Ukrajina hlásí průlom v Záporožské oblasti
Boje na Ukrajině jsou tvrdé i pro ostřílené veterány. Pro nezkušené vojáky, kteří byli nedávno vytrženi z civilního života, je to ještě mnohem krutější zkušenost. Bývalý právník Ihor začátkem srpna zažil, jak Rusové zaútočili na ruiny vesnice Novoselivka v Charkovské oblasti, které jeho rota bránila, píše list The Kyiv Independent.
Rusové měli útok, který podnikli s pomocí množství dronů, dobře připravený. Jeden z minometných granátů dopadl do obývacího pokoje domu, kde se Ihor se svým kolegou ukrývali. Přežili jen díky tomu, že byli tou dobou shodou okolností v předsíni.
ČTĚTE TAKÉ: To nejtěžší Ukrajinci překonali. Blíží se ke klíčové tepně Rusů, míní experti o průlomu linií
Nepřátelské dělostřelectvo získalo kontrolu nad silnicemi vedoucími do vesnice, takže nebylo možné evakuovat mrtvé a zraněné a poslat na místo posily. Ihorova jednotka se svým třítýdenním základním výcvikem u Severoatlantické aliance a dvouměsíčním nasazením v Charkovské oblasti, tak musela sama čelit zkušeným ruským vojákům s palebnou přesilou. Blíže neupřesněný počet ukrajinských vojáků při tom zahynul, včetně některých Ihorových přátel. „Od té doby jsem tam nebyl a nechci se tam vrátit. To, co jsem zažil, byl naprostý chaos,“ prohlásil.
Ihorova rota je součástí 32. samostatné mechanizované brigády, která je jednou z mála brigád, jejichž úkolem je udržet pozice na severovýchodní frontě, zatímco většina ukrajinských vojáků a výzbroje je posílána na jižní frontu, kde pomalu postupuje ukrajinská protiofenziva.
Do ledna letošního roku 32. brigáda neexistovala a většina jejích členů jsou civilisté, kteří do té doby nikdy nikoho nezastřelili. Mnozí do armády nechtěli. Nasazeni byli na bojiště v Charkovské oblasti asi hodinu východně od Kupjansku, kam Rusko údajně poslalo až 100 000 svých vojáků.
Vojáci z různých ukrajinských brigád listu The Kyiv Independent řekli, že Rusové v této oblasti jsou schopní, nebojácní a dobře vybavení a mají velké zásoby dělostřeleckých granátů a raket odpalovaných z raketometů MLRS. „Všechno nevypadá tak, jak čtete v každodenních zprávách o situaci na bojišti a v médiích,“ říká seržant Volodymyr, který byl v centru bojů.
Všichni členové pěchoty 32. brigády absolvovali v Německu třítýdenní výcvik NATO. Vojáci ocenili fyzickou přípravu a také například nácvik první pomoci v bojových podmínkách, který je na Západě běžný, ale v armádách zemí bývalého Sovětského svazu prakticky neznámý. Součástí je také plná výstroj pro každého z vojáků.
Voják v NATO ví, že pravděpodobně nezemře
Podle Ukrajinců, s nimiž mluvil The Kyiv Independent, je ale výcvik nepřipravil na typ války, která se v současné době vede na Ukrajině. Podle nich důstojníci NATO realitu na ukrajinském bojišti nechápou.
„Pěšák NATO ví, že má podporu a že mu při postupu vpřed s velkou pravděpodobností nehrozí smrt ani zranění,“ říká Ihor. Způsob, jakým NATO vede válku, předpokládá předběžné letecké útoky, dělostřeleckou palbu a odminování, než jsou na místo posláni pěšáci. Tak to ale na Ukrajině nefunguje.
Vzhledem k nepočetným a starým letounům ukrajinských vzdušných sil a pokračujícímu nedostatku dělostřelecké munice a vozidel pěchoty pěšáci často čelí ruským útokům sami. Na bojišti také podle Ukrajinců nebývá zpravidla mnoho úkrytů, s nimiž taktika NATO počítá.
Vojenský expert Serhij Zhurec uvedl, že instruktoři v Německu kladou velký důraz na nácvik městského boje, už se ale nevěnují takovým dovednostem jako vypudit nepřítele ze zákopů či vytvořit útočnou skupinu a zkoordinovat ji s dělostřeleckou a dronovou podporou. Styl bitev na ukrajinském venkově, v nichž se mísí zákopová válka známá z prvního světového válečného konfliktu s technologiemi a taktikou 21. století, NATO nemá ve svém rejstříku. Podle Zhurece by pomohlo, kdyby někteří z instruktorů Ukrajinu navštívili.
„Výcvik v zahraničí je pořád kvalitnější, než může nabídnout Ukrajina. Metody by se daly zlepšit, ale replikovat ruskou taktiku by si žádalo obrovské investice do výcviku,“ řekl listu The Kyiv Independent americký generálmajor ve výslužbě Gordon Davis. Podle něj by Ukrajina sama měla doplnit západní výcvik na základě aktuálních zpravodajských informací a osobních zkušeností z bojiště.
Seržant Volodymyr podobně jako další ukrajinští vojáci zprvu odmítal o tom, co na frontě zažil, mluvit. Jakmile ale Ihor začal vysvětlovat situaci, stále častěji doplňoval jeho vyprávění vlastními útržky.
Aby se vojáci dostali na palebné pozice, museli podle Volodymyra jít pěšky pět kilometrů tmou v těžké výstroji a bez jakýchkoli zdrojů světla. Pozice, na které mířili, byly ve skutečnosti trosky, v nichž se sotva dalo schovat. „Rusové byli naproti tomu vybaveni drony Orlan s nočním viděním,“ říká Volodymyr.
Pocit, že je člověk nepřetržitě sledován, je pro ukrajinské vojáky nesmírně demoralizující. „Svazuje vás to. Chcete podniknout nějaké akce, ale nemůžete, protože Sauronovo oko vás pořád sleduje,“ říká Ihor v narážce na zlosyna z trilogie Pán prstenů.
