REPORTÁŽ: Zde žil Heydrich. V Panenských Břežanech opatrují Kubišův dopis milence
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Dva zámky pro dva fanatické nacisty. V Panenských Břežanech žil Reinhard Heydrich i Karl H. Frank
Co napsal parašutista Jan Kubiš své nové známosti jen několik dnů před atentátem?
Dolní zámek v Břežanech ostudně chátrá, v Horním zámku sídlí Památník národního útlaku a odboje
Historik Jan B. Uhlíř o nových poznatcích o průběhu atentátu.
Milá Máničko! Přijměte mnoho srdečných pozdravů… Tak začíná dopis parašutisty Jana Kubiše, který několik dnů před atentátem na Reinharda Heydricha poslal své nové lásce Mařence. Dopis nyní střeží Památník národního útlaku a odboje v Panenských Břežanech, jehož vedoucím je historik Jan B. Uhlíř. „Horní zámek v Břežanech si za své letní sídlo zvolil Karl H. Frank a dnes tu sídlí památník. Na Dolním zámku žil Reinhard Heydrich, který odtud 27. května 1942 vyjel na poslední služební cestu, kterou ukončila odbojová skupina Anthropoid,“ líčí historik. Dolní zámek je v žalostném stavu.
Není to úplná ruina, rekonstrukce by ale přišla na obrovské peníze. Heydrichův Dolní zámek v Panenských Břežanech chátrá již mnoho let a před hlavním portálem se kupí obrovské rumiště stavebního odpadu i dřeva. „Objekt má soukromého majitele, ale dovedu si představit, že by také sloužil vzdělávání. I když další památník odboje v jedné obci by asi nedával smysl,“ přemítá před Dolním zámkem historik Jan B. Uhlíř.
Heydrich na zámku bydlel pouhý měsíc
Uhlíř je vedoucím Památníku národního útlaku a odboje, který sídlí na Horním zámku a je součástí Oblastního muzea Praha-východ. Barokní stavba nad obcí je skvostně rekonstruována a nabízí stálou expozici s výmluvným názvem Zločin a trest. „Horní zámek patřil po vzniku Československa v roce 1918 Bedřichu Gerstelovi, podnikateli židovského původu. Ten v roce 1939 emigroval a uvolněný zámek ‚arizoval' SS-Gruppenführer Karl H. Frank, státní tajemník v Úřadu říšského protektora. Samozřejmě s vědomím, že se tím stane sousedem říšského protektora,“ vysvětluje Uhlíř.
Na Dolním zámku nejprve žil říšský protektor Konstantin von Neurath. „A teprve po Velikonocích roku 1942 se do Dolního zámku nastěhoval Reinhard Heydrich s manželkou Linou a dětmi. Takže tady žil pouhý měsíc před atentátem,“ informuje historik pod vstupním balkonem hlavního vchodu do zámku. Právě odtud vyjel Heydrich do svého úřadu i 27. května 1942.
Dolní zámek v Panenských Břežanech, na kterém žil Reinhard Heydrich a odkud vyjel 27. května 1942 na svoji poslední služební cestu. Zdroj: Ivan Motýl
Zabíjela bomba Jana Kubiše
Atentát na šéfa Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha je podle Uhlíře asi nejlépe zmapovanou kapitolou moderních českých dějin: „K této události nicméně stále objevujeme další detaily.“
K vražednému útoku došlo na pečlivě vybraném místě v Libni, v prudké zatáčce mezi dnešními ulicemi Zenklova a V Holešovičkách, kudy Heydrich každodenně projížděl cestou ze svého sídla v Panenských Břežanech do úřadu na Hradčanech. A Pražané místu dodnes neřeknou jinak než Heydrichova zatáčka.
„Šedozelený Mercedes-Benz 320 Cabriolet B se v zatáčce objevil v 10 hodin a 35 minut a napřed se Heydricha pokusil dávkou ze samopalu zasáhnout Josef Gabčík. Zbraň však selhala. Heydrich se rozhodl útočníka osobně zatknout a nařídil okamžitě zastavit. Toho využil Kubiš, který k vozu pohotově vrhl bombu vyrobenou z britského protitankového granátu,“ líčí Uhlíř. Výbuch roztrhl pneumatiku, vyvrátil dveře a rozbil skla.
Ještě donedávna se přitom zpochybňovalo, že Kubišova bomba Heydricha smrtelně zasáhla: „Dnes už je prokázáno, že nevelký mosazný plíšek z roznětky nárazového zapalovače bomby prorazil sedadlo spolujezdce a vnikl spolu s částmi čalounění hluboko do Heydrichova těla.“ Uhlíře ovšem trápí, že část veřejnosti, a to i mnozí učitelé dějepisu, stále opakují starou verzi příběhu. Že Kubišova bomba Heydricha netrefila, a ten byl poraněn jen úlomky z auta. Heydrich zranění podlehl 4. června 1942.
Čtěte také
Promlčená restituce
Za socialismu na Dolním zámku v Panenských Břežanech sídlil Výzkumný ústav kovů. Paradoxní je, že když bývalí židovští majitelé Dolního zámku požádali po roce 1989 o jeho vrácení, nedostali ho. Lze to ještě nějak napravit? „Tato rodina není zdaleka jediná, která měla a má morální právo na restituci nemovitostí na území republiky. Z hlediska práva jsou však tyto nároky již promlčeny,“ nesouhlasí Jan B. Uhlíř s tím, jak se v tomto případě točí kolo dějin. Současný majitel získal zámek v dražbě za 39 milionů korun a od roku 2019 slibuje rekonstrukci.
Prosklenými dveřmi zámku je vidět do vstupní chodby. Tady se brzy dopoledne 27. května 1942 Reinhard Heydrich naposledy rozloučil s manželkou Linou a dětmi. A vyjel ze zámku bránou, kterou zdobí plastiky kance a medvěda, ale ta je nyní uzavřena. Kubiš s Gabčíkem přitom v Břežanech osobně prověřovali, zda by se atentát nedal provést i přímo v obci. Vzhledem k nevhodným ústupovým cestám možnost zavrhli, Praha skýtala lepší, a hlavně rychle dostupné úkryty.
Zámek po smrti Heydricha
Proč ale vdova po Heydrichovi v Panenských Břežanech zůstávala i po smrti manžela? Neuvažovala o tom, že se vrátí na ostrov Fehmarn, kde žili po staletí její předkové?
„Ze strany Berlína, respektive říšského vůdce SS a šéfa německé policie Heinricha Himmlera, byla Lina Heydrichová vnímána jako protežovaná vdova po válečném hrdinovi. Dostala veškerou možnou podporu a Dolní zámek považovala v podstatě za léno,“ vypráví historik Jan B. Uhlíř. Lina v areálu také ponižovala židovské vězně nakomandované k ní na práci. „Začteme-li se do vzpomínek Život s válečným zločincem, které později napsala, odhalíme nejen její naivitu, nevzdělanost a velmi průměrnou inteligenci, ale i jistý druh primitivismu. Obecně se tvrdí, že Lina byla větší nacistický fanatik než její manžel.“
Dolní zámek v Panenských Břežanech, na kterém žil Reinhard Heydrich a odkud vyjel 27. května 1942 na svoji poslední služební cestu. Zdroj: Ivan Motýl
Kosti Heydrichova syna
Někde v parku u Dolního zámku se zřejmě nacházejí i zbytky ostatků Heydrichova nejstaršího syna Klause, kterého v říjnu 1943 přejelo nákladní auto. Pohřben byl v areálu sídla. „Čeští historikové donekonečna opakovali ničím nepodložené tvrzení, že mrtvého syna si Lina Heydrichová odvezla těsně před pádem Třetí říše na baltský ostrov Fehmarn, odkud pocházela. Neodvezla si ho.“
Hrob Klause Heydricha byl zato v letech 1947 až 1948 poničen. „S trochou cynismu můžeme říci, že Klaus je na zahradě zámku vlastně rozptýlen. Po vyjmutí cínové rakve byly totiž ostatky znovu uloženy příliš mělce, a proto se k nim mohla dostat zvěř a ptáci. Některé z ohlodaných kostí tak byly na povrchu k vidění ještě v roce 1952. Rakev byla roztavena a dělníci z ní vyráběli dárkové předměty, například popelníky.“
Čtěte také
Zločiny fanatického nacisty
Zločiny Reinharda Heydricha, německého státního ministra pro Protektorát Čechy a Morava Karla H. Franka i dalších nacistů spojených s českými zeměmi důkladně připomíná Památník národního útlaku a odboje na Horním zámku v Panenských Břežanech (k uctění hrdinů desantu Anthropoid se zde každoročně pořádá Den Jana Kubiše). Je to dechberoucí stavba s nádhernou vyhlídkou k Českému ráji. Stavebním pokladem areálu je kaple geniálního barokního umělce Jana Blažeje Santiniho-Aichela.
„Heydrich byl tvůrcem německého policejního státu i architektem holocaustu. A nebyl to oportunista, nýbrž hluboce přesvědčený, fanatický nacionální socialista. V protektorátu byl první, kdo programově, s rozmyslem a strojovou přesností fyzicky likvidoval vůdčí národní vrstvu, tedy inteligenci,“ popisuje vedoucí památníku zlo, které Česku i Evropě způsobil tento fanatik. A proto bylo také rozhodnuto o jeho likvidaci.
Horní zámek v Panenských Břežanech, na kterém žil Karl H. Frank. Dnes zde sídlí Památník národního útlaku a odboje, jehož vedoucím je historik Jan B. Uhlíř. Zdroj: Ivan Motýl
„Ztráty špičkové české inteligence lze odhadnout až na padesát procent, a tato skutečnost se zásadním způsobem odrazila v poválečném vývoji,“ soudí Uhlíř. Heydrich byl rovněž germanizátorem českého prostoru. „Každý Čech by si měl, nejlépe opakovaně, přečíst jeho projev z 2. října 1941. Úryvky z něj by měly být v učebnicích. Ale i kdyby tam byly, žáci a studenti by se k nim stejně nedostali, protože na našich základních i středních školách převládá přesvědčení, že období lovců mamutů je jaksi podstatnější než druhá světová válka.“
„Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. Tento prostor je srdcem říše a nemůže trpět, to ukazuje německý vývoj v historii, aby z tohoto prostoru přicházely znovu a znovu rány dýkou proti říši,“ řečnil Heydrich 2. října 1941 v Černínském paláci v Praze. „Nechci však snad říci o konečném poněmčení tohoto prostoru: pokusíme se tedy teď podle staré metody poněmčit českou verbež, nýbrž říkám docela střízlivě: začíná to věcmi, s nimi můžeme dnes maskovaně začít. Abychom získali přehled o tom, kdo z lidí v tomto prostoru je schopen poněmčení, musím provést soupis v rasově národnostním smyslu.“
Kubišův dopis Marii Žilanové
Josef Gabčík s Janem Kubišem souhlasili s tím, že Heydricha zlikvidují. S vědomím, že tuto nebezpečnou akci nepřežijí. Horní zámek v Panenských Břežanech přitom opatruje originál jednoho z posledních dopisů, které Kubiš před atentátem napsal. Památníku národního útlaku a odboje jej daroval jeho podporovatel, badatel Jaroslav Čvančara. „Ten dopis svého času získal od Marie Žilanové, se kterou se Kubiš seznámil v dubnu 1942 v Plzni. Té dívce bylo čtyřiadvacet let a Kubiše ještě před atentátem jistý čas ukrývala. Dá se říci, že mezi nimi přeskočila jiskra, protože si slíbili, že se po válce vezmou,“ vypráví Jan B. Uhlíř a v depozitáři ukazuje dokument.
Vedoucí Památníku národního útlaku a odboje v Panenských Břežanech Jan B. Uhlíř ukazuje jeden z posledních dopisů parašutisty Jana Kubiše. Adresoval ho své nové lásce Marii Žilanové. Zdroj: Ivan Motýl
List je podepsán falešným jménem Otta Jardů a začíná takto: „Milá Máničko! Přijměte mnoho srdečných pozdravů a stálé vzpomínky na Vás. Promiňte, že jsem Vám tak dlouho nenapsal. Myslel jsem na Vás každý den, ale nemohl jsem Vám psáti, neboť ten Rodokaps, do kterého jste mi napsala Vaši adresu, si vypůjčil bez dovolení jeden z mojich kamarádů a odejel mi s ním na Moravu. Byl jsem nucen čekat, až se vrátí.“
Ta adresa se dodnes uchovala na obálce dopisu: „Mařence Žilanové, Chomle čís 4, pošta Radnice u Rokycan.“ Jan Kubiš dopis napsal 12. května 1942 a už 27. května hodil bombu na vůz s Reinhardem Heydrichem. Při útoku nacistů na skrýš atentátníků v kostele v Resslově ulici v Praze 18. června 1942 byl Kubiš těžce zraněn granátem a nedlouho poté zemřel. Slib, že po válce spojí život s milovanou Máničkou, už tak nemohl splnit. Slib, že se nedostane živý do rukou nepřítele, dodržel bezezbytku.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Československo zabavilo Němcům majetek za 120 miliard. S bohatstvím ale odešli dělníci i elity
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
