn Karla IV.), kterého se ve Znojmě pokusil otrávit vínem jeho bratr a český král Václav IV. Bolestmi sužovaný Zikmund se naštěstí dozvěděl, že na korlátském sídle zrovna pobývá jistý vyhlášený švábský lékař, který následně uherského panovníka skutečně zachránil.
Korlátka čili Korlatkö, to je vlastně maďarský výraz pro hraniční kámen. Jde o další hradní pevnost, která střežila Českou cestu poblíž dnešních hranic Slovenska s Českou republikou. Zdroj: Ivan Motýl
Vraždící Turci, Branč a brunch
Z česko-slovenského přechodu v moravské obci Velká nad Veličkou to má pěší poutník pouhých 15 kilometrů na slovenskou zříceninu hradu Branč. Jde to samozřejmě i autem, což je příležitost k prohlédnutí pohraničního městečka Myjava, založeného v roce 1586 uprchlíky z jihu Slovenska, kteří vzali nohy na ramena před postupujícími tureckými vojsky. Chvíli byl klid, ale turecko-tatarské vojsko do Myjavy nakonec v roce 1663 přece došlo a městečko vyrabovalo, vypálilo a do zajetí odvleklo anebo rovnou zavraždilo 707 obyvatel.
Panorama hraničního hradu Branč je malebné. Podle 10 let starého knižního průvodce je zřícenina opuštěná a volně přístupná. Dekáda je ale dlouhá doba, takže dnes poutníka zarazí stavba toalet i budka s nápisem Pokladna. V samotném hradním areálu sice zrovna není ani noha, ale domácí turismus se i na Slovensku prudce rozmáhá, takže sem prý občas míří zástupy.
Branč samozřejmě neznamená totéž co brunch, na oběd nebo i večeři je třeba zamířit do Myjavy nebo Senice. Anebo v hraniční slovácké obci Velká nad Veličkou navštívit domácí řeznictví Jana Kružici, jehož slanina nemá široko daleko konkurenci.
Čtěte také
Války s Turky
Kdo se z hradu Branč zadívá směrem k české hranici a zároveň bude myslet na historickou osu dějin českých zemí, uvidí vojska Jana Lucemburského, která tento strážní hrad na České cestě dobyla v první třetině 14. století. A když se podívá na východ do údolí Váhu, tak spatří, jak k hradu táhnou turecká vojska. Poprvé ho pokořila v roce 1683. Ve stejném roce, kdy Turci došli až k branám Vídně.
„Bůh po mrzké nepravosti do naší uherské vlasti vyslal houfy připravené k boji, k válkám způsobené, strach, hrůzu, křesťanství všeho – Turka, Tatara lítého,“ zapsal si tehdy o islámském vpádu farář Štefan Pilárik z nedaleké Senice. Je to i zajímavý vzkaz dnešku. Od smělého pokusu Turků změnit celou Evropu v muslimskou enklávu vlastně až tolik času neuplynulo, přičemž radikální stoupenci islámu to nevzdávají ani ve 21. století.
Z česko-slovenského přechodu v moravské obci Velká nad Veličkou to má pěší poutník pouhých 15 kilometrů na slovenskou zříceninu hradu Branč. Zdroj: Ivan Motýl
Bezprostřední strach z Turků tehdy prožívala i sousední Morava, a to skoro po dobu 170 let. Poprvé se Morava třásla před islámskými vojsky při jejich tažení v roce 1529, ke skutečnému velkému plenění Slovácka a Valašska ale došlo až v roce 1599. Pak ovšem následovalo století temna, kdy bylo původní obyvatelstvo jihovýchodní Moravy téměř vyhubeno. Podle dobových pramenů (urbářů, domovních a sirotčích knih, lánových rejstříků atd.) například Turci v květnu 1605 vypálili město Strážnici, přičemž detaily o tomto vpádu přinášejí Paměti z pera kněze Jednoty bratrské Pavla Urbanidese z obce Rohatec na břehu hraniční řeky Moravy:
„Léta Páně 1605 z dopuštění Božího od nepřátel, totižto Turka a Tatara, k velikým a hrozným škodám jsme přišli. Od Skalice na nás přitáhnouc, hned nás počali mordovati a naše statky bráti, hoferů, nádenníků, žen, dítek zmordovali, zajali. Některé tak náramně bili, že jim v rukou umírali, ženy a panny zprzňovali. Města, městečka, vsi, dvory a mlejny pálili.“
Zřícenina Beckov oporou Evropské unie
„Pane hrábě, tady už ložírovali jinší milostpáni, například aji sám jenerál Patláj! Ten potém po téj patáliji v údolí Žinčice poudál ráno našemu děkoj: Tož bitvu sém presrál… ale dobre sá vyspááál.“ Tak zní jedna z populárních hlášek z již připomínané české sci-fi komedie Tajemství hradu v Karpatech z roku 1981.
Ano, o hrady se celá staletí hlavně bojovalo, mohutný Beckov v údolí Váhu se však Turkům nikdy nepodařilo získat. Už od 13. století to bývala jedna z největších slovenských pevností a nedobytně působí i dnes. Část hradu doslova visí nad údolím jako orlí hnízdo na mohutném skalním ostrohu vysokém 60 metrů. Muslimští nájezdníci se tak museli spokojit s vyvražděním a vypálením městečka v podhradí.
Hrad Beckov ve slovenských Karpatech, nedaleko českých hranic. Už od 13. století to bývala jedna z největších slovenských pevností a nedobytně působí i dnes. Část hradu doslova visí nad údolím jako orlí hnízdo, na mohutném skalním ostrohu vysokém 60 metrů. Zdroj: Ivan Motýl
Beckovský hrad je slovenskou národní kulturní památkou a až do konce října je přístupný každý den, vstupné přijde na 8 eur (necelých 200 korun) pro dospělého. A letos 17. července tu zažili velkou slávu, neboť byla dokončena rekonstrukce severního hradního paláce za 950 tisíc eur (téměř 23 milionů korun). „Tak jako hrad Beckov po staletí podpírá pevná vápencová skála, jeho obnovu dnes podpírá evropská solidarita,“ zaznělo při červencové slavnosti. V zemi, v níž mnozí politici hlasitě podporují Slovexit, tedy odchod z EU, je dobré slyšet i podobné hlasy.
Židovský hřbitov u hradních zdí
Beckov sice poskytuje velký zážitek, ale hradní genius loci jako by dnes žil spíše za hradbami zříceniny. Čarokrásné výhledy na monumentální stavbu nabízí především naučná stezka Sychrov. Daleko od davu turistů, a přece s hradem přímo na obzoru, si poutník může připadat jako Karel Hynek Mácha, když v prvé půli 19. století objevoval hradní zříceniny v Čechách.
Židovský hřbitov pod hradbami. Hrad Beckov ve slovenských Karpatech, nedaleko českých hranic. Už od 13. století to bývala jedna z největších slovenských pevností a nedobytně působí i dnes. Část hradu doslova visí nad údolím jako orlí hnízdo, na mohutném skalním ostrohu vysokém 60 metrů. Zdroj: Ivan Motýl
Naučná stezka protíná i židovský hřbitov přilepený přímo na hradní zdivo. A našince udiví, že pohřebiště je spojeno s českými dějinami. Do Beckova přišli Židé v 17. století po útěku z moravského Uherského Brodu, kde ale při pogromu na 200 izraelitů zahynulo. Na pohřebišti leží i Katherine Schwarzová rozená Süssová, jež tento svět opustila 19. března 1928. Její předkové byli vyhnáni z Uherského Brodu, ale ona už naštěstí nedožila se dalšího pogromu.
Ze 120 beckovských Židů přežilo holocaust jen 19 osob. K prvním z odvlečených patřila již v roce 1942 Frida Spronzová, která zahynula v koncentračním táboře v pouhých 21 letech. Evropa právě prožívala druhou globální válku v jediném století, jenže Slovensko dnes sousedí s Ukrajinou, která čelí brutální ruské agresi, a podle názorů některých historiků je to už jakýsi prolog ke třetí světové.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vyvíjíme drony s doletem 10 tisíc kilometrů, řekl Zelenskyj. Popsal historický moment s Trumpem
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
