Rozmohl se nám tady takový nešvar. Parafráze z filmové komedie Pelíšky vystihuje momentální situaci mezi politickými stranami a umělci asi nejlépe. Za poslední roky se totiž množí případy, kdy si volení zástupci lidu napříč politickým spektrem „vypůjčují“ do svých sloganů úryvky známých písní, aniž by o tom daným autorům a interpretům dali vůbec vědět nebo žádali o jejich souhlas. Takové případy následně často končí až u soudu.
Andrej Babiš versus Mirai
Předseda hnutí ANO a bývalý premiér Andrej Babiš před několika týdny navštívil hudební festival Votvírák v Milovicích. Během něj poskytoval v živém vysílání televizní rozhovor. Na otázku, zda považuje kroky vlády v boji proti inflaci za dostatečné, začal citovat text hitu skupiny Mirai: „Když nemůžeš, tak přidej.“
„Já bych vládě doporučil, za chvilku pojede Mirai... ‚Když nemůžeš, přidej víc... A slovo nejde, neexistuje.‘ Takže vláda říká, že to nejde. No, samozřejmě, že to jde. Vláda nedělá pro lidi vůbec nic. A měla by lidem konečně pomoci s inflací,“ spustil do kamer Babiš.
Reakce kapely na sebe nenechala dlouho čekat. „Pane Prchale (marketingový poradce Andreje Babiše, pozn. red.), já vím, že je to vaše práce, ale právě proto byste se s námi možná mohl poradit, jestli se opravdu hodíme pro kampaň vašeho šéfa. My s klukama si totiž myslíme, že nehodíme,“ ohradil se následně na svém Instagramu zpěvák Mirai Navrátil.
Martin Bursík versus Katapult
Před parlamentními volbami v roce 2010 si tehdejší šéf Strany zelených Martin Bursík vypůjčil slogan „Co děti? Mají si kde hrát?“ z písničky od skupiny Katapult. Od kapelníka a autora hudby Oldřicha Říhy souhlas měl, textaře Ladislava Vostárka se však nezeptal.
Celá věc nakonec skončila u soudu, který rozhodl, že Zelení musí Vostárkovi zaplatit za zneužití části textu 350 tisíc korun. Strana slogan použila na internetu, v tištěných médiích a při polepování karosérie aut ve volební kampani v Ústeckém kraji, kterou vedl právě Bursík.
Textař Ladislav Vostárek v rozhovoru pro MF DNES přiznal, že by jim souhlas nedal ani v případě, že by ho o to předtím požádali. S jejich politikou měl problém.
ODS versus němečtí filmaři
ODS v roce 2006 ve volební kampani použila slavný německý film „Good bye, Lenin!“. Jako varování před komunismem začala DVD se snímkem z roku 2003 rozdávat.
Když se o tom dozvěděl režisér filmu Wolfgang Becker, okamžitě se ozval a servítky si nebral. Prohlásil, že občanští demokraté naprosto nepochopili film, který vůbec nelíčí drastické stránky komunismu.
„ODS dělá z českých voličů zjevně pitomce, když vyznění celého filmu redukuje na název, který pak používá jako svůj volební slogan. Vypadá to, že vedení a PR oddělení ODS bylo při sledování filmu v kómatu. Jinak se nedá vysvětlit, jak bude filmem varovat před komunismem,“ uvedl tehdy režisér Becker pro deník Právo.
Světoví hudebníci se spojili dohromady
Není to ale jen případ tuzemské politické scény. Špatné zkušenosti mají hudebníci po celém světě. Před dvěma lety Mick Jagger z Rolling Stones, Steven Tyler z Aerosmith, Elvis Costello, Blondie, Lorde Sia, Sheryl Crowová, Lionel Richie, Michael Stipe nebo skupiny Perl Jam či Green Day podepsali otevřený dopis, kterým chtěli dosáhnout toho, aby politici na svých shromážděních a v rámci kampaní nepoužívali jejich písničky, pokud jim k tomu nedají souhlas.
