Sergej Bubka: Padouch, nebo hrdina? Proč se ze slavného ukrajinského tyčkaře stal psanec
Mezi zástupem zasloužilých šampionů a čestných hostů na olympiádě v Paříži je také světoznámý ukrajinský tyčkař Sergej Bubka. Koneckonců, z Monaka, kde dnes bydlí první pokořitel magické šestimetrové výšky, je to jenom kousek. Majitel zlaté medaile olympijských her 1988 v Soulu, šesti titulů mistra světa a držitel 35 světových rekordů se posadí do VIP lóži, ale jenom jako soukromá osoba.
Bývalý dlouholetý prezident Olympijského výboru Ukrajiny, jeden ze šéfů Světové atletické federace (World Athletics), v současné době nemá žádnou funkci a proto oficiální akreditaci nedostal. Po obvinění z kolaborace s ruskou okupační správou na Donbase se z Bubky před dvěma lety stal psanec. Musel opustit všechny posty, narychlo sbalit kufry a zmizet v zahraničí.
ČTĚTE TAKÉ: Desítky tisíc policistů, uzavřená místa i umělá inteligence. Jak Francouzi chrání olympiádu?
Sergej Bubka vždy byl výjimečným atletem. Obrovským, mimořádným talentem, ale zároveň svérázem a podivínem. Zatímco ostatním sovětským sportovcům byla cizí jakákoliv esoterika, vesměs věřili jen na moc komunistické strany a tvrdý peníz, Bubka se už tehdy zajímal o různé duchovní praktiky. Bál se uhrančivých pohledů, byl přesvědčen o tom, že přes stisk ruky může unikat pozitivní energie. Kvůli tomu před závody odmítal natažené pravice a na všechny pozdravy odpovídal jen úsečným kývnutím hlavy.
Jak se vymanit ze spárů SSSR
Na tvrdý peníz ovšem věřil taky. Jinak to ani nešlo, na to byl příliš pragmatický a racionální. Všechny světové rekordy Bubka zlepšoval o pouhý centimetr, výš nikdy nešel. „To bylo kvůli prémiím, které Světová atletická federace platila za každý takový úspěch. Nechtěl jsem udělat supervýsledek a dostat jenom jednu odměnu, raději jsem měl takový příjem pravidelně. Jiná věc je, že skoro 70 procent z těchto peněz mi strhával stát. Zdůvodňovalo se to tím, že zabezpečuje celou moji přípravu a hradí veškeré výdaje,“ přiznává po letech v rozhovoru s autorem těchto řádků.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Špotáková popisuje hrozby olympiády v Paříži
Není divu, že se roku 1991 tyčkař rozhodl vymanit ze spárů tehdejšího systému sovětské tělovýchovy a sportu. Založil soukromou firmu, která měla financovat jeho soustředění, a zřekl se nároků na podporu ze strany státu. S tím, že odteď všechny vydělané prémie v plné výši měly patřit jemu. Funkcionáři byli v šoku. Vznikal nebezpečný precedens: Bubku mohli následovat další hvězdy sovětského sportu. A tak systém udělal všechno, aby uzemnil vzpurného tyčkaře. Několik měsíců atlet nedostával nominace na žádné mezinárodní starty. Kdoví, jak by to všechno dopadlo, kdyby na konci téhož roku Sovětský svaz nezanikl.
Pověrčivý soukromník se znalostí angličtiny
Stejně důkladně přemýšlel Bubka i o tom, co bude dělat, až jednou pověsí tretry na pomyslný hřebík. „Měl jsem před očima hodně případů, kdy se včerejší šampioni náhle ocitli na mizině. Ti lidé vůbec nemysleli na budoucnost. Byli přesvědčeni, že jim tituly a medaile zaručí pohodlný život i po sportovní kariéře. Spálili se, protože tak to vůbec nefunguje. Díval jsem se na ně a snažil se poučit se z cizích chyb,“ svěřuje se tyčkař v našem rozhovoru.
Bubka začal se studiem angličtiny. Pak ještě jako aktivní sportovec organizoval mezinárodní turnaj Hvězdy tyčky, který získal kladný ohlas a zaujal stálé místo v atletickém kalendáři. Jeho firma brzy přerostla rámec sportu a zahájila obchodní činnost. Kromě finančního kapitálu Bubka usilovně navyšoval také kapitál politický. Po olympiádě 2000 v Sydney tyčkař ukončil megaúspěšnou sportovní kariéru a okamžitě přesedlal do bafuňářského křesla. Tehdejší prezident Mezinárodního olympijského výboru Juan Antonio Samaranch přišel s nápadem zřídit v MOV komisi sportovců a Ukrajinec v ní hned získal místo.
Dodavatel paliva pro okupanty
Během dvaceti let pečlivého budování kariéry toho Bubka stihl víc než dost. Jako jeden z nejznámějších sportovců země byl bývalý tyčkař v roce 2005 zvolen prezidentem Olympijského výboru Ukrajiny. Ve funkci zůstal až do předloňského odvolání. Zároveň poslední dvě dekády zastával nejvyšší posty ve Světové atletické federaci (nyní World Athletics). Boj o křeslo šéfa organizace sice vyhrál Brit Sebastian Coe, ale Bubka se po jeho boku stal prvním viceprezidentem. Nikdy zvlášť nezastíral, že za svou pozici vděčí podpoře států bývalého SSSR, především Rusku. Se sportovními funkcionáři z Moskvy byl jedna ruka, komunikoval s nimi na denní bázi.
Čtěte také
Souběžně si Bubka důsledně budoval silné ekonomické zázemí. Časem se jeho skromná firma proměnila v obrovský holding, kam patřily vlastní banka, síť obchodů s potravinami a čerpacích stanic, továrna na výrobu kancelářských potřeb a třeba i pekárna. Finanční zisky bývalého atleta rostly souměrně s jeho politickým vlivem a počítaly se na miliony eur ročně. Život se jevil jako procházka růžovým sadem...
Všechno krachlo v roce 2022, krátce po přepadení Ukrajiny ruskými vojsky. S jídlem roste chuť, a tak se Bubka rozhodl, že bude na válce vydělávat ještě líp. Bývalý tyčkař si zaregistroval firmu Mont Blanc, která začala prodávat palivo vojenským jednotkám v takzvané Doněcké národní republice (ukrajinské území anektované Ruskem). Bubka stihl uzavřít s ruskou okupační správou na Donbasu tři smlouvy, pak se celá záležitost provalila.
Vypukl obrovský skandál. Sportovní legenda musela opustit všechny svoje posty a promptně odjet z vlasti. Dnes Bubka žije v Monaku, kde prozíravě koupil nemovitosti ještě během atletické kariéry. Z veřejného života se olympijský vítěz nadobro stáhl. Jen občas je viděn na zápasech místního fotbalového klubu, který vlastní jeho kamarád, ruský – jak jinak – miliardář Dmitrij Rybolovlev.
Poslední události bývalý tyčkař raději nekomentuje. „Ne, děkuji,“ úsečně odpovídá, když mu nabízím možnost se vyjádřit. Ale potvrzuje, že na olympiádu do Paříže přijede. Sdělí i, komu bude fandit. „Jsem Ukrajinec, tak snad je to jasné,“ culí se.
Je jen otázkou, zda ukrajinští sportovci jeho podporu přijmou...
VIDEO: Na olympiádě budeme vyčnívat, ocenil kolekci judista Klammert. Za tréninky létal do Japonska
