Se psem mě baví svět: Jaký je skutečný příběh filmového Gumpa a kdo za ním stojí?

„Když před čtyřmi lety Filip Rožek založil organizaci Se psem mě baví svět, poprosil mě, abych psala příběhy pejsků, kteří hledají nový domov,“ vzpomíná Veronika Hájková, která od té doby spolupracuje s útulky a azyly a pomáhá jejich dlouholetým svěřencům hledat jejich nového a snad i posledního majitele. Tím ale činnost neziskovky Se psem mě baví svět nekončí. „Začali jsme dělat každý rok výstavy, vydávat kalendáře nebo knížku. Nikdy jsme nechtěli kasičky ani žádné sbírky, vždycky jsme oslovili nějaké lidi, kteří něco uměli a uměli to dobře, a oni to pro nás a pro pejsky udělali zadarmo,“ popisuje Hájková s tím, že výtěžek šel vždy právě na zvířata.

Filip Rožek se mezi zvířaty pohyboval už před založením organizace, a tak se setkal s velkým množstvím příběhů zdařilých i neúspěšných záchran psů. „Všechny příběhy nemají dobrý konec. Zasáhlo mě to tak, že jsem si jeden den sedl a začal jsem psát knihu Gump,“ popisuje Rožek začátek projektu, který se časem rozrostl do obrovských rozměrů. Právě v tuto chvíli nastupuje na scénu pes, který ovlivnil nejen knihu a následně i film, ale především život Filipa Rožka. „Gumpa mi našla Veronika Hájková, a to v době, kdy jsem psal knížku a hledal jsem pejska, který ke všemu, o čem píšu, bude mít blízko. Jednoho dne, kdy jsem psal asi třicátou stránku, mi přišla fotka aktuálně zachráněného pejska a Veronika mi napsala – není tohle ten Gump? A já jsem si uvědomil, že je to on, a jeli jsme si pro něj.“

Tři dny ve strachu

Gump byl velmi zanedbaný a vystresovaný, takže začátky byly obtížné. Po návštěvě u veterináře následovaly tři dny, které Filip Rožek i Gump strávili spolu v jednom bytě – každý však v jiné místnosti. „Hrozně se bál a vždycky, když jsem k němu přišel, se klepal. Po těch třech dnech, kdy jsem seděl u stolu, něco vrzlo, tak jsem se podíval ke dveřím a on se na mě přišel podívat. Asi za 10 minut ke mně přišel, lehnul si mi k nohám a od té doby máme k sobě čím dál tím blíž – cestu k sobě jsme našli,“ líčí Rožek. Gump se stal nejen tváří celého projektu včetně knihy, ale také jednou z hlavních postav stejnojmenného filmu, kde se objevil vedle Bolka Polívky, Evy Holubové nebo Ivany Chýlkové.

Práce pro neziskovou organizaci změnila život i Veronice Hájkové. „Člověk samozřejmě při téhle práci nezůstane zcela imunní. Stalo se, že jsme jako organizace zachránili několik pejsků, měli jsme je v dočasné péči a hledali jsme jim nové domovy. Jenže první dočaska u mě zůstala, další byla smrtelně nemocná, takže ta u mě taky zůstala na dožití,“ vypočítává Hájková, u které kromě čivavy Frídy našel azyl i kříženec anglického buldoka Ringo a fenka křížence francouzského buldočka Mimi původem z množírny. Ta by se dala označit jako typický „vedlejší produkt“ množení, stejně jako nekonečné množství jí podobných.

Autistka, která miluje život

„Mimi zachránila organizace Pejsci a kočičky v urgentní nouzi. Je to pejsek, který svůj život prožil v kleci v množírně, a když už nemohla rodit, vyhodili ji do chlíva, aby tam pošla ještě s ostatními psy. Díky statečným policistům, kteří tam doslova vlítli, se některé podařilo zachránit,“ vypráví Hájková. Zatímco jedna z fen i přes záchranu z množírny zemřela, u druhé se projevila těžká epilepsie a Mimi raději odešla do světa, ze kterého se už asi nikdy nevrátí. Její současná majitelka o ní proto mluví jako o „psí autistce“. „Strašně dlouho byla nedůvěřivá, bála se otevřít a projevit city. To, že se teď takhle nechá hladit po hlavě, je výsledek rok a půl dlouhého snažení, protože když jsem se jí předtím jen dotkla, úplně se roztřásla,“ vypráví Veronika Hájková.

Mimi je zhruba 8 let a kromě problémů s klouby a znetvořených ušních boltců kvůli neléčeným zánětům má problém i s dýcháním. „Má velmi malé dírky do nosu a volné měkké patro tak, že se dusí a v létě ji musíme nosit. My jsme se původně po vyšetření srdce, které má v pořádku, rozhodli, že ji na podzim necháme operovat. Jenže o prázdninách se u ní projevila epilepsie a záchvaty byly ze začátku tak hrozné a silné, že jsme od toho upustili,“ popisuje Hájková. Mimi je nekontaktní vůči psům i lidem, jejich společnost nevyhledává, spíš naopak. Přesto všechno se dokáže radovat ze života přímo nakažlivým způsobem. A jak říká její majitelka Veronika Hájková – když to sami uvidíte, nebudete pochybovat o jejím právu na prožití zbytku života ve štěstí a lásce.