Rusko po déle než rok trvajícím vyšetřování uzavřelo případ smrti Ďatlovovy výpravy. Podle ruské federální prokuratury za neštěstí, při kterém v roce 1959 na Urale za záhadných okolností zahynulo devět studentů, může lavina, ztráta orientace a silný mráz.
„Případ je uzavřen,“ prohlásil zástupce náčelníka generální prokuratury Sverdlovské oblasti Andrej Kurjakov o neštěstí považovaném za jednu z největších záhad 20. století. Po desítky let přitahovala zkáza Ďatlovovy výpravy, jejíž členové záhadně zahynuli začátkem roku 1959 při výstupu na Horu mrtvých v oblasti severního Uralu, pozornost vědců i záhadologů. Nikdo ale nedokázal spolehlivě vysvětlit, co se tehdy na svahu hory vlastně stalo.
Smrt na svahu Hory mrtvých
Studentská expedice, nazvaná podle jejího vůdce Igora Ďatlova, měla v únoru 1959 vyvrcholit výstupem na horu vysokou 1 079 metrů. Když místní orgány ztratily se skupinou rádiový kontakt, vydali se záchranáři turisty hledat. V jednom z průsmyků, který nyní nese Ďatlovovo jméno, našli ale už jen devět mrtvých těl.
Mrtví měli zpřerážené končetiny a rozbité hlavy. Stan, v němž expedice nocovala, byl rozřezaný zevnitř, turisté v třicetistupňovém mrazu opustili nocleh z neznámých důvodů bosí. Známky boje ale vyšetřovatelé na místě nenašli.
Jediný přeživší účastník, Jurij Judin, si zachránil život tím, že se kvůli nevolnosti od skupiny již dříve oddělil. Než zemřel v roce 2013, snažil se záhadu smrti svých kamarádů objasnit, ale marně.
Vyšetřovatelé ověřovali 75 verzí zániku expedice
Spekulovalo se o útoku vězňů uprchlých z některého z okolních táborů, loupežném přepadení domorodci, hádce mezi členy expedice, výbuchu testované tajné rakety i o nadpřirozených jevech včetně sněžného muže nebo UFO.
Prokuratura případ znovu otevřela v prosinci 2019 a během rozsáhlého vyšetřování, kterého se účastnili experti z řad meteorologů, geologů, psychologů a dalších specialistů, prověřila a postupně vyloučila 75 verzí smrti turistů. Nakonec vyšetřování dospělo k závěru, že za tragédii mohla lavina a špatná viditelnost.
Byl to hrdinný boj, tvrdí prokurátor
„Hypotéza o lavině byla plně potvrzena, ale nebyla jedinou příčinou,“ uvedl prokurátor Kurjakov. Po lavině, která zasáhla část stanu výpravy, členové expedice stan rozřízli, aby se dostali ven, a uprchli po svahu dolů k asi 50 metrů vzdálenému kamennému valu, představujícímu přirozenou překážku. „Udělali vše správně. Ale tady je druhá příčina, proč skupina byla odsouzena k zániku. Stan znovu nezahlédli. Viditelnost činila jen 16 metrů, ale byli 50 metrů daleko,“ dodal s tím, že experiment ověřil, že za takových podmínek nelze stan najít, přestože se ví, v přibližně jakém směru se nachází.
„Počasí se prudce zhoršilo, vál prudký vítr, teplota klesala. Viditelnost činila jen 16 metrů. Jít dál za takových podmínek nebylo možné. Zapálili oheň, který ale hořel půldruhé hodiny. Skupina se rozdělila,“ vylíčil Kurjakov. Dva lidé podle něj zemřeli u ohniště, ostatní se snažili plazit ve svých stopách ke stanu, ale ve vichru při teplotě minus 40–45 stupňů hned umrzli. A ti, kteří se snažili vyhrabat si ve sněhu úkryt, strhli další lavinu, která se jim stala osudnou. Tři turisté podle prokurátora podlehli zraněním typickým pro laviny. Ostatní umrzli.
„Byl to hrdinný boj. Nevypukla panika. Ale za daných okolností neměli šanci se zachránit,“ dodal Kurjakov.
Proč se studenti vypravili právě na Ural?
50. léta se v Sovětském svazu vyznačovala nevídaným rozkvětem sportovní turistiky. Kluby a oddíly vznikaly téměř na každé vysoké škole. Po skončení zkouškového období bylo možné téměř každý den potkat na nádražích mladé lidi ve větrovkách a s ruksaky, kteří vyráželi někam na túru.
Studenti se kvůli adrenalinu a pocitu svobody vydávali především na málo prozkoumaná místa, a to bez ohledu na možná nebezpečí. Žádné ohrožení si nepřipouštěla ani Ďatlovova skupina, když se vypravila do uralské divočiny. Koneckonců zpočátku šlo všechno hladce.
Skupina měla podle plánu projít průsmykem u Hory mrtvých a 12. února dorazit do cíle cesty v osadě Vižaj, odkud měla odeslat telegram do univerzitního sportovního klubu. O tři dny později se měli všichni vrátit do Sverdlovska. Žádný telegram ale na vysokou školu nikdy nedorazil. „Ti studenti nebyli žádní začátečníci. Měli už zkušenosti z túr po Uralu a byli to zkušení horalové,“ říká ruský badatel a publicista Vadim Burlak v televizním dokumentu Země: Území záhad.Ten si můžete přehrát online v archivu Prima ZOOM.
