REPORTÁŽ: Jak se žilo v Černobylu po výbuchu: Město duchů, staveniště i turistická atrakce
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Zóna se stala turistickou atrakcí.
V jídelně elektrárny se zastavil čas.
Osobní zážitky z Pripjati.
Jaký je názor průvodce na katastrofu?
Život v zakázané zóně se po havárii elektrárny v Černobylu nezastavil, ba naopak. I když musela většina stálých obyvatel oblast opustit, přišli jiní. Stovky lidí se staraly o likvidaci následků havárie a později o konstrukci nového sarkofágu nad reaktorem. V uzavřené zóně také doslova bujel zvláštní druh turistického ruchu. Oba světy se přitom navzájem prolínaly, což si autor článku mohl na vlastní kůži vyzkoušet.
Černobyl po katastrofě v tamní jaderné elektrárně lidé nikdy úplně neopustili. Došlo sice k evakuaci obyvatel, ale místo havárie vyžadovalo mnoho specialistů, kteří bojovali s následky nehody a budovali první sarkofág. Ti však nebyli jediní, kteří se museli vrátit. K havárii došlo na čtvrtém bloku elektrárny, nicméně tři zbylé zůstaly nepoškozené a sovětské úřady rozhodly, že budou dále vyrábět elektřinu. Obslužné budovy dalších bloků byly proto obloženy olověnými deskami, které měly odstínit většinu škodlivého záření. Personál podstupoval pravidelné dekontaminace a střídal se tak, aby obdržené záření nebylo tolik škodlivé. Poslední blok jaderné elektrárny v Černobylu byl odstaven až v roce 2000. Ani poté se ale třicetikilometrová zóna ZCELA nevyklidila.
ČTĚTE TAKÉ: Výbuch Černobylu vyvolala souhra dvou okolností. Cesta k jaderné katastrofě minutu po minutě
Kromě vojáků a zaměstnanců agentury, která měla oblast na starosti, se totiž z místa pomalu ale jistě začala stávat turistická atrakce. V průběhu let vzniklo hned několik agentur, které byly svým klientům schopny zprostředkovat oficiální propustky a výlet do zakázané zóny. Lidé se tak mohli dostat doslova pár set metrů od zničeného čtvrtého bloku, mohli si prohlédnout opuštěnou Pripjať či na vlastní oči vidět místa v zóně, které pomalu ale jistě zarůstají lesem. Autor tohoto článku navštívil Černobyl v roce 2018 ještě předtím, než jej uzavřela válka na Ukrajině.
Do Černobylu za 150 eur
Dostat se do Černobylu rozhodně tehdy nebylo nic těžkého. Exkurze se dala objednat on-line za zhruba 150 eur. Vyjíždí se z Kyjeva, od kterého je Černobyl vzdálen asi dvě hodiny cesty. Minibus je poloprázdný, spolu s námi jedou lidé čtyř různých národností – v roce 2018 nebyl ještě Černobyl tak lákavý, jako o rok později, když vznikl skvěle zpracovaný seriál z produkce BBC. Po dvouhodinové cestě se konečně ukrajinským venkovem dokodrcáme na vojenský kontrolní bod, kde začíná Uzavřená zóna Černobylské radioaktivní elektrárny. Na checkpointu stojí kromě jiného bizarní stánek se suvenýry s Černobylskou tématikou. Koupit je ale možné i funkční Geigerův počítač, který zjistí, kolik radioaktivity jste na svém výletě do Zóny nachytali.
Čtěte také
Když kontrolní bod projedeme, prostředí se zásadně změní. Cesty jsou zarostlé, kromě pár vojenských gazíků už nikoho nepotkáváme. Ze silnice odbočujeme u namalované autobusové zastávky, která láká na dětský tábor. Na konci dlouhé panelky stavěné pro těžké vojenské stroje ale žádný dětský tábor není. Stojí tam obrovský radar Duga, který byl za Sovětského Svazu součástí protiraketového systému. Přezdívalo se mu také Ruský datel, protože svým rádiovým „ťukáním“ narušoval amatérská rádia i letecký provoz po celém světě. Neuvěřitelně obrovské kovové monstrum dokázali Sověti utajit až do roku 1989, kdy jeho provoz přerušili. Od té doby tenhle obr chátrá ve vyloučené zóně.
Oběd na dohled od reaktoru
Čas na oběd. Ten bude v jídelně Černobylské jaderné elektrárny. I v roce 2018, kdy už stál nový obloukový kryt nad elektrárnou, se na jeho údržbě a zabezpečení dalších bloků elektrárny podílejí stovky lidí a jídelna, která je vzdušnou čarou kilometr od čtvrtého bloku, je jediná v okolí. Při vstupu nás čeká starý sovětský rám, který kontroluje úroveň kontaminace a uvnitř chutný retro oběd, který nás vrací do roku 1986, kdy k havárii došlo. Není to však hra pro turisty, tady se toho od havárie skutečně moc nezměnilo.
Venku před jídelnou a všude na checkpointech jsme tenkrát potkávali spousty toulavých psů. Měli speciální obojky, které zaznamenávaly jejich pohyb po zóně a američtí výzkumníci dokázali z odběrů vzorků radiace z jejich srsti mapovat její šíření v zóně. Psi měli v té době na oplátku zázemí, kam se mohli vracet a pravidelný přísun jídla, takže na tuláky zas tak špatný život nevedli.
Pripjať je neuvěřitelná
Nás ale čeká to hlavní. Elektrárna a Pripjať. Asi 100 metrů od nového sarkofágu stojí památník katastrofy. Začínáme si pomalu uvědomovat, kde jsme a co se tu asi dělo v roce 1986. To ale není nic v porovnání s tím, když se vydáme do Pripjati, města postaveného pro zaměstnance elektrárny, které bývalo výstavní skříní tehdejšího režimu. Byla tu obrovská škola, nádherné kino, dokonce jakási obdoba supermarketu. To všechno museli lidé ze dne na den opustit a nechat přírodě. Těžko se dají popsat pocity, když člověk prochází opuštěným městem, na jehož bulvárech už stihly vyrůst nikým nezasazené stromy a jediný, koho tu potkáte, je ochočený lišák, který od turistů loudí jídlo.
Průvodce Ihor z ničeho nedělá senzaci, jen popisuje, co se kde nacházelo a upozorňuje na některé detaily. Asi nejsilnější zážitek člověku přichystá, když na recepci místní nemocnice přiblíží Geigerův počítač k hromadě hadrů a ten začne doslova šílet. „To je oblečení prvních lidí, kteří přijeli hasit požár reaktoru. Většina z nich zemřela v nemocnici v Moskvě. Jejich těla ale rodinám nevydali, zalili je do betonu a prohlásili jejich hroby za národní památník, aby zakryli radiaci," vypráví Ihor. Neuvěřitelné.
Čtěte také
Cestou ještě projíždíme městem Černobyl. To je od elektrárny poměrně daleko, ale život se tam díky tomu, že v Zóně v době mé návštěvy pracovalo někdy i 2 000 lidí zároveň, zcela nezastavil. Funguje i pošta, jen místo venkovní teploty ukazuje cedule úroveň radiace. Je tu i památník s monumentem za každé město a vesnici, které musely ustoupit radiaci. Cestou zpět do Kyjeva většina lidí mlčí, byl to silný zážitek. Když s Ihorem diskutujeme o příčinách, má jasno. Kombinace tehdejší politiky a liknavosti, kterou režim v lidech vyvolal. „A co říkáte Rusům, když sem přijedou?“ ptám se ho.
„To samé, když sem ještě mohli," odpovídá průvodce v roce 2018. Od okupace Krymu uplynuly čtyři roky a Ihor ještě netuší, že si sem Rusové za další čtyři roky cestu zase prostřílí.
Právě v těchto dnech si svět připomíná 40 let od Černobylské havárie a na CNN Prima NEWS jsme si pro vás připravili seriál, který katastrofu mapuje. V předchozím díle jsme se věnovali „městu duchů“ Pripjati. V následujících dílech se dočtete, jak k havárii došlo a jak vypadá život v opuštěné „Zóně“, která po Černobylu zbyla.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Summit EU na Kypru: Dorazil i Zelenskyj. Absolutně nepřijatelný, řekl Babiš o návrhu rozpočtu
V médiích působí od roku 2012, specializuje se na reportáže z terénu všeho druhu a na zahraniční zpravodajství zejména o Ukrajině. Má rád kočky, opuštěná místa, počítačové hry a vaření. (Jiri.Masojidek@iprima.cz)
