Legendární herec a dabér Stanislav Fišer, který svůj hlas propůjčil například Pierru Briceovi, představiteli filmového Vinnetoua, poslední roky svého života doslova protrpěl. Po rakovině hrtanu přišel o hlasivky a dorozumíval se jen pomocí speciálního přístroje, který si musel přikládat na krk. Antonie Hemerková žila se zesnulým umělcem 32 let. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS popsala i jeho poslední chvíle.
Paní Antonie, jak jste se se Stanislavem seznámili?
Náhodně. Když jsem šla navštívit moji kamarádku ze školy Marii do klubu ABC, kde pracovala. Tam jsme se se Standou poznali. Bylo to v dubnu roku 1984. Asi po šestileté známosti jsme založili společnou domácnost, kdy jsem se k němu přestěhovala do jeho domova na Rašínově nábřeží. Tam jsme spolu žili do doby, než jsme museli jeho milovaný domov opustit a přestěhovali se do nového domova v Motole.
Jaký byl Stanislav partner?
Standa byl vždy tolerantní partner a já jsem byla také takto vybavena. Byla to vzájemná úcta a ochota naslouchat druhému, ač jsme oba byli z jiné branže. On známý herec, dabér, později i malíř a já byla civilka, jak se v herecké branži říká nehercům.
Proč jste se nevzali?
Oba jsme od začátku o sobě věděli, že nechceme uzavírat sňatek. Uvažovali jsme o tom až v době, kdy onemocněl, když byly problémy některé věci vyřizovat jako druh a družka. Vyřešilo se to pomocí právníků a plné moci jeden druhého zastupovat.
Jak probíhaly jeho poslední dny? To se nedá vyslovit ani popsat...
Jak nesl, když kvůli zdravotní indispozici nemohl dělat svoji milovanou práci?
Osud nesl velmi obdivuhodně, bojoval s tím. Dokonce měl řadu let, tedy až do svých osmdesáti let, možnost pokračovat ve své milované práci – na prknech, které pro něj moc znamenaly. Díky panu Mirkovi Hanušovi, který ho obsadil v několika představeních v divadle ABC. Například Šakalí léta, kde hrál po boku Jany Drbohlavové, která ho jako manželka nepustila ke slovu, anebo Pan Kaplan má třídu rád, po boku mnohých známých herců ABC, kde ztvárnil vedle pana Lipského nastydlého parťáka, jenž nemohl mluvit, jen dělal vše potřebné. Toto období pro něj bylo velmi povzbuzující. Začal i malovat a měl několik výstav svých obrázků. Mnohé vystavoval v Horšovském Týně, kde byl zván opakovaně na setkání při Filmáku, jak se říkalo tomuto krásnému setkávání. Díky němu se v Dobřanech setkal i s hercem Pierrem Bricem, představitelem Vinnetoua, kterého daboval. Byl v tomto směru obdivuhodný a neskutečně statečný.
Jak probíhaly jeho poslední dny?
To se nedá vyslovit ani popsat...
Bylo něco, co mu dokázalo udělat radost, potěšit ho?
Velkou radost měl ze své pravnučky Aničky, které bylo den po jeho odchodu devět let. Je to obdivuhodné dítko, nadaná a má vše již jasné. V pěti letech se sama rozhodla, že se naučí hrát na housle. Pro mě úžasné, protože housle mě vždy strašily v hlavě, když jsem se jako dítě na ně měla učit. Aničce se hra na housle daří, měla již několik dětských vystoupení, ale ona bude v životě doktorkou, dětskou. Pevně věřím, že to dokáže. Její rodiče, otec Václav, Standův vnuk a maminka Valentýna, se opravdu snaží ji vést tím správným směrem.
Stanislava jste znala jako málokdo. Jaký to byl člověk? Jaký byl v soukromí?
Byl to čestný člověk, plný pochopení a tolerance, pracovitý, spolehlivý, jak se říká dříč. Měl rád lidi, rád se s nimi setkával. Když byla nějaká komplikovaná dabingová role, vždycky se říkávalo: Zavoláme Fišera, ten jediný to zvládne. Nikdy nikoho nenechal ve štychu.
Chodil ho někdo z kolegů navštěvovat?
S mnoha kolegy jsme byli ve velmi úzkém kontaktu, spíš ale telefonickém. Covid návštěvy moc neumožnoval, ač byl Standa očkován, třikrát, ale já bohužel nemohla být očkována ze zdravotních důvodů. Všichni na to brali ohled. Byla tím omezena i oslava Standových devadesátých narozenin. Ale nikdo na něj nezapomínal. Chodili jsme na balkon a mávali odtamtud hostům a oni mávali nám. Stálým kontaktem byl třeba Jirka Novotný, Jirka Klem, Pavel Trávníček, který pravidelně posílal vzpomínková fota i nová, aktuální svého syna Maxmiliána. A další a další. Moc se omluvám těm, na které jsem případně zapomněla.
Kvůli zdravotnímu stavu se pan Fišer na veřejnosti v poslední době neobjevoval. Jak trávil doma čas? Maloval? Sledoval televizi? Díval se na filmy, které natočil nebo nadaboval?
Doma jsme trávili čas společně, snažili jsme se zvládat vše, co nám zdravotní stav povoloval. Rád vzpomínal, v poslední době ale nesledoval nic z filmů. Sami jsme těch zdravotních problémů měli dost a sledovat to stále na obrazovce nebylo nic příjemného. Lepší byly přírodní snímky, nejlépe beze slov. Nemaloval – bohužel.
Co bylo příčinou jeho smrti? Zemřel doma?
Odešel klidně ve spánku.
Hovořil někdy o smrti? Sdělil vám, jak by si představoval poslední rozloučení?
O smrti začal hovořit až v posledních době, ale jen to, že už by chtěl být v tom hereckým nebíčku se všemi, kteří ho opustili. O svém posledním rozloučení se nezmiňoval. Můj zdravotní stav mi neumožňuje jeho průběh zařizovat.
