Antonie Hemerková byla životní láskou herce a dabéra Stanislava Fišera, který zemřel letos v červnu ve věku 90 let. Prožila s ním krásných osmatřicet let, byla s ním až do posledního okamžiku a znala ho jako málokdo. Jak legendární umělec, který svůj hlas propůjčil například Pierru Briceovi, představiteli filmového Vinnetoua, trávil vánoční svátky a Silvestr? Nejen o tom hercova družka promluvila v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Když Stanislav žil, jak probíhaly vaše společné Vánoce? Jak jste je trávili?
Vždy klidně a neměnně. Než jsme měli společnou domácnost, docházel Standa k nám domů, odkud odcházel navštívit rodinu své dcery, aby se potěšil vnukem Václavem. Vidět jeho rozzářená očička při rozbalování dárků byl pro Standu vždycky velký zážitek. Když už jsme pak byli spolu, chodívali jsme do rodiny mojí sestry na setkání přátel, kde se podávali takzvaní šneci, další dobrůtky a dobré vínko. Tato setkání míval Standa moc rád. Občas jsme tam brávali i jeho vnuka Václava.
Jak svátky probíhaly v posledních letech, kdy pana Fišera sužovaly zdravotní problémy?
V rodině jeho dcery jsme měli brzkou večeři a po ní následovalo nadělování dárků s vnoučaty. Večer jsme už ale byli rádi doma. Poslední roky, kdy nám zdravotní stav už neumožňoval tato nezapomenutelná setkání absolvovat, jsme už nikam nechodili a zůstávali doma. Celý den se ale u nás střídaly rodinné návštěvy. Večer jsme pak byli sami spolu a vzpomínali na vše krásné, co jsme prožili a na všechny úžasné lidi, co už tu s námi nemohli být.
Udržovali jste nějaké vánoční tradice?
Vždycky jsme chodili zapálit svíčku na hroby našich nejbližších.
Na čem si Stanislav o Vánocích nejvíce potrpěl? Co nesmělo během svátků chybět na stole?
Standa byl velmi skromný a střídmý v jídle. Měl rád všechno dobré. Na cukroví si samozřejmě pochutnával, to měl velmi rád a průběžně uzobával. Od mé sestry měl nejraději takzvaná bezátka. Byl dobrosrdečný, měl úžasnou povahu. Krabičky s vánočním cukrovím, které jsem napekla, rozdával svým kolegům. Například paní Marii Rosůlkové, Ireně Kačírkové, Stelle Zázvorkové nebo Janě Drbohlavové. Na štědrovečerní večeři nemohl samozřejmě chybět kapr s bramborovým salátem. Měl rád i domácí sulc.
Které televizní pořady během svátků nejraději sledoval? Měl nějaké oblíbené pohádky?
My jsme si hodně povídali. Když už jsme televizi zapnuli, tak jsme se nejraději dívali na filmy pro pamětníky. Z vánočních programů u nás vedl novoroční koncert z Vídně. Ten jsme nevynechali ani jednou.
Jak u vás probíhal Silvestr?
Když ještě hrával, program byl jasný. Záleželo, jak dlouho jsme se zdrželi v divadle po představení. Ale na půlnoc a přípitek už jsme byli vždycky doma.
Od smrti Stanislava Fišera uplynulo půl roku. Jak probíhaly jeho poslední chvíle?
Odešel ve spánku, v sobotu v sedm hodin ráno. Naposledy jsem u něj byla v pátek. Byl klidný... Nemluvil... Jen jsme se drželi za ruce a já samozřejmě bulila. Lékař mi říkal, že jen čekal až mě za ním dovezou...
Vidím, že je to pro vás velmi citlivé téma...
Ten půl rok byl, a je, pro mě stále moc smutný a bolestný. Velkou oporou je mi rodina mojí dcery Evy, přestože má velké starosti se svým mužem, který náhle vážně onemocněl. Každý týden za mnou jezdí moje sestra. Standova pravnučka Anička se také někdy ozve. Těší mě a dojímá mě, že Standovi přátelé na něj nezapomínají. Volají mi, píší, mnozí z nich chodí i na Standův hrob zapálit svíčku.
Už proběhlo dědické řízení?
To stále probíhá.
Stačil během života Stanislav sepsat závěť?
Standa sepsal závěť už v roce 2013 v notářství a tam také byla závěť uložena.
První vánoční svátky bez Stanislava... Jak je budete trávit?
Bez Standy už nebude nic jako dříve. Vzpomínám na něj stále a moc to bolí. Osmatřicet let, co jsme spolu byli, to už je kus života... Ale ty zážitky a nádherné chvíle, které jsme spolu prožili, už mi nikdo nevezme. Dcera mi všechno přiveze, můj zdravotní stav mi toho už moc dělat neumožňuje. Budu si číst knihy, luštit křížovky, sudoku a dívat se na televizi. Určitě tam budou dávat i něco, v čem Standa hrál. Když ho vidím na obrazovce, vždycky mě to moc potěší.
