Hledání způsobu, jak vyzrát na rychlostní kamery, se pomalu stává oblíbenou dovednostní hrou mnoha řidičů. Některé nápady jsou bizarní a v praxi zcela nepoužitelné, ale najdou se i takové, které vypadají racionálně. Patří mezi ně přejíždění z pruhu do pruhu?
Mnoho řidičů se snaží měření rychlosti stacionárními kamerami vyhnout přejížděním mezi pruhy. To znamená, že nasměrují svůj vůz tak, aby podélná čára vymezující jízdní pruh byla v místě průjezdu kamerou ve středu registrační značky. Spoléhají na to, že nijak neporušují dopravní předpisy, přejíždí-li přes přerušovanou podélnou čáru. U plné samozřejmě hrozí nemalá pokuta. Řidič také nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu nějakými zbrklými manévry. Opravdu ale tento trik funguje?
„Jde pouze o řidičský mýtus. Kamery dohlížející na povolenou rychlost mají širokoúhlý záběr, tudíž jedna kamera dokáže snímat všechny jízdní pruhy zároveň, dokonce včetně toho odstavného. Není to tak, že když jsou na víceproudých silnicích například tři kamery vedle sebe, tak každá snímá pouze ten svůj pruh. Tak to opravdu nefunguje,“ říká tisková mluvčí pražské Technické správy komunikací Barbora Lišková. „Na některých místech už dokonce trio kamer nahrazuje jedna modernější, která vše zvládne úplně sama,“ dodává.
Přestupkové telematické systémy, jak se jim odborně říká, jsou vlastně kamery schopné detailně přečíst registrační značku. V Praze je velmi časté úsekové měření. „Na základě identifikace vozidla podle registrační značky, geodeticky změřené délky úseku a časových údajů je pak vypočtena průměrná rychlost vozidla v daném úseku, která je následně snížena o povolenou odchylku a porovnána s limitem maximální povolené rychlosti,“ vysvětluje jeho fungování Lišková. Existují také kamery na měření okamžité rychlosti, někde je součástí systému sledování úsekové rychlosti.