Služby zvířecích krematorií využívají hlavně majitelé psů. Zdroj: Pixabay
Zvířecích hřbitovů a krematorií existuje v Česku hned několik. A o jejich služby je stále větší zájem. Zakladatelé některých z nich se shodují, že rozloučení se zemřelým zvířetem je těžké nejen pro jejich majitele, ale i pro ně osobně. K obřadům, při nichž se lidé loučí se svým psem či kočkou, přistupují se vší vážností.
„Jednou přišla řeč na to, že nám prakticky ve stejnou dobu zemřeli psi. V tu dobu už byl první hřbitov pro domácí zvířata v Praze Bohnicích a kafilerie nám přišla jako nepřípustná možnost posledního rozloučení. A tak vznikla myšlenka na krematorium,“ popisuje začátek krematoria s názvem Věčná loviště jeden ze tří zakladatelů Michal Šeba.
Věčná loviště - krematorium zvířat založili tři absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
Věčná loviště - krematorium zvířat založili tři absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
Není ale jediný z oboru, koho ovlivnila smrt zvířecího přítele natolik, že se rozhodl dát myšlence na rozloučení lidí a zvířat zcela jiný rozměr. „Vzhledem k těžkému průběhu nemoci naší milované fenky bernského salašnického psa jsme museli přemýšlet i o tom jak, naložit s jejím tělem. Kafilérie nepřipadala v úvahu, jako jediný možný způsob bylo pohřebení na vlastním pozemku. Napadlo nás podívat se, jak je s těly domácích mazlíčků zacházeno v zahraničí a zaujala nás možnost kremace, která byla v zahraničí naprosto běžnou službou,“ vzpomíná Jiří Kamený z Krematoria zvířat Olomouc.
V obou případech trvalo několik let, než se podařilo najít vhodné pozemky na stavbu krematoria. Lidé si na novou službu zvykali pomalu, v současné době ji však vyhledává stále více majitelů zvířat. To potvrzuje i Lukáš Illek z Krematoria zvířat Česká Lípa. „Chovatelé již překonali počáteční nedůvěru k oboru jako takovému a jejich zájem o důstojné rozloučení se zvířátkem stále roste. U nás v krematoriu sledujeme každoroční nárůst počtu kremací v řádu desítek procent.“
Podle Jana Šípka z Krematoria zvířat Praha je to i z toho důvodu, že obřad a důstojné rozloučení s milovaným zvířetem pomáhá lidem po psychické stránce. „Mají, stejně jako já ke své fence Beverly, ke svým pejskům a kočičkám velmi blízký a citový vztah. Když nás poté navždy opustí, je to velká rána. Je opravdu důležité se s naším mazlíčkem důstojně rozloučit. Pomáhá nám to se s touto ztrátou lépe vyrovnat,“ vysvětluje Šípek. To potvrzuje i Jiří Kamený z Krematoria zvířat Olomouc. „Okamžik, kdy si u nás majitelé vyzvedávají urničku s popelem, je pro mnohé momentem vyrovnání se se smrtí zvířete. Smutek samozřejmě bude trvat velmi dlouho.“
Musíme být silní i soucitní
Každé krematorium se liší. Zatímco Věčná loviště vsází na prostředí, kde se budova nachází, a na kouzlo místa, v České Lípě nabízí klientům památeční sklo, jehož součástí je i popel milovaného zvířete. Všechna se však k rozloučení lidí se svými zvířecími přáteli staví se vší vážností. „Každá situace, každá kremace nás zasáhne. Přece jenom sloužíme lidem, kterým zrovna někdo zemřel. Pokaždé je to těžké a pokaždé je to emotivní. Je to intimní vztah, kde musíme být silní, soucitní a empatičtí. V tu chvíli jsme tu pro pozůstalé a jsme pro ně oporou,“ popisuje Michal Šeba z Věčných lovišť.
Krematorium zvířat Česká lípa nabízí vedle Památečního skla i speciální urny pro zvířata.
Krematorium zvířat Česká lípa nabízí vedle Památečního skla i speciální urny pro zvířata.
„Každá kremace, kterou jsme u nás provedli, má svůj příběh, své slzy a vzpomínky. Mnoho z nich vás chytne za srdce a zůstanou ve vás již na vždy. Nezapomenete na babičku jako z pohádky, která přijela autobusem až z Ústí nad Labem a svého pejska, který byl jejím jediným společníkem v osamělém životě, přivezla v tašce na kolečkách, jen aby mu dopřála důstojný odchod. Nezapomenete na slzičky kloučka, který při obřadu dal pejskovi do rakvičky jako rozloučení obrázek, na kterém si spolu hrají,“ líčí Lukáš Illek z Krematoria zvířat Česká Lípa.
Strom vzpomínek, kam lidé píšou vzkazy svým zvířatům na jejich poslední cestu v pražském krematoriu.
Strom vzpomínek, kam lidé píšou vzkazy svým zvířatům na jejich poslední cestu v pražském krematoriu.
Pro obřad a kremaci se nejčastěji rozhodují majitelé psů. V krematoriích se pak v menší míře setkávají i s kočkami, morčaty nebo papoušky. S nárůstem počtu zájemců o rozloučení se zvířetem v podobě obřadu a následné kremace narůstají také dotazy ze strany veřejnosti. Lidé chtějí mít jistotu, že v urně dostanou pouze popel se svým mazlíčkem a že bude se zvířetem nakládáno s úctou i po smrti. I proto vznikla Asociace zvířecího pohřebnictví, jejímž předsedou je Jan Šípek z Krematoria zvířat Praha. „Naším cílem je celý obor zkvalitňovat, vzdělávat naše členy a odbornou i laickou veřejnost a zajišťovat rozvoj zvířecího pohřebnictví. Chceme, aby se klienti pohřebních služeb a krematorií pro zvířátka mohli spolehnout na to, že dostanou kvalitní služby tak, jak si je objednali a přáli,“ uvádí na stránkách Šípek.
Rozloučení se zvířetem může pomoci jeho majiteli vyrovnat se s jeho ztrátou. Zdroj: Pixabay
Rozloučení se zvířetem může pomoci jeho majiteli vyrovnat se s jeho ztrátou. Zdroj: Pixabay
Podle zakladatelů krematorií je kremace důstojnou náhradou za pohřbení zvířete na zahradě u domu, což upravuje vyhláška č. 82/2014 Sb. Podle ní může majitel zvíře pohřbít na vlastním pozemku jen v případě, že splní hned několik podmínek – např. vzdálenost nejméně 200 metrů od vodního zdroje a také 100 metrů od nejbližší stavby pro bydlení nebo pozemní komunikace.
