AdolfHitlervesvépracovně. Zdroj: CNN Prima NEWS
I přesto, že byl Adolf Hitler zvolen předsedou Nacionálně socialistické dělnické strany Německa (NSDAP) už před sto lety, jeho osobnost a činy společností stále rezonují. Charismatu zdatného řečníka a idejím o budování nového národního společenství propadla i značná část jednoho z nejcivilizovanějších národů. To vše vedlo k druhé světové válce a úmrtí milionů lidí.
V zemi zdecimované válkou zvolil rodák z rakouského Braunau na Innu jednoduchou metodu – pomocí zdánlivě otcovské péče přesvědčit občany, aby se vzdali své svobodné vůle ve prospěch boje za právo „nadřazené rasy“ a sociálních výhod.
Mentalitu nižších vrstev poznal dokonale, když se ještě před první světovou válkou všelijak protloukal bez prostředků a rodiny. Hitlerova matka totiž zemřela čtyři roky po otci, když budoucímu vůdci bylo 18 let. Reálné gymnázium nedokončil kvůli přihlášce na Akademii výtvarných umění, kam ho ale nevzali, a tak se živil jako dělník na stavbách a prodával své kresby.
Po vítězství revoluce v Rusku ještě zesílila jeho nenávist k marxismu a Židům a v roce 1919 vstoupil jako třicetiletý do Německé dělnické strany (DAP). Ta se o rok později přejmenovala na Nacionálně socialistickou dělnickou stranu Německa (NSDAP). Hitler se stal jejím předsedou na sjezdu, který se konal 29. července 1921.
Po neúspěšném pokusu o puč v listopadu 1923 byla strana zakázána a Hitler skončil ve vězení, kde si z pětiletého trestu odpykal jen rok a kde sepsal své dílo Mein Kampf (Můj boj). Už z této knihy, v níž formuloval program NSDAP, bylo možné vyčíst zrůdnost nacistické ideologie, která prosazuje stát řízený nejvyšším vůdcem a nadřazenost jedné rasy, oprávněné porobit si a likvidovat rasy ostatní. Jako další cíle vytyčil Hitler životní prostor a světovládu německého národa.
Volební procenta
V roce 1925 obnovil Hitler NSDAP, která zahájila hon na voliče líbivými hesly o sjednocení velkého národa a vymazání sociálních rozdílů. Fungovalo to. Zatímco v roce 1928 získala v parlamentních volbách jen asi dvě procenta hlasů, v září 1930, tedy po vypuknutí velké hospodářské krize, to bylo zhruba devětkrát tolik a v červenci 1932 se s necelými 38 procenty hlasů stala nejsilnější v parlamentu.
„Navzdory Hitlerovým nadějím NSDAP nikdy nedosáhla ve svobodných volbách výsledku, které by mu umožňovaly vládnout samostatně. V Německu existovaly strany a sociální skupiny, které protestovaly jak proti nacistickým cílům, tak proti brutálním metodám, které nacisté v politickém boji používali,“ uvádí Památník a Muzeum koncentračního tábora Osvětim.
Bohužel se ale ukázalo, že oponenti měli příliš malý vliv a demokratické elity byly rozdělené a dezorientované, aby zablokovaly Hitlerovu cestu k moci. Výsledkem bylo, že v návaznosti na poslední z řady kabinetních krizí se v lednu 1933 Hitler stal říšským kancléřem. Stalo se tak i díky konzervativcům, kteří věřili, že mu „vytvořili pouze určitý rámec“ a že tím Hitlera „zkrotili“.
Židé situaci podcenili
„Němečtí Židé tento vývoj neklidně sledovali, ale aniž propadli přehnanému pesimismu, jako mnoho zahraničních pozorovatelů považovali antisemitismus NSDAP za pouhý populistický volební slogan, jehož cílem bylo mobilizovat krajně pravicové voliče. Všeobecně se očekávalo, že po získání moci se Hitler jako politik bude soustředit na aktuální problémy státní správy a distancovat se od nesmyslných a kontraproduktivních předsudků. Brzy se však ukázalo, že nový kancléř bral antisemitismus až příliš vážně,“ dodal památník v Osvětimi.
Odpůrce ve straně zlikvidoval Hitler v červnu 1934 během „noci dlouhých nožů“ a jeho ministr osvěty a propagandy Joseph Goebbels zahájil fanatizování davů nacistickou ideologií. V září 1935 vyhlásil Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku zákony, na jejichž základě pod záminkou ochrany „německé cti a krve“ likvidoval každého, kdo nemohl prokázat „árijský původ“. Týkaly se právě zejména Židů, jichž v německých koncentračních táborech zahynulo na šest milionů.
Své velmocenské ambice začal Hitler realizovat připojením Sárska (1935), Rakouska (1938) a českého pohraničí (1938) k Německu a zřízením protektorátu Čechy a Morava (1939). Přepadením Polska v září 1939 zahájil druhou světovou válku, která se stala nejkrvavějším konfliktem v dějinách lidstva. Odhady obětí se pohybují kolem 60 milionů.
Třetí nejhorší vrah světa
30. dubna 1945 spáchal Hitler sebevraždu v berlínském bunkru společně se svou manželkou Evou Braunovou. Jejich těla byla na Hitlerův příkaz vynesena před bunkr, polita benzínem a spálena.
Podle amerického historika Rudolpha Rummela je Hitler s téměř 21 miliony obětí na třetím místě v žebříčků největších masových vrahů 20. století. Předstihli jej jen dva komunističtí diktátoři – sovětský Josif Stalin, jenž má dle Rummela na svědomí 42,7 milionu obětí, a čínský Mao Ce-tung, za jehož panování zahynulo 37,8 milionu lidí.
