Lidé u nás najdou pochopení, říká zakladatel prvního pražského zvířecího krematoria

„Když sem přijde někdo, komu zrovna odešel pejsek nebo kočička, setká se tady s někým z našich pracovníků, a ať už se setká s kýmkoliv, určitě má jistotu, že narazí na někoho, kdo chápe jeho problém. Protože všichni, co tady jsme, máme pejsky, kočičky a další různá zvířátka, takže víme přesně, co klient cítí, když mu odešel jeho zvířecí kamarád,“ říká zakladatel krematoria Kerberos Vít Volhejn.

Že na přístupu záleží, tvrdí i odborníci. „To, co pomáhá obecně při přijetí ztráty, tak je možné zažívat jakékoliv pocity s tím, že okolí je respektuje, akceptuje, nijak je nepodceňuje ani nezveličuje. Tomu pomáhá, pokud je možnost se se zvířetem rozloučit. Pomáhají rituály, nějaké rozloučení, vzpomínky, fotky, mít možnost to s někým sdílet, někomu to všechno říct, někomu se vyplakat. Mít pravidelný režim – jsou věci, o které se mohu opřít a vím, že budou fungovat, i když zažiji takovou bolest a ztrátu,“ vysvětluje psycholožka a ředitelka Poradny Vigvam Sylvie Stretti.

Důstojný odchod i rozloučení

Touha rozloučit se se svým zvířecím přítelem důstojně rozhodně není rozmar moderní doby. Už staří Egypťané pohřbívali psy i kočky a často je na poslední cestu vybavovali různými ozdobami. Stejně jako před dvěma tisíci lety i dnes je pohřeb zvířete způsobem, jak ulevit bolavému srdci. Pokud však chcete vašemu zvířecímu příteli dopřát klidný odpočinek třeba u vás na zahradě, je třeba dbát na dodržení vyhlášky, podle níž musí být tělo zvířete umístěno nejméně 200 metrů od vodního zdroje a nejméně 100 metrů od nejbližší stavby. Dodržet byste také měli padesátimetrovou vzdálenost od sousedního pozemku. Kremace může celou věc značně zjednodušit.

„Způsob, jak pohřbít zvířátko, může být taky ten, že proběhne kremace, z toho vznikne malinká urna, která může být buď rozložitelná, nebo dokonce urna se semínkem stromu, z toho zvířátka pak vyroste strom a pokračuje život dál,“ popisuje Volhejn, jehož krematorium lidem nabízí celou řadu služeb včetně památečních skel nebo diamantů. „Od počátku, kdy vyplníme objednávku, převezmeme tělíčko zvířátka od veterináře či z domu, provedeme kremaci a po kremaci dáváme zpět urnu s popelem, případně památeční předměty.“ Z uren si lidé mohou vybrat jak jednoduché z papíru či plastu, které se často používají v případě rozptylu, tak zdobné či takové, které na první pohled připomínají dekoraci.

Zvířecích krematorií je v Česku v současnosti několik. Kerberos byl pak prvním, jehož služby mohli využít majitelé zvířat v Praze a okolí. „Myšlenka na založení krematoria vznikla v době, kdy jsme jako rodina procházeli obrovskou krizí. Manželka byla těžce nemocná a chtěla pomáhat lidem, kteří o někoho přišli, tak ji napadlo právě tohle. Zároveň to bylo vyburcované tím, že nám odešel pejsek. Takže jsme se rozhodli založit Krematorium Kerberos,“ vzpomíná Vít Volhejn. Proto je znakem krematoria právě onen tříhlavý pes, který podle antické mytologie hlídal vchod do podsvětí před nepovolanými.