Generální tajemník Ústředního výboru KSČ Rudolf Slánský se i přes dobře rozjetou kariéru stal vyvrhelem. Zdroj: ČTK
Generální tajemník Ústředního výboru KSČ Rudolf Slánský, jedna z hlavních postav komunistického režimu na začátku 50. let a přítel prezidenta Klementa Gottwalda, se i přes dobře rozjetou kariéru stal vyvrhelem, jehož život vyhasnul na šibenici. Na Slánského, který se narodil před 120 lety, prozradili mnoho obyvatelé obce Nezvěstice, kde se politik narodil.
Budoucí komunistický funkcionář přišel na svět 31. července v již zmíněných Nezvěsticích. Rodina Slánských zde žila od 19. století. „Byla to židovská rodina obývající domek číslo 13, kde měl otec Šimon kupecký krám. V roce 1936 si Šimon Slánský nechal vystavět před kostelem jednopatrový dům s moderně vybaveným obchodem. Členové rodiny Slánských si za více než osmdesát let, kdy v naší obci žili, získali všeobecnou vážnost a oblibu mezi lidmi,“ uvádějí Nezvěstice na svém webu.
V rodině žily čtyři děti. Rudolf Slánský byl ale synem svého otce z prvního manželství. „Rudolf byl velmi chytrý chlapec, ale doma prý nebyl pro svou vážnou povahu příliš oblíben,“ prozradili místní.
Za první republiky se Slánský stal členem KSČ a v roce 1929 členem nejvyššího orgánu strany. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 odešel do Sovětského svazu, aby působil v zahraničním odboji.
Židovský původ
Po vypuknutí Slovenského národního povstání byl Slánský poslán na Slovensko na pomoc bojujícím partyzánům. Když se 10. května 1945 vrátil do Prahy, zastával již funkci generálního tajemníka ÚV KSČ.
Mezitím v protektorátu postihl Slánské jako židovskou rodinu velmi krutý osud. „Z Nezvěstic se měli stěhovat Šimon Slánský s manželkou a synem Zdeňkem, dále Šimonův bratr MUDr. Siegfried Slánský a sestra Matylda. Syn Josef byl zatčen gestapem přímo v práci již v červnu 1941 a vězněn v koncentračním táboře v Dachau. Před odjezdem se byli mnozí obyvatelé u Slánských rozloučit. 25. ledna 1942 odvezli fašisté celý transport do Terezína. Do Nezvěstic se z nich už nikdo nevrátil,“ popsala obec smutný osud rodiny.
Po válce se do Nezvěstic Rudolf Slánský podíval 20. května 1945. „Slavnostního uvítání se zúčastnil téměř každý, kdo mohl. Vítali jej nejen představitelé obce, ale i známí, spolužáci, vrstevníci,“ napsali Nezvěstičtí.
Pamětní deska a ulice
Slánský svoji rodnou ves navštívil ještě několikrát i s bratrem Richardem, který před válkou utekl do Londýna. „Trpký životní úděl rodiny Slánských přiměl nezvěstické občany k tomu, aby připravili důstojné oslavy její památky. Dne 8. června 1947 byla na dům číslo 194, který býval jejich bydlištěm, umístěna pamětní deska zahynulým členům rodiny. V květnu 1951 bylo provedeno pojmenování hlavní ulice v Nezvěsticích na ulici Rudolfa Slánského,“ uvedla obec.
Jenže v 1951 přišly zprávy, které nejen v obci, ale celém tehdejším Československu vzbudily obrovský rozruch – Slánský byl odvolán z funkce generálního tajemníka, pozice náměstka předsedy vlády a rezignoval na členství v Národním shromáždění. Byl obviněn z aktivní protistátní činnosti a byla na něj uvalena vyšetřovací vazba. Ve vykonstruovaném procesu soud bývalého funkcionáře odsoudil k trestu smrti. „Celé soudní líčení, které bylo vysíláno rozhlasem, bylo v Nezvěsticích sledováno velmi napjatě. Zvlášť dávali všichni pozor, když se výslech obžalovaného týkal Nezvěstic,“ prozradila obec.
Místní vyvrhel
Nezvěstice se na novou situaci kolem Slánského rozhodly reagovat – pamětní označení budovy a název ulice byly odstraněny. „V době projednávání obžaloby se Rudolfa Slánského v Nezvěsticích zřekli i mnozí bývalí nejvěrnější přátelé. Když byl Slánský u moci, očekávali od něj mnohé výhody. Domnívali se, že zařídí postavení měšťanské školy za 24 miliónů korun. Plány byly veliké, ale nic se neuskutečnilo,“ vysvětlili místní.
Slánský byl popraven 3. prosince 1952. Trojnásobnému otci bylo jednapadesát let. Popel mrtvého byl údajně vysypán u silnice severně od Prahy. Soud Slánského rehabilitoval v roce 1963.
