Ruští vojáci v chersonské oblasti. Právě na tuto oblast měla za úkol zaútočit Filatievova divize (Ilustrační foto) Zdroj: AP
Ruští vojáci v chersonské oblasti. Právě na tuto oblast měla za úkol zaútočit Filatievova divize (Ilustrační foto) Zdroj: AP
Někteří ruští vojáci neměli tušení, že napadli Ukrajinu. A to až do momentu, než se dostali do odvetné palby kyjevský sil. Dokazují to svědectví ruského vojáka, který se po zběhnutí z armády rozhodl své vzpomínky shromáždit v nově vydané ruskojazyčné knize.
Třiadvacetiletý Pavel Filatiev ve své knize „ZOV“ (název nese podle symbolů, jimiž jsou označena ruská vojenská vozidla – pozn. red.) sdělil, že jeho elitní jednotka byla přesunuta k hranicím s Ukrajinou poté, co ve světových médiích četl spekulace o plánované invazi. Netušil ale, že se Ukrajina bude bránit.
Ve svém svědectví popisuje, jak dostal zrezivělý samopal a špatně padnoucí uniformu. „Kam a proč jdeme, nebylo jasné. Pouze jsem chápal, že začala válka. Dozvěděl jsem se, že máme rozkaz zaútočit na Cherson,“ vypráví Filatiev. „V ten moment mi bylo jasné, že jsme zaútočili na Ukrajinu.“
Sám začátku války lituje. „Neměli jsme morální právo zaútočit na jinou zemi. Zejména na tu, která nám je nejblíže,“ říká a dodává, že stejné pocity má většina armády. „Jsou nespokojeni s vládou, se svým velitelem, s ministrem obrany, který nesloužil v armádě. A hlavně nejsou spokojeni s Putinem.“
V polovině února se Filatiev a jeho jednotka dostala na cvičiště na Krymu. „Tehdy jsem si uvědomil, že se určitě něco chystá. Na cvičiště byli totiž posíláni i ti dříve propuštění nebo nemocní,“ vysvětluje tehdy panující podmínky. I když Putinův režim popíral, že by se chystal na válku, 20. února byl Filatiev se svým oddílem převelen. „Nebylo nám řečeno, kam jdeme.“
Mariupol byl během bojů takřka zničen Zdroj: Profimedia.cz
Mariupol byl během bojů takřka zničen Zdroj: Profimedia.cz
Pár rybaří na mariupolské pláži. V pozadí jsou trosky oceláren Azovstal Zdroj: Profimedia.cz
Mariupol byl během bojů takřka zničen Zdroj: Profimedia.cz
Mariupol po dobytí ruskými jednotkami Zdroj: Profimedia.cz
Mariupol byl během bojů takřka zničen Zdroj: Profimedia.cz
Takhle nyní vypadá Mariupol (12. 6.) Zdroj: Profimedia.cz
Ruiny Mariupolu (6. 6. 2022) Zdroj: Profimedia.cz
Ruští energetičtí technici prohledávají trosky jednoho z domů Zdroj: Profimedia.cz
Mariupol byl během bojů takřka zničen Zdroj: Profimedia.cz
Mariupol byl během bojů takřka zničen Zdroj: Profimedia.cz
Mariupol byl během bojů takřka zničen Zdroj: Profimedia.cz
Mariupol byl během bojů takřka zničen Zdroj: Profimedia.cz
Lidé si užívají pěkného počasí na mariupolské pláži. V pozadí jsou trosky oceláren Azovstal Zdroj: Profimedia.cz
Zničená loď u mariupolského přístavu Zdroj: Profimedia.cz
Trosky oceláren Azovstal po obsazení ruskými jednotkami Zdroj: Profimedia.cz
Trosky oceláren Azovstal po obsazení ruskými jednotkami Zdroj: Profimedia.cz
Trosky oceláren Azovstal po obsazení ruskými jednotkami Zdroj: Profimedia.cz
Trosky oceláren Azovstal po obsazení ruskými jednotkami Zdroj: Profimedia.cz
Trosky oceláren Azovstal po obsazení ruskými jednotkami Zdroj: AP
Poškozené Činoherní divadlo v Mariupolu. Zdroj: Getty Images
Ruský voják hlídkující u vjezdu do Mariupolu Zdroj: AP
Trosky oceláren Azovstal po obsazení ruskými jednotkami Zdroj: AP
Mariupol 21. května Zdroj: AP
Zdevastovaný Mariupol (18. 5. 2022) Zdroj: Profimedia.cz
Zcela zničená obytná budova v Mariupolu Zdroj: Profimedia.cz
Část oceláren Azovstal, které jsou posledním místem ukrajinského odporu v Mariupolu Zdroj: Profimedia.cz
Vojáci samozvané oněcké lidové republiky ve zdevastovaném Mariupolu Zdroj: Profimedia.cz
Takhle nyní vypadá většina částí přístavního Mariupolu Zdroj: Profimedia.cz
Ohořelý vrak auta před zničenými obytnými budovami v Mariupolu Zdroj: Profimedia.cz
Trosky tramvají T3 československé výroby ve zdevastovaném Mariupolu Zdroj: Profimedia.cz
Pohled na ocelárny Azovstal (8. 5.) Zdroj: Profimedia.cz
Obyvatelka Mariupolu vyhlíží ze zbytků svého bytu (8. 5.) Zdroj: Profimedia.cz
Z ještě nedávno rušného Mariupolu se stalo město duchů (8. 5.) Zdroj: Profimedia.cz
Kráter po dopadu dělostřeleckého granátu na dětském hřišti v Mariupolu Zdroj: Profimedia.cz
Zničené muzeum historie v Mariupolu Zdroj: Profimedia.cz
Zničené muzeum historie v Mariupolu Zdroj: Profimedia.cz
Zničené muzeum historie v Mariupolu Zdroj: Profimedia.cz
Zničené sídliště v Mariupolu (8. 5.) Zdroj: Profimedia.cz
Muž oslavuje Den vítězství v centru zničeného Mariupolu Zdroj: Profimedia.cz
Přeživší civilisté opouštějí úkryt v ocelárnách Azovstal (2. 5.) Zdroj: AP
Satelitní snímek pořízený Planet Labs BBC zachycuje ocelárny Azovstal 7. května Zdroj: AP
Kouř stoupající z Azovstalu (7. 5.) Zdroj: AP
Satelitní snímek pořízený Planet Labs BBC zachycuje ocelárny Azovstal 7. května Zdroj: AP
Ocelárny Azovstal v Mariupolu během ruského ostřelování (5. 5.) Zdroj: AP
Ocelárny Azovstal v Mariupolu během ruského ostřelování (7. 5.) Zdroj: AP
Ruský tank ve zdevastovaném Mariupolu Zdroj: AP
Ruský tank v Mariupolu, 4. května Zdroj: AP
Rozbombardované divadlo v Mariupolu Zdroj: AP
Rozbombardované divadlo v Mariupolu Zdroj: AP
23. února za ním a jeho spolubojovníky přišel velitel divize s blahopřáním k svátku (Den obránců vlasti – pozn. red.) a oznámil jim, že od dalšího dne se jim zvyšuje denní mzda na 69 dolarů.
„24. února ve 2 hodiny ráno jsme už byli seřazeni v koloně kamionu Kamaz někde v pustině. Všechna auta měla vypnuté motory a světla,“ vzpomíná na osudný den. Kolona se pomalu dala do pohybu. „Ze směru, kam jsme jeli, jsme slyšeli střelbu a výbuchy. Bylo to ale zmatené,“ uvádí. Podle jeho svědectví velení nemělo žádné spojení s ostatními jednotkami.
„Stále máme stejnou taktiku jako naši dědové. Kluci odjinud mi říkali, že v jejich brigádě (standardní brigáda má mezi 600 a 7 500 vojáky – pozn. red.) zbylo jen padesát lidí.“ Podle dnes už bývalého vojáka jeho armáda nepřítele ani nepotřebovala. Porážela se průběžně sama.
„Druhý den jsme dorazili do chersonského námořního přístavu. Všichni začali prohledávat budovy, hledat jídlo, vodu, sprchy, místo na spaní.“ Někteří pak začali rabovat. „Někteří začali krást počítače a všechno cenné, co našli. A to včetně mě.“
To, co Filatieva vysvobodilo z pekla, nebylo nic úmyslného. „V polovině dubna jsem měl kvůli dělostřelecké palbě špínu v očích a dostal jsem zánět rohovky. Po pěti dnech utrpení, kdy jsem přestal na jedno oko vidět, jsem byl evakuován.“
V nemocnici, kam ho převezli, panovaly prý příšerné podmínky. Celou léčbu si musel, stejně jako ostatní, platit z peněz, které si za dosavadní službu v armádě vydělal. V ten moment mu došlo, že v armádě už nemůže zůstat, a požádal o vyřazení z armády ze zdravotních důvodů. „Velení řeklo, že se vyhýbám službě. Vyhrožovalo mi trestním stíháním,“ popisuje už západním médiím známý trik Moskvy, jak dostat vojáky zpět na frontu.
Ruský mladík musel celou situaci nakonec vyřešit jediným možným způsobem – zběhnutím. „Nezbylo mi nic jiného než zahodit zbraň a utéct. Stát se zbabělcem nebo jít zabíjet své bratry,“ zakončuje v epilogu svou knihu.