Ruští právníci: Na konec Putina musíme být připraveni. Lustrace je nutný krok
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Memorial navrhuje plán pro Rusko po Putinovi.
Každý pátý Rus je proti válce.
Lustrace jako klíč k demokracii.
Stačí 100 dní k proměně Ruska?
Ruští právníci Grigorij Vajpan a Gleb Boguš ze sdružení Memorial otevírají ve spolupráci s organizací Gulag.cz sérii debat o svém projektu 100 DNÍ PO PUTINOVI. Zabývá se budoucím směřováním Ruska, vývojem na Ukrajině a možnou lustrací v nejvyšších patrech Kremlu. Názorově jim oponuje dlouholetý zahraniční zpravodaj České televize v Rusku a Polsku Miroslav Karas.
„Mohlo by se zdát, že Rusko je v bezvýchodné situaci a konec diktatury je v nedohlednu,“ otevřel debatu představitel Centra pro ochranu lidských práv Memorial Grigorij Vajpan. To bylo v roce 2022 vyznamenáno Nobelovou cenou za mír. „Ať už je přítomnost sebehorší, až nastane budoucnost bez Putina, musíme být připraveni,“ pokračuje a představuje tak jejich projekt. „100 dní má reprezentovat dobu od konce režimu k prvním svobodným volbám. Z historie víme, že okno pro to, abychom vykročili jinou cestou, je velmi krátké. Vytváříme proto právní kroky, jak obnovit práva a reparovat oběti Putinova režimu.“
Čtěte také
Vajpanův kolega Gleb Boguš klade důraz na formování demokratických institucí a svobodné volby. „Není to sice lék, ale volby nejsou tím, co Rusko uvedlo přímo do současného stavu.“ Takové vyložení reality považuje za mylné. „Rusové si současný režim nezvolili s vědomím, co přijde. Represivní praktiky přišly až po volbách.“
Grigorij Vajpan (vlevo) a Gleb Boguš (vpravo) Zdroj: Eliška Koukolov
Může se Rusko někdy stát demokratickou zemí?
Skepticky se k postojům právníků staví bývalý zahraniční zpravodaj Miroslav Karas. I když uznává potřebu existence plánu pro budoucnost, ve které v čele Ruska nebude stát Vladimír Putin, pokládá za důležité vnímat realitu ruského obyvatelstva. „Ruská společnost dnes vstupuje do šesté generace, která nikdy nepoznala demokratickou zemi. Kladu si tak otázku, zda opravdu těch 100 dnů stačí k tomu, přesvědčit Rusy, že změnu chtějí.“ Karas se zároveň obává, že očekávaná cesta k demokracii může vést spíše k chaosu. To opírá mimo jiné o průzkum CVVM z července 2024, který se věnoval vztahu české veřejnosti k demokratickým režimům. „Byly zveřejněny výsledky jednoho výzkumu, kde pětina Čechů je zastáncem autoritářského způsobu spravování moci. Každý pátý z nás by uvítal, kdyby v této zemi vládl někdo tvrdou rukou,“ v návaznosti na to si klade otázku, zda „procento stoupenců autokratického řízení v Rusku nebude víc než 20 %. Dovolím si tvrdit, že ne 100 dnů, ani 1000 dnů, jim nebude stačit, aby pochopili, co demokracie je.“
Tereza Engelová (vlevo) a Miroslav Karas (vpravo) Zdroj: Eliška Koukolov
Vajpan Karasovy nejistoty chápe, ale poukazuje na chybu v uvažování. Rusové dle něj nejsou monolit jednotného myšlení, nýbrž občané, kteří mají své vlastní osobní zájmy a představy o budoucnosti země. „V Rusku probíhá realizace sociologických anket, za jejichž zodpovězení vás označí za zločince,“ doplňuje diskusi o svou zkušenost. „Z těchto anket víme, že každý pátý Rus je proti válce na Ukrajině. S těmito 20 % obyvatel chci začít pracovat. Když budou mít i další přístup k pravdivým informacím, mohlo by to procento vzrůst,“ doufá Vajpan. „Činnost disidentů stále existuje, ať už v Rusku, tak v exilu. Nesmíme to přehlížet. Všechny ty generace žily pod nějakým tlakem,“ doplňuje Boguš.
Občanská demonstrace v Petrohradu Zdroj: AP
Koho a za co lustrovat?
Dle Vajpana je nezbytným krokem k dlouhodobému fungování demokracie důkladná lustrace všech, kteří jsou odpovědní za současný stav. „Mluvíme o lustraci, která má chránit demokracii,“ obhajuje nutnost kroku. Její důslednost však bude určena tím, kdo zastane roli prezidenta po Putinovi. „Pokud bude zemi vést demokratický prezident, může se tak stát během prvních dní, pokud někdo jiný, tak ne.“ Do lustračního zákona by, vyjma čelních představitelů Kremlu, měl spadat cenzurní úřad, představitelé ministerstev či soudci. Těm bude odepřena možnost se v budoucnu podílet na rozsudcích. Dalšími lustrovanými v řadě by měli být ti, kteří jsou odpovědní za ruskou agresi vůči Ukrajině. Sám právník však podotýká, že k tématu lustrace mají zatím strohý právní rámec.
Karas si opět neodpustil projevit nedůvěru v její realizaci. „Já osobně jsem velkým příznivcem lustračního zákona, ale neodpustím si poznámku. V tak početné zemi, jako je Rusko, si nedovedu představit rychlé provedení. Jsem přesvědčen, že se to bude týkat přinejmenším milionu lidí,“ dodává a zmiňuje odvětví, která mají početné množství lidí, kteří by museli lustrací projít. Jsou mezi nimi bezpečnostní složky, tajné složky, armáda, policie či vojska.
Čtěte také
Že je lustrační zákon i přes skepsi potřebný, podtrhává Vajpan na historickém příkladu. V roce 1992 ruská poslankyně Galina Starovoyotová předložila návrh lustračního zákona. „Kolegy i veřejností byla tehdy tázána, zda chce pořádat hon na čarodějnice. Ona jim na to odvětila, jestli chtějí být v budoucnu oni honěni čarodějnicemi.“ Na této paralele poukazuje na to, že pokud by byl tento zákon v minulosti prosazen, mohla být současnost Ruska jiná. „Zároveň to ale dokazuje, že podpora pro lustraci v zemi není vysoká,“ doplňuje.
Co po konci války?
Hosté se v rámci diskuse dotkli i toho, jak lze dojít ke konci konfliktu na Ukrajině a kam má Rusko směřovat v poválečném uspořádání. „Mírový plán Donalda Trumpa nemá nic společného s reálným mírem,“ otevírá téma Vajpan. Dle něj jde představa amerického prezidenta o konci konfliktu nejen proti zájmům Ukrajiny, ale i budoucího vnitřního směřování Ruska. Problém vnímá i v rezignaci západního světa na to, jaké by mělo být budoucí uspořádání Ruska po konci Putinova režimu. Karas s tímto problémem souhlasí a vnímá z něj především západní Evropu. „Část EU dodnes nepochopila, čím si prošly země střední a východní Evropy.“ Dodává, že „prvním krokem je ukončit válku na Ukrajině tím, že se Rusko stáhne za hranici.“ Tím myslí hranici, která náležela Rusku ještě před rokem 2014.
Čtěte také
Kdy čeká Rusko změna?
Jak tvrdí Gleb Boguš, represivní režimy, které jsou založeny na jedné osobě, často nepřežívají její existenci. „100 dní tak mají být právní kroky, jež mají vést k demokratizaci. Naší ambicí není vyhlížet daleko do budoucnosti,“ dodává. „Našim cílem není vytvářet politologickou prognózu, vytváříme pouze právní projekt,“ zdůrazňuje Grigorij Vajpan. Putinovu silnou stránku vnímá v jeho schopnosti přesvědčit Rusy i zbytek světa, že je lepší variantou oproti tomu, co by mohlo přijít místo něj. „Jeho slabou stránkou je to, že ztratil širší přehled. On sám nepoužívá internet a řídí se pouze tím, co mu přinesou jeho lidé ve složkách s informacemi. Ty často neodpovídají realitě, a z toho dělá závěry.“ K ruskému prezidentovi Karas dodává, že „není tak silný, jak si někteří mohou myslet, ale zároveň ani není tak slabý, jak si myslí jiní.“
Ruský prezident Vladimir Putin Zdroj: profimedia.cz
