Seznamte se, Frída. I takový je výsledek domácího množení
Frída - uzlíček plný strachů. Zdroj: Nina Schneiderová
Kdo je množitel? Nejen člověk, který množí a prodává zvířata po desítkách především kvůli zisku. Ale i člověk, který chce štěňátka po jeho fence nebo koťátka po jeho kočičce. Podmínky, ve kterých zvířata žijí, se často nedají srovnávat. Ale v obou případech jsou velká rizika, z nichž jedno je pro oba případy společné – zdraví zvířete.
Tak, jako množiteli, který množí pro peníze, je zcela jedno, v jakém stavu zvíře je, tak drobný množitel nezjišťuje, jestli jeho pes/kočka nemá dispozice ke zdravotním či charakterovým vadám nebo onemocněním. O řadě případů jste si mohli přečíst v článku, ve kterém se tyto „abstraktní hrozby“ stávají konkrétními. Co může domácí množení způsobit, ví i Frída. Ona sama je totiž jeho produktem.
Nemocná a vystrašená
„Zavolaly nám paní, které si doma namnožily čínské chocholaté psíky bez PP (průkazu původu), že mají jedno štěňátko, které má něco s okem. A ony tak neví, co s ním dělat, protože se jim ho nedaří prodat,“ popisuje Nikola Burešová z azylu Handipet Rescue. Azyl nakonec fenku přijal a začal ji léčit.
„Samozřejmě se jednalo o dědičné onemocnění vycházející z neznalosti rodokmenu a zdravotních testů, které každý slušný chovatel provádí a dodržuje. Upřímně, kdyby se paní zachovaly zodpovědně, bylo by lepší fenu nesoucí tento gen vykastrovat a ne nechávat ji rodit nemocná štěňátka,“ míní Burešová.
Díky operaci se jí částečně vrátil zrak do neléčeného oka. Zdroj: Nina Schneiderová
Frída našla domov poměrně brzy. Co ale musela hledat dlouho, byla důvěra k lidem. Jak se totiž ukázalo, zdravotní problém nebyl problémem jediným. Z domácí množírny si odnesla i nulovou socializaci a dědičné povahové rysy. Fenka byla doslova uzlíček nervů. „Do té doby jsme se s tak ustrašeným, bojácným psem ještě nesetkali,“ popisuje Nina Schneiderová, která se s manželem Frídy ujala. „Bála se všech lidí, takže když se k ní kdokoli přiblížil, kromě toho, že strašně štěkala, tak se i vždy počůrala. Nedokázala rozeznat, zda se na ni zlobíme nebo ji chválíme, vždy reagovala stejně - přikrčila se, stáhla ocas a počůrala se.“
Čtěte také
„Plive okem“
Frída se bála všeho a všech – lidí, psů, věcí i zvuků. Bála se stoupnout na chodník i na trávu. „Jediné, co ji zklidnilo, bylo to, když jsem si ji vzala do náruče, ona se mohla co nejvíce přitisknout, hladila jsem ji a mírným hlasem na ni promlouvala,“ líčí Schneiderová. Kromě chorobného strachu si ale Frída odnesla z „původního domova“ zaslepení slzného kanálku, ve kterém se neustále tvořil hnis. Ten se musel pravidelně odstraňovat, což ale bylo pro Frídu bolestivé. V důsledku toho všeho na oko oslepla.
„Doufali jsme, že se podaří specialistovi doktoru Beránkovi oko zachránit. Ten jí napojil slinný kanálek do oka (do slzného kanálku),“ popisuje Nina Schneiderová. „Tato operace jí oko zachránila a ona nyní nejen, že je bez zánětu a stále se tvořícího hnisu, ale na to oko i částečně vidí, což před tím dost dobře nešlo. Oko se díky slinám čistí, nevysychá a netvoří se zánět. Prostě nyní plive okem.“
Čtěte také
Týrání chovem
Frídina socializace i po pěti letech stále probíhá. Věří pouze lidem v bezprostřední blízkosti. K cizím lidem i psům je ostražitá a útočná. I přesto udělala za tuto dobu velký pokrok. „Asi nikdy nebude perfektně socializovaná a strachu z cizích lidí a psů se nikdy nezbaví, ale to nevadí. Vytváříme jí takové podmínky, aby svůj život (ať začal, jak chtěl špatně a nešťastně) prožila v klidu, v pohodě a radostně,“ dodává Schneiderová.
Frída ale nebyla poslední, kdo doplatil na konání lidí. „Chovatelky“ se tehdy azylu stihly pochlubit, že nešlo o první ani poslední vrh. A to i přesto, že vlastnily jen jednu fenu. „Množírny prostě nejsou jen klecové. Zvířatům ubližují i lidé, kteří nedbají na znalost zdravotních komplikací a genetického zatížení předků. V podstatě tak týrají ty psy chovem, protože se narodí štěňátka, která si sebou nesou vážná onemocnění,“ vysvětluje Burešová z Handipet Rescue. Ať už jde o plánovaný vrh kvůli penězům nebo kvůli „já chci štěňátka/koťátka“, rizika jsou stále stejná. Pokud by měl někdo pochybnosti, stačí navštívit útulky. Jsou naplněné po strop. A zřejmě ještě dlouho budou.
Čtěte také
Již několik let se profesně i soukromě věnuji tématům blízkým přírodě, zvířatům a jejich ochraně. Jsem součástí projektu Prima Mazlíček a podílím se na vzniku stejnojmenného televizního pořadu.
