Vážná psychická nemoc jí roky měnila charakterové vlastnosti. Potichu, plíživě se Žaneta Vylíčilová proměňovala z nenápadné ženy na vražedkyni. Když jedinou ranou nožem svému milenci propíchla srdce, vysvětlovala to tím, že o ní šířil pomluvy. Krvavou potyčku si podle vlastních tvrzení vůbec nepamatovala. Temný opar v její hlavě se rozplynul až při konfrontaci s dalšími důkazy, které kriminalisté postupně získávali. Příběh redakce CNN Prima NEWS přináší v seriálu Zvlášť závažné zločiny, který pojednává o největších kriminálních případech posledních desetiletí.
Žaneta Vylíčilová byla na sklonku roku 2009 už několik let invalidní důchodkyní. Tehdy pětatřicetiletá žena totiž trpěla schizofrenií. Její mysl tak často ovlivňovaly strachy, kterým se nemohla bránit. Útočiště pak často hledala u příležitostných známostí. Jednou z nich byl i bývalý vězeň, který si ve Valašském Meziříčí, kde Žaneta žila, pronajal malý pokoj nad restaurací Orion. Oba milenci se tam nepravidelně scházeli, ale zároveň každý z nich udržoval ještě další vztahy.
ČTĚTE VÍCE: Kamaráda shodil do šachty, 13letou Elišku ubodal. Tvrdil, že chtěl ochutnat její krev
Podobnou schůzku si pár domluvil i na 9. listopadu roku 2009. Muž se těšil na chvíle plné vášně, Žaneta Vylíčilová ale za ním spěchala z úplně jiného důvodu. U sebe měla nůž s čepelí dlouhou třicet centimetrů. Šlo o okamžiky, kdy její mysl ovládala zákeřná choroba. Podle vlastních pozdějších slov byla přesvědčená o tom, že se ji partner chystá znásilnit a ona se musí ubránit. Prý tehdy naslouchala hlasům z televizního vysílání, od kterých se o pohnutkách jejího známého dozvěděla. Vše bylo jen výplodem jejího, paranoidní schizofrenií ovlivněného, myšlení. Podobné stavy její okolí znalo. V roce 2009 už se zdálo, že je Žaneta Vylíčilová zcela zdravá. Šlo ale jen o jinou, reziduální, fázi schizofrenie.
Reziduální schizofrenie
Žaneta Vylíčilová trpěla podle znalců v době vraždy reziduální schizofrenií. Jde o chronickou fázi této choroby, která zpravidla přichází po psychotických atakách. Vyznačuje se otupělostí, ztrátou zájmu o sociální vztahy, poruchami řeči a zanedbáváním vlastního zevnějšku. Tato fáze nemoci je navíc velice těžko rozpoznatelná, protože ji nemusí doprovázet žádné příznaky.
Překvapený muž sotva otevřel dveře svého pronajatého pokoje a strhla se hádka. Ve Valašském Meziříčí pracoval po svém propuštění z vězení na pile a v ubytovně přebýval kvůli tomu, že měl neurovnané spory se svými rodiči. Nečekaná reakce jeho milenky ho rozzlobila. Těšil se na její návštěvu, nečekal ale, že bude muset vysvětlovat neexistující touhu po jejím znásilnění. Hádka proto rychle vygradovala v otevřený konflikt, který Žaneta pravděpodobně pochopila jako potvrzení její domněnky. Začala se o sebe bát a mysl jí v tu chvíli rozkázala, aby na svého partnera zaútočila. Byla přesvědčená o tom, že se musí bránit za každou cenu.
Vytáhla dlouhý nůž a začala se napřahovat. Napadený muž se s ozbrojenou ženou přestal hádat a začal se soustředit na obranu. To už ale bylo pozdě. Žaneta Vylíčilová ho jedinou bodnou ranou do trupu zavraždila. Čepel projela plícemi a zastavila se až v srdci. Muž byl na místě mrtvý. Podlahu pronajatého pokojíku nad restaurací začala zaplňovat krev a Žaneta si začala uvědomovat, co se stalo. Jakoby děsivý pohled na mrtvého blízkého člověka dal její hlavě jasný povel. Věděla, že před následky takového činu nemůže utíkat. Brzy před restaurací Orion zastavilo první auto s modrými majáky a za ním rychle následovaly další vozy.
Nevzpomínám si
Žaneta Vylíčilová se policistům, které sama přivolala, přiznala. Během prvních výpovědí ale nedokázala samotný čin věrohodně popsat. Jako by její mozek chvíle hrůzy úplně vytěsnil. Až později začali policisté přicházet na další a další detaily vraždy. Obviněná žena jim popisovala svá podezření o znásilnění. Později zase výpověď pozměnila a přesvědčivě hovořila o tom, že zabíjela kvůli údajným pomluvám, které o ní její milenec měl šířit. Nejdůležitější ale pro vyšetřovatele a později i soudce nebyly samotné výslechy. Policisté nasbírali důkazů dost. Mnohem větší váhu při rozuzlení celého případu měly lékařské posudky.
Žena obviněná z vraždy totiž stavěla svou obhajobu na tom, že vraždila v nepříčetnosti. To by samozřejmě úplně měnilo její pozici. Jenže psychiatři tvrdili opak. Připustili sice, že schizofrenie vážně změnila Žanetiny charakterové vlastnosti, při samotném vraždění ji ale prý samotná nemoc neovládala. Přesto odvolací soud k jejímu vážnému psychickému stavu přihlédl a za ubodání partnera ji odsoudil k pěti letům vězení. K tomu měla nařízenou ambulantní psychiatrickou léčbu.
