Halina Pawlowská v pořadu Show Jana Krause zavzpomínala na své dětství a promluvila i o vztahu se svým tatínkem Vasilem Kločurakem, po kterém má ukrajinské kořeny. Moderátorovi Janu Krausovi přiznala, že se u nich doma nic jiného než svoboda Ukrajiny tenkrát neřešila.
Hned v úvodu předala Pawlowská svému hostiteli Janu Krausovi dárek – nakládané ukrajinské houby a knihu Díky za každé nové ráno v ukrajinském překladu pro jeho ženu Ivanu, která ztvárnila hlavní roli v kultovním filmu podle Halinina scénáře. Právě díky tomuto snímku diváci vědí, že Pawlowská je dcerou ukrajinského básníka a že její kořeny sahají do míst, k nimž se dnes upírají zraky celého světa.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Přišlo to ze vteřiny na vteřinu. Veronice Žilkové šlo o život
Její strýc byl významný politik a předseda vlády Huculské republiky. „Každý Čech si myslí, že Hucul je kůň. Ale Huculové jsou etnikum, měli koně, a ti koníci byli takoví temperamentní a sváželi z lesů dřevo. A my je tady teď chováme a snažíme se je zachránit, ale oni se jmenujou podle toho etnika,“ vysvětlila bestsellerová spisovatelka. Dala za pravdu Krausovi, že Ukrajinci byli vždy nespravedlivě obviňováni z nacionalismu, přestože si jen chtěli vytvořit svůj vlastní stát.
„Ano, odjakživa to tak bylo. Můj otec vždycky chtěl, abych byla jako Lesja Ukrajinka, to byla jejich básnířka a ta už v roce 1905 byla stíhaná a zavřená proto, že je nacionalistka. A moje teta byla v gulagu a můj strýc také. Teta byla v gulagu jen proto, že na maturitním tablu měla její třída košilky s huculskou výšivkou,“ doplnila Pawlowská na vysvětlenou.
Doma jsme řešili jen svobodu Ukrajiny
Se smíchem dodala, že u nich doma byla důležitá jen svoboda Ukrajiny. „Nic jinýho se u nás neřešilo. Nikdy. Já kdybych si domů přivedla fotbalovou jedenáctku v noci, tak je to všem jedno,“ přiznala.
Právě tyto autobiografické prvky se objevují ve zmiňovaném filmu Díky za každé nové ráno. „Vždycky jsem si o mém otci myslela, že je úplný magor. Vždycky k nám někdo přišel, otec se na něj tak přemýšlivě podíval, a pak říkal: ‚To je agent.‘ A já jsem si zvykla vůbec se nevyjadřovat. Věděla jsem, že se z domova nesmí vynést nic,“ vzpomínala Pawlowská.
Dnes je prý ráda, že lidé začínají lépe rozumět tomu, o co jejímu tatínkovi šlo. „Vždycky se mě každý ptá, co by tomu řekl táta, kdyby byl naživu, a jestli by byl v šoku z toho, co se odehrává. A já říkám, že ne, můj otec by říkal: ,Říkal jsem to!‘“
Přesto i ona sama na spoustu věcí, které se u nich doma řešily, přichází až nyní. „Když teď čtu o historii, teprve to začínám chápat. Já jsem vůbec nevěděla, co se u nás odehrává. A také teprve později, když jsem se dostala k materiálům, jsem zjistila, že na mého otce bylo skutečně nasazeno 29 agentů,“ dodala.
